Mezi gratulanty letošní Miss ČR byla i tmavovlasá Slovenka s hlubokým chraplavým hlasem, Ivana Christová. Ta, která zvítězila v roce 1989 v prvním ročníku soutěže a může se pyšnit titulem: Miss Československé socialistické republiky.
Co jste popřála nové kolegyni? „Hodně štěstí a zdravého rozumu. Stát se miss je velká sláva, ale nezávidím jí,“ říká Ivana Christová a vzpomíná, jak si drastickými dietami zhuntovala zdraví. „Několik let jsem si dávala dohromady imunitní systém a stravovací návyky. Kvůli tomu, že jsem víc než deset let nejedla, jsem prodělala několik kolapsů a operací, bolí mě klouby. Když jsem byla na vyšetření u jednoho švýcarského imunologa, divil se, že ještě žiju - všechny orgány jsem měla oslabené,“ praví.
Teď je usazená na židli v romantickém salonku zámku Dětenice, kam Magazín MF DNES minulý víkend sezval všechny vítězky soutěže Miss pro společné focení. Dorazila, i když ji třetí týden trápí kašel a bere antibiotika.
„Chtěla jsem pozdravit kamarádky. A byla jsem zvědavá, jestli se některé baby změnily,“ říká. Už neváží 58 kilo jako při svém vítězství, vychovává třináctiletou dceru, ale pořád vypadá výborně.
„Jsem taková rozjařená i proto, že jsem zamilovaná,“ říká. S novým přítelem se seznámila před dvěma měsíci na Filipínách, během reality show Celebrity Camp, slovenské obdoby našeho Trosečníka. A ten vyvolený se jmenuje Robo Beňo, slovenský moderátor. Měl by ji doprovázet i na slavnostní večer Miss. Ivana Christová tentokrát neusedne do poroty, ale bude tam jako host. „Zazářím tady při tom pozlátku a pak se zase rychle vrátím do toho svého světa, kam patří dcera Danielka, máma a moje práce.“
| IVANA CHRISTOVÁ První československá miss se narodila 10. srpna 1970 v Prešově. Královnou krásy se stala na jaře 1989. Dráhu modelky pomalu končí, věnuje se zpěvu, založila dvě agentury, které pořádají oslavy. Bydlí v Bratislavě, ale mnohem častěji pracuje v Praze. Je rozvedená, má třináctiletou dceru Danielu. |
Formanovi pašovala brynzu
Po módních molech se už tolik neprochází, častěji na něm stojí s mikrofonem a moderuje. Zpívá, natočila dvě desky, vlastní dvě agentury, které pořádají přehlídky, plesy a oslavy. A věnuje se charitě. Tak se z modelky pozvolna stává úspěšná podnikatelka. To dnešní miss kariéru teprve odstartuje. A asi by se hodně divila, jak to tehdy chodilo.
Když na jaře 1989 v bouřící ostravské hale, kde se volila první novodobá Miss ČSSR, vyhlásili jmého Ivany Christové, diváci ji vypískali, protože se jim nelíbila. V slzách prý chtěla vrátit titul.
Nakonec si ho ponechala. A dokonce odjela do Dominikánské republiky na mezinárodní soutěž krásy, i když to měla od pořadatelů zakázané. Naučila se pár slovíček anglicky. Našla si sponzory, kteří jí zaplatili šaty. A sehnala si i dva tisíce dolarů. V době, kdy byly valuty normálně k dostání jen na černém trhu. „Půjčil mi je režim, jmenovitě myslím Vasil Mohorita, šéf Svazu socialistické mládeže. Ale pohrozil mi, že pokud je nevrátím, tak že mě zavřou,“ vypráví.
