Někteří sportovci vyžadují před výkonem klid. Jiní se potřebují nabudit, třeba i sexem. Kam patří váš muž?
U Pavla se to změnilo. Když jsme spolu začali chodit, tak dva dny před zápasem -i kdybych dělala bůhvíco - se na mě ani nepodíval. Unavovalo ho to, nebyl soustředěný, nic jiného než fotbal neexistovalo. Dnes sám říká, že to přeháněl.
Takže s ním budete i teď v Německu.
Nebudu. Do Německa pojedu, protože si to Pavel přál a chtěl mě mít nablízku. Ale po každém zápase se hned vracím domů. Hotely si platím sama, protože oficiálně jsou manželky zvané, až když kluci postoupí ze skupiny. Jinak by je prý rozptylovaly. Co jsem slyšela, neměly by se s nimi první dva týdny vůbec stýkat.
Ani když v tom městě budete?
Ne. Sice mi to přijde na hlavu postavené, ale někde pokoutně se s ním scházet nebudu. Nedejbože by pak zahrál špatně a někdo by řekl: „Hlavně že tady byla Nedvědová a ty ses jí věnoval.“
Kdybyste byla trenér, manželky byste hráčům asi povolila, že?
Samozřejmě. Vidím to u Italek, ty jely okamžitě. Po zápase mají hráči den volna a věnují se jim. My se o ně celý rok staráme, víme, co potřebují, a pak ani nemůžeme jet? Přijde mi to sprosté.
Jak se manžel choval, než odjel na mistrovství světa do Německa?
O fotbale se doma nebavíme, protože Pavel tvrdí, že mu ženská nemůže rozumět. I mně přijde trapné, když partnerku někde zpovídají, co je to ofsajd... Ale nervózní byl hodně. Nemluvil, byl vzteklý, podrážděný, uzavřený do sebe. Něco jsem mu pětkrát řekla a on neodpověděl, protože mě vůbec nevnímal. Byl nervózní z toho, že lidi v Česku čekají medaili.
A co děti, šestiletý Pavel a devítiletá Ivana? Vědí, že táta hraje možná nejdůležitější zápasy v životě?
Nedvědovi s dětmi Pavlem a Ivanou. Paní Nedvědová by si přála ještě třetí dítě. Vůbec ne. Nevychováváme je k tomu, že je fotbal něco extra. Vědí, že je to tátova práce. Takže jim odjel do práce a teď trpí, že není dlouho doma. Brečí a volají mu i desetkrát denně. Ani to Pavlovi moc nepřidá - když slyší, jak mu fňukají do telefonu. Kdyby děti mohly být v Německu s ním a jednou za tři dny by si spolu zašli na čaj, tak by byl spokojenější.
Za ním se otáčejí ženy, za mnou muži
Neměla jste někdy strach, že vám manžela odloudí nějaká modelka?
Pavel sázel na jistotu a našel si zdravotní sestru. Ale nechápu, proč se vždycky kouká na fotbalisty. Vždyť i manželka si může najít osmnáctiletého kluka. Za ním se v Itálii otáčejí ženy a za mnou muži.
Jste pro ně něčím zvláštní?
Zaprvé jsem manželka Nedvěda a zadruhé blondýnka. Ale otáčejí se i za dětmi. Sáhnou si na ně a Ivance spolužáci říkají, že si ji vezmou za manželku, když její táta vyhrál Zlatý míč. Jí je to jedno. Když jí ve škole řeknou, že táta dal gól, odpoví: „Jo? To ani nevím.“ Samozřejmě to ví.
Stejně jako vy.
Jistě. Ale když mě lidi na ulici tahají za rukáv, klepou na rameno a ptají se na fotbal, tak mi to leze na nervy. Nechci se s nimi bavit, jak hrál Juventus. Slušně je odmítnu, i když vím, že Italové jsou k fotbalu vedeni výchovou. Nebudou mít na chleba, ale na lístek jo.
Ale co ty ženy, fanynky?
