Z dětské kresby můžeme vyčíst pocity, které dítě prožívá. Protože nedokáže své emoce pojmenovat, stává se kresba způsobem, jak se plně vyjádřit.
Co říká obrázek o dítěti?Introverti často zobrazují emotivní zážitky a menší počet detailů. Extroverti zase zachycují přesně detaily, kresba extrovertů je realistická a má mnoho detailů. Povahu dítěte můžeme také zhodnotit podle barevnosti obrazu. U extrovertů převažuje velké množství barev. Introvertům ke kresbě stačí méně pestrá barevná paleta. |
„Psychologové využívají třeba kresbu začarované rodiny. Dítě má za úkol nakreslit celou svou rodinu v podobě zvířat. Zkušený psycholog pak může pozorovat, jaké jsou vztahy v rodině. Z kresby můžeme také vypozorovat, jaké jsou povahové rysy dítěte,“ vysvětluje Ivona Danziger, která se zaměřuje na experimentální dětskou tvorbu.
Čárání
Možná nemáte zrovna pocit, že vám v postýlce dříme malý Monet nebo Slavíček, přesto byste měli dětem dát možnost se kreativně vyjádřit již kolem prvních narozenin. Období dětské kresby od 1 roku do 2 let se nazývá stadiem čárání.
„Je to čistě motorická záležitost daná kyvadlovým pohybem paže a je součástí procesu seznamování dítěte se svým okolím a fyzickými dispozicemi těla. V tomto období je proto důležité nechat dítě používat k tvoření ruce a prsty, kterými objevuje barvy, jinou strukturu materiálů a barev,“ radí Ivona Danziger, která se věnuje dětem na kurzech ve školkách i v Galerii umění dětí. Takto staré dítě podle ní dokáže obtisknout prstík a celou ruku a zaplnit celou plochu papíru nebo plátna.
První kresba
První skutečné kresby z období 2 až 4 let věku dítěte bývají schematické, sestavené z několika základních prvků, které dítě ovládá z předchozího období. Dítě postupně vytváří základní elementární formy: bod, přímka, kruh, kříž, čtverec a jiné kvadratické tvary. Z kombinací těchto forem se postupně vynořuje lidská postava, která je neurčitá.
„Nově se objevuje spojení kresby s představou, dítě začíná svůj výtvarný projev pojmenovávat, předem i dodatečně. V této vývojové fázi už motorické schopnosti dítěte dovolují použití různých technik malování: pastelem, štětcem, válečkem, houbičkou a netradičními pomůckami, které rozvíjejí představivost a estetické cítění dítěte,“ popisuje Danziger, která s dětmi na svých kurzech maluje třeba autíčky nebo pomocí nafukovacích balonků naplněných barvou.
„Děti v tomto raném věku neudrží dlouho pozornost, a proto je musím zaujmout a udělat malování nečím zajímavé. Při tvorbě nechávám děti experimentovat, aby svobodně výtvarně vyjádřily své prožitky,“ říká umělkyně, která vede kurzy KleinArt pro děti od 2 do 4 let. Na doma rodičům doporučuje prstové barvy (recept najdete níže), malování pomocí houbiček nebo třeba rolovacího papíru a válečku na malování zdí.
Dětský realismus a další fáze
Dalším obdobím je naivní dětský realismus od 4 do 6 let věku. „Dítě nemaluje tak, jak svět vidí, ale to, co o něm ví. Obraz vzniká jako odraz jeho vlastní představy. Vývoj plynule pokračuje postupným zvládáním stále náročnějších tvarů. Po 7. až 8. roce nastávají ve výtvarném projevu dítěte změny, dítě se snaží kreslit to, co vidí. Kolem 7. roku se začíná objevovat profil ve své čisté formě, pohyb postav a podobně,“ popisuje vývojové fáze dětské kresby Ivona Danziger.
Umělkyně Ivona Danziger se synem Lousiem
Sama Ivona Danzinger se k tvorbě dětí dostala na mateřské, když nechala svého syna Louise namalovat „obraz“ do pokojíčku. Cílem dětské tvorby podle ní je ale hlavně nalezení lásky k umění a možnosti, jak vyjádřit pocity a více vnímat věci i lidi kolem sebe.
Nemusíme se ale obávat, že nám umělec probuzený v našem potomkovi vymaluje i bílé chodby a další zdi v bytě? „Co se zdí týče, nemůžu nic zaručit, to záleží na povaze dítěte a věřím, že velké prostory je lákají,“ směje se Danziger a dodává, že rodiče nesmějí nechat děti začít se nudit u stejné techniky nebo tématu, protože pak riziko neplechy stoupá.
Jedlé prstové barvy
Děti s nimi mohou malovat už od 2 let věku. Připravte veliký papír, okolo položte mističky s barvami a nechte je experimentovat s vlastními prstíky a dlaněmi.
Původní recept:
- 3 lžíce cukru
- 1/2 lžíce soli
- 1/2 hrnečku kukuřičné mouky
- 2 hrnky studené vody
Smícháme ingredience v malém hrnci, pomalu zahříváme a přivedeme k varu, dokud směsice neztuhne. Vychladíme a nalijeme do jednotlivých kelímků, podle toho, kolik barevných odstínů potřebujeme. Následně přidáme potravinářské barvy.
Jednoduchý recept:
- 2 hrnky hladké mouky
- 2 hrnky studené vody
- potravinářské barvy
Mouku dáme do mističky a postupně přidáváme studenou vodu, až nám vznikne hladká, řidší kašovitá hmota. Poté rozdělíme do jednotlivých kelímků (tolik, kolik chceme barevných odstínů) a pak přidáme potravinářské barvivo.