V Dominikánské republice soutěž Miss International nakonec vyhrála a kromě jiných cen, jako byly perly a obrazy, získala i peněžní odměnu přesně dva tisíce dolarů. Měla tak na zaplacení dluhu. „Soudruzi ale spokojeností moc nezářili. V zahraničí jsem zůstala o týden déle, protože mi prodloužili pobyt. A tehdejší režim tvrdil, že jsem emigrovala. Nevěřili mi, že jsem vyhrála. Hned po příletu jsem jim musela ukázat diplom.“
Ale to už se její kariéra naplno rozběhla: na té soutěži si jí všiml šéf tehdy největší modelingové agentury. „V říjnu jsem dostala smlouvu, v listopadu jsem byla tady a prožívala revoluci a v prosinci jsem odletěla do Ameriky,“ vzpomíná.
Pro devatenáctiletou dívku, která vystudovala střední průmyslovku a půl roku pracovala jako projektantka v Prešově, to znělo jako pohádka.
Ráda vypráví, jak se jí tehdy ujal režisér Miloš Forman a pozval ji na své sídlo v Connecticutu. „Trávila jsem tam víkendy. Bydlela jsem v domě pro hosty, ale vídala jsem se s ním jenom krátce. Pořád seděl ve své vile a něco tvořil. Zpívala jsem tam lidovky a on po mně chtěl, abych mu uvařila halušky, tu brynzu jsem musela pašovat.“
Manžel utekl od ní i od dcery
Přehlídky, focení, titulní stránky prestižních časopisů... Ten kolotoč se zastavil za necelé čtyři roky. To potkala svého muže. Vypadal jako indián - na koni do půli těla nahý, s dlouhými vlajícími vlasy. Hned se do něj zamilovala. A románek s francouzským podnikatelem vietnamského původu, skončil záhy těhotenstvím.
„Agentura nechápala, že si dítě chci nechat. Já jsem o potratu neuvažovala ani chvíli,“ říká. Manželství jí však vydrželo jen krátce. Když bylo dceři devět měsíců, její otec zmizel. „Když se Danielka poprvé zeptala na tatínka, řekla jsem jí, že nás opustil. Má jen jeho fotografii. Je to asi dobře, že to tak skončilo. Naši se rozvedli, když mi byly čtyři roky, a bohužel jsem viděla i to, že táta mámu bil. Toho byla dcera naštěstí ušetřená.“
S výchovou jí pomáhá její matka, už řadu let žijí takhle ve třech, převážně bez mužů. „S dcerou si o všem povídáme, nemáme tajemství. Někdy jsem to už nezvládala všechno utáhnout, byla jsem smutná a ona mě podržela. Řekla mi, že mě má ráda, a objala mě. Hledáme vztahy, lásku - a naše děti to s námi prožívají...“ říká Christová.
Uznává, že na partnery nemá moc šťastnou ruku. „Všechny ty vztahy mě hodně vyčerpaly. V mém životě kolem mě byly vždycky dominantní ženy, které se dokázaly postarat o rodinu, přesně taková jsem já. Ve vztazích jsem si mužů nikdy moc nevážila, vždy jsem přitahovala podobné typy, jako byl můj otec. Bohužel.“
Když se nedávno rozešla se slovenským podnikatelem, těšila se na klidnější život. Tvrdila, že muže ke štěstí nepotřebuje. A přesto se opět zamilovala. Věří, že zkoušky v reality show jejího současného přítele prověřily. „Pořád jsme někam cestovali, měsíc a půl jsme spali tak jednu hodinu denně. A on byl ke mně vždycky pozorný. Když jsem onemocněla, tak se o mě staral. Je rodinně založený, má osmiletého syna a dospělou dceru. S oběma jsem se už seznámila. Danielka mi ho taky schválila. Je důležité, aby měla zase mužský vzor, jinak se v tom bude v dospělosti motat jako já.“
Při kolapsech se nemohla hnout
I když má Christová teď víc práce v Čechách, o stěhování do Prahy neuvažuje. „Doma se cítím v Bratislavě,“ říká. Z bytu má výhled na Bratislavský hrad, její dcera navštěvuje místní soukromé gymnázium. Po matce zdědila vysokou a štíhlou postavu. Po otci má exotickou tvář, výrazné tmavé oči. Prostě typická modelka. Jenže s tím na Ivanu Christovou nechoďte.