Dřív mu chodily milostné dopisy, teď už spíš obdivné. Ženy mu napíšou, ale dodají, aby pozdravoval děti a manželku. Už si ho nechtějí brát za manžela. I když on -když mu nadávám, že je lenoch - ukazuje z okna a tvrdí, že tam stojí obrovská fronta. Že ho všechny ženy v Itálii chtějí. Tak mu říkám: „Ne tebe, ale tvoje peníze. Tebe by vrátily za dva dny.“
Možná by se italské ženy otáčely ještě víc, kdyby se manžel občas usmál. To mu vyčítají, nebo ne?
Říkají, že je studenej čumák. No... je.
Mrzout.
Přesně tak. Na fotbale běhá jako srna, je k neutahání - a doma jako když ho vymění. Někdo k nám přijde na návštěvu a já mu pak vyčítám, že se s ním nebaví. Jenže když Pavel nemá náladu, tak s ním nehne, ani kdyby přišel prezident. Je mu to jedno.
Podobně to vypadá, když mluví do kamery. Je otrávený, kuňká... Nikdy jste mu neradila, aby se tvářil jinak?
Chápu ho, vidím, jaký život žije. V Itálii se říká, že by to měla být pro fotbalistu čest, když si mu lidi řeknou o autogram. Že by za to měl být šťastný. Nevím... Nevím, kde to štěstí je. Nemáte chvilku soukromí. Jakmile vylezete z baráku, hned vás lidi pozorujou, zajímá je, s kým se bavíte, jakým autem jste přijel. V restauraci si stoupnou ke stolu, dívají se, jak si strkáte vidličku do pusy, chtějí se vyfotit, podepsat...
Což je vykoupeno luxusem, ve kterém žijete. Stovkami milionů korun, které manžel vydělá.
Luxusem? Nedopřáváme si zas tak, jak bychom mohli. I děti vychováváme skromně. Každý si myslí, že... Nemám zas tak klidný život jen proto, že je manžel fotbalista.
Tohle je asi móda. Partnerky fotbalistů, hokejistů, ale i hráči často naříkají, jaký vedou život. A člověk to nechápe. Na co si stěžujete?
Nestěžuju si. Ale v čem mám klidný život? Ráno vstanu v sedm a večer ve dvanáct jdu do postele jako každý jiný. Celý den se nezastavím a mám spoustu věcí na práci.
Jakých?
Kolem dětí, kolem domácnosti, kolem domu. Teď stavíme bazén na zahradě, tak to všechno hlídám já. Koupili jsme si domeček na horách, takže vybírám podlahy.
Příjemné starosti.
Dobře, ale je to práce.
Lepší než dvanáct hodin denně sedět u pokladny v hypermarketu.
To samozřejmě.
Taky si občas fotbalisté stěžují, že nemají volné víkendy.
To mi vadí spíš kvůli dětem. K čemu mi je, že má Pavel v pondělí po zápase volno, když děti jdou v osm do školy, vracejí se v půl páté a od pěti mají tenis? Přijdou v sedm, navečeří se a jdou spát. Víkendy, to je trochu trápení.
I ty pokladní v hypermarketu pracují o víkendech. Stejně jako řidiči autobusů, servírky...
To uznávám. Ale když bude člověk celý život sedět a říkat si, že se ten Nedvěd má, když vydělává prachy, tak se s ním nemá moc cenu bavit. Pavel se taky musel zvednout a něco udělat. Hodně toho obětoval.
V Itálii asi zůstaneme
Pavel Nedvěd nemá v Česku jen fanoušky. Psychiatr Jan Cimický o něm například prohlásil, že je nevyzrálá osobnost. Velké dítě.
Nemyslím, že je nevyzrálý. Jen potřebuje spoustu času, než něco udělá. Není rozhodný. Kolikrát si něco usmyslí - a pak to třikrát změní. To ano.
Bývalý fotbalista Ladislav Vízek zase řekl: Itálie ho zkazila. Je rozmazlený, zavazují mu tam snad i tkaničky u bot.
Že ho Itálie zkazila? A v čem? Naopak tam vyzrál, fotbalově i lidsky. Pavel může mít spoustu špatných vlastností, ale není rozmazlený ani nafoukaný. Vím, že si to tady dost schytal třeba za mozzarellu. Řekl, že ji má rád, ale že v Česku není. Samozřejmě ji seženete. Ale je tak odporná, že ji ani nemůžete strčit do pusy. Tak to myslel. Lidi, kteří ji pak ochutnali v Itálii, uznali, že měl pravdu. Ale tady z Nedvěda udělali vola, který není schopen sehnat mozzarellu.
Vízek ještě řekl, že je váš muž gesty už spíš Ital než Čech.
S tím nic nenaděláte. Vidím to u sebe i u dětí. Když si hrajou, mluví jen italsky. Křiknu na ně, ať mluví česky, ony řeknou dvě věty, zavřu dveře a už zase slyším italštinu. I Ježíškovi dcera píše italsky. Rozhodně si chceme nechat české občanství, ale už to vypadá, že v Itálii zůstaneme.
Ještě víc než gesty připomíná manžel Itala stylem oblékání. To je další věc, kvůli které se mu někteří lidé posmívají.
A proč? Protože se obléká v Itálii? Protože nakupuje na místech, kde je větší výběr i kvalita zboží? To by bylo smutné, kdyby se místo toho oblékal v Česku.
Ale já to neodsuzuju. Víte, jak to myslím... Když přijde na fotbalový sraz v ofině do půli nosu, špičatými botami...
Vlasy si nechal narůst, protože jsem si to přála. Nelíbilo se mi, když chodil nakrátko. Je s tím spokojený, já ještě víc, tak nevím, proč se o to lidi zajímají. Máme skvělého kadeřníka v Římě. Jednou za měsíc mu zavoláme, přijede, stráví u nás den a ostřihá celou rodinu.
Má Pavel vkus na oblékání?
Jak kdy, ale do zrcadla kouká dost. Co mu moc nejde, je výběr kravat k obleku. Každé ráno se obleče a pak přijde z tréninku jako spráskaný pes, že ho zase zkritizovali. Když se vidím s jeho spoluhráči z Juventusu, tak se mě ptají: „Ty připravuješ dětem na ráno oblečení?“ No jasně, vždycky jim udělám hromádku, říkám jim. „Tak ji, prosím tě, připrav i Pavlovi.“ Takhle se hecují. Džíny bokovky, kožené kalhoty nebo trička s tisíci nápisů by si Pavel nevzal.
Jak oblečení nakupujete?
Spíš v Římě. Buď sedneme na letadlo, nebo napíšu známým, kteří tam mají obchod, a oni nám vybrané věci pošlou. Takhle najednou koupíme klidně desatery boty nebo kalhoty.
Létáte soukromým letadlem, že?
Pavel má se společností smlouvu. Letadlo si objednáte den předem a někdy stačí i přímo v ten den ráno. V osm zavoláte a v poledne jste v Římě. Já klidně můžu letět linkou, mně to nevadí, ale Pavel nechce čekat hodinu na letišti s davem lidí. Na cestu do Česka ho využíváme vždycky.
Za jakou cenu by si manžel nekoupil třeba oblek, protože už by mu připadal drahý?
Když se něco líbí mně, je mu jedno, kolik to stojí. Ale když chce něco pro sebe, vždycky se nejdřív podívá na cenovku. Na oblecích a botách nešetří, má boty i za šest set eur (osmnáct tisíc korun). Když už má oblečení moc, vyhazuje ho. Dřív ho posílal chudým do Rumunska, ale balíky po cestě vykradli. Tak se na to vykašlal.
Šel by na kosmetiku?
To ne, on je bebínko. Kdyby ho štípli, bylo by zle. Jednou jsme mu s kamarádkou zkusily depilaci nohy, strhly jsme jeden proužek a řval jako tur. Radši si nohy holí.
Což je další věc, které se někdo může posmívat.
Může, ale Pavel mi vysvětlil, že je to kvůli masérům - aby se jim snáz pracovalo. Samozřejmě je to taky hygieničtější.
O módu se možná dvakrát víc než manžel zajímáte vy, nebo ne?
Kdyby jen dvakrát... Ale říkám mu: Nenadávej mi, protože za nic jiného neutrácím. Nekouřím, nepiju, auto mi stačí jedno... Ale kalhoty ne, těch mám víc než sto párů. Kdybychom se někdy přece jen vrátili do Česka, tak bych si tady otevřela butik. Dovážela bych módu z Itálie.