„Jednu malou přehlídku už má za sebou. Má všechny předpoklady být v modelingu lepší než její máma, ale nebyla bych ráda, bála bych se o ni. Do osmnácti let si ji pohlídám, pak se rozhodne sama.“ Teď se po molech běžně procházejí žákyně základních škol, v osmnácti letech už pro některé modelky kariéra pomalu končí. „Výborně! To mi vyhovuje,“ říká rázně Christová.
Před čím ji chce ochránit? „Když jsem začínala, nevěděla jsem, do čeho jdu. Načančaná si připadáte moc hezká, každý vás okukuje, lichotí vám, ale krade vám to mladost a dětskou duši. Ty holky strašně rychle dospívají, padají do drog, alkoholu. U mě to byla šance, ale ona to nemusí dělat. Postarala jsem se, aby mohla studovat, prosadí se jinak: maluje, hraje na klavír, zpívá, tančí, nedávno mě učila pracovat s internetem. Ničeho nelituju, ale nemyslím si, že modeling je šťastná práce.“
Vyzáblé nohy a ruce - to je stále zákon předváděcího mola.
Když před dvěma roky ležela naposledy v nemocnici po operaci vaječníků, vzpomínala prý na brutální diety. Vybavila si, že jako úřadující miss přiletěla do New Yorku a místo pozdravu slyšela, že má zhubnout o tři čtyři kila.
„Tehdy se dělaly neuvěřitelné hlouposti.“ Byly doby, kdy jí na dva dny stačil jeden banán, jedla ho lžičkou a spadla až na váhu 49 kilogramů. Zdálo se jí o tom, že snědla smažený sýr, a probouzela se s výčitkami svědomí. „Moje kamarádka se dostala do fáze, kdy jedla jen popcorn s kečupem - a zemřela na anorexii. Já jsem zažila kolapsy, kdy mi organismus vypověděl službu, nemohla jsem chodit, hýbat se, nic. Pomohly mi až infuze,“ vzpomíná a dodává: „Když mi dcerka řekne: Mami, nepřibrala jsem? Tak jí říkám, proboha, neblázni!“
Teď už Christová fotí jen příležitostně - třeba katalogy s módou pro zralé ženy. „Moje postava se klientům líbí. Mám přes 60 kilo a hubnout nepotřebuju. Ani bych to už nedokázala. Jsem takhle spokojená. Snažím se jíst zdravě, chodit brzy spát, sportovat, dělat jógu a to ke štíhlé postavě stačí. Jenže to mi v těch osmnácti nikdo neřekl a člověk si připadal, že to zvládne.“
Proto měla minulý rok působit jako poradce pro účastnice soutěže Miss. Vyprávěla dívkám otřesné zážitky, říkala, čeho by se měly vyvarovat, radila... „A pochopila jsem, že to je zbytečné,“ tvrdí Christová.
„Viděla jsem ty sebevědomé, o patnáct let mladší holky, které věděly, co chtějí. Po té hodinové přednášce se mě zeptaly: A v jakých šatech sis připadala nejhezčí?“
| Ke korunce šicí stroj Jaké výhody s sebou nesl v roce 1989 titul Miss ČSSR? Ke korunce jí přibalili: svatební šaty, šicí stroj a hlavní bonus - místo sekretářky v Cestovním klubu mladých. „Ale nebyla jsem úplně nespokojená. Tehdy byl šicí stroj docela vzácnost,“ říká s úsměvem. Nikdy ho ale nepoužila, ani ty svatební šaty. V nich se vdávala její sestřenice, ale štěstí jí prý nepřinesly - už je rozvedená, podobně jako Christová. |