Chceme ještě jedno dítě
Byl tu ještě jeden moment, kvůli kterému se na Pavla Nedvěda zlobili fotbaloví fanoušci. Když se na podzim 2004 vzdal reprezentace. Mluvili jste o tom doma?
Hodně. Můžu vám říct, že jsem mu i já říkala: Vykašli se na to. Když jsem to všechno viděla...
Co všechno?
Byl zraněný a prohlásil, že než se úplně vyléčí, bude hrát jen v klubu. Lidi mu pak vyčítali, že bere prachy z Juventusu a nároďák mu nevoní. Vždycky když si to někde přečetl, vytočil se. Pak už jsme o tom nedebatovali. Když se Pavel vytočí, tak už s ním není řeč. Nikdo s ním nehne.
Pak si s trenérem vyměnil pár nehezkých vyjádření přes média a vrátil se. Udělal nějakou chybu?
Udělal - a může za to právě ta nerozhodnost. Říkala jsem mu, že než něco prohlásí, ať si to rozmyslí. Když řekne, že skončí, tak by to tak mělo být. Měl s rozhodnutím počkat, nebo ho pak dodržet.
Je nějaký sport, ve kterém se manželovi vyrovnáte?
Občas jdeme na golf, ale po pár jamkách se pohádáme. Buď to nejde mně, nebo jemu - protože má svalnatou postavu a není ohebný. Jinak jde Pavlovi všechno, k čemu se postaví. Kromě plavání, tam ho v pohodě porazím. Začneme spolu, udělám čtyři tempa a on už tam není.
Jak je na tom manžel několik roků po třicítce se zdravím? Naříká, když přijde ze zápasu?
A jak. Je období, kdy se cítí fit, ale pak je jiné, kdy ho všechno bolí a denně končí s fotbalem. Kotníky, kolena, záda, hlava... Když jde ze zápasu, říkám mu, ať se nejdřív nechá ovázat. Vždycky mi zašpiní postel, jak je sedřený. Ráno pak pět minut leze z postele. Sedne si na ni, spustí nohy dolů, sedí a vzdychá. Pak teprve vstane.
A když přijde kolem oběda z tréninku, tak dělá co?
Nají se, lehne na sedačku a usne. Spí tak hodinu a pak je zase použitelný. Jdeme s dětmi na procházku nebo kouká na televizi. Jak prochází domem - kuchyň, obývák, ložnice - tak všude pouští televizi. Já za ním chodím a vypínám ji. Kouká na české programy a na teletextu sleduje, jak hraje Sparta. Ale na čem jsme závislí oba, to jsou Rodinná pouta.
Mluví se o tom, že možná skončí.
To si děláte legraci? Už jsme došli tak daleko, že si je natáčíme. Když přijde Pavel v jednu v noci ze zápasu, tak si jako první věc pustí Rodinná pouta.
Pavel je věřící a často o tom mluví. Vychovává k víře i děti?
Ne, protože já věřící nejsem. Pavla vedla k Bohu babička, ale fanatik není. V neděli jde na mši, pomodlí se, když jde na hřiště, pak ze hřiště a pak třeba, když letíme letadlem. Dcera má náboženství ve škole, ale nechodí tam. Naše děti nejsou ani křtěné. Měli jsme sice možnost je pokřtít přímo u papeže, ale potřeboval to vědět dva měsíce předem, což u nás nešlo.
Vy jste se teď do Česka vrátila den před volbami. Byla jste volit?
Ne. Nežiju tu už deset let a v nejbližší době asi ani nebudu. Pavel ale byl. Volil ODS, která ho i oslovila, aby se stal její tváří v Karlovarském kraji. Dlouho si to rozmýšlel, ale pak řekl ne. Nechtěl se postavit za kandidáta, kterého ani nezná.
Mistrovství světa ve fotbale je na začátku. Z mistrovství Evropy v roce 1996 jste odjela těhotná. Může se stát něco podobného?
Já bych si dala říct a třetí dítě si přeju. Do Pavla hučím půl roku a v poslední době polevil. Ale asi až po mistrovství.
