Ona
Iva Kubelková

Iva Kubelková | foto: Astratex

Vyhovuje mi být svobodná, přiznává moderátorka Iva Kubelková

  • 55
Moderátorka Iva Kubelková (43) je ženou mnoha profesí, a přestože by mohla celoživotně sázet jen na svou krásu, stále na sobě pracuje a zdokonaluje se. Je puntičkářka, a tak prý na vavřínech neusíná.

Ve svém profesním životě jste prozatím dostala možnost nahlédnout a poté se zabydlet hned v několika profesích: modelka, herečka, muzikálová diva, moderátorka. Která z nich vás „dostala“ nejvíc a která vám nejvíc dala?
Nejvíc času věnuji už dlouhá léta moderování. Je to práce, kterou dělám už opravdu dlouho, a měla jsem tak možnost moderovat různé druhy televizních pořadů a kulturních akcí. A není to vůbec jednoduché, i když to tak může vypadat. Potřebujete se vždy maximálně soustředit na výsledek, zapojovat své znalosti, umět zvolit vhodný způsob vyjadřování s ohledem na to, kde a co právě moderujete a co se kam hodí. Také mi přijde, že každé moderování je vlastně takovou premiérou. Každá akce je originál a vy musíte vždy znovu a znovu přesvědčovat svým výkonem lidi, kteří na vás vsadili, že zvolili správně. Je to hodně psychicky náročné, ale zároveň krásné. Takže tato profese mi dala opravdu hodně – hodně zkušeností, poznání a osobní odolnosti, na které člověk vlastně stále pracuje.

Vystudovala jste masmédia, ale také jste se hodně dlouho věnovala ekonomice. V čem se cítíte být opravdu kovaná?
To je vlastně velmi složitá otázka, protože se svou povahou puntičkářky se necítím být kovaná v ničem. Myslím, že ve všem se mám stále co učit a co zdokonalovat.

Máte herecký, pěvecký, dokonce i malířský talent. Po kom jste to zdědila? 
Můj tatínek je muzikant a maminka zase velmi pracovitý člověk, takže mám po každém z nich něco. Momentálně mě obzvlášť naplňuje moje pěvecká linka, kterou jsem se vydala už před pár lety. Muzika byla vždy velkou součástí mého života a zpěv takový můj tajný sen, který jsem si ale nikdy z nějakého důvodu nedovolila. A tak jsem si nedávno řekla – proč ne? Jdi si za tím, co tě láká a baví! No, a na podzim by tak měla vyjít moje debutová deska, na které pracujeme s Michalem Pavlíčkem. On složil muziku, já texty. Je to taková moje ztělesněná ženská výpověď o tom, jak vnímám život, vztahy a situace.

Okrajově se stále úspěšně věnujete modelingu. Podle jakých kritérií si vybíráte, zda přijmete nabídku k předvádění módy, nebo se dokonce stanete tváří nějaké značky?
S předváděním na módních molech už jsem skončila, asi před půlrokem jsem šla svou poslední přehlídku. Mám pocit, že tam už opravdu nepatřím, popravdě to ani nikdy nebyla práce, která by mě naplňovala jako ostatní profese, kterým se věnuji. Co se týká reklam pro různé firmy, tak ty naopak dělám ráda. Je to trochu jiná práce a je to vždy jistá prestiž, když si vás některá z velkých firem vybere jako svou tvář. Vždy je pro mne ale důležité, abych se stoprocentně ztotožnila s jejich výrobky nebo produkty a abychom měli stejnou představu o způsobu prezentace. Jako příklad mohu uvést třeba spolupráci s firmou Astratex, na kterou se mě lidé často ptají. S touto společností spolupracuji už dlouhá léta, protože naše kampaně jsou smysluplné, dodávají ženám pocit sebevědomí v tom smyslu, že přestože jsme každá jiná, tak se všechny můžeme cítit krásné, jen když budeme myslet na své křivky, které je občas třeba podpořit, jindy upozadit. A s vhodným spodním prádlem to jde samo.

Mamka toho vydrží víc, zatím má lepší fyzičku než já, říká dcera Kubelkové

Do světa modelingu jste vplula díky titulu První vicemiss v soutěži krásy v roce 1996. To vám bylo 19 let. Vaše dcera Natálka jde pomalu ve vašich šlépějích, ale je jí teprve 15 let. Nebojíte se vpustit ji do světa modelingu?
Nemám o ni strach. Je na svůj věk velmi rozumná, ale pochopitelně spolu vše probíráme. Nicméně když si chce tuto práci zkusit, nebudu jí bránit. Navíc si myslím, že je docela dobré, když si „sáhne“ na to, co ji láká. Jen díky tomu pozná, co to všechno obnáší a jestli se tomu chce opravdu věnovat. Zatím se pohybuje v českém rybníčku, kde to dobře znám, tak se o ni nemusím strachovat. V současné chvíli je ale její prioritou škola, a to, jestli si bude chtít sem tam přivydělat nějakou příležitostí v modelingu, je otázkou budoucnosti. Navíc mám pocit, že ji teď daleko víc láká zpěv.

Iva Kubelková s rodinou na představení nové kolekce Jaroslavy a Dominiky...

Máte dvě dcery. Jaká jste jako maminka, jakou výchovu preferujete – spíš přísnou, nebo volnější?
Snažím se držet zlaté střední cesty. Člověk jako rodič sám sobě těžko nastavuje zrcadlo, těžko sám sebe hodnotí, snad jen když se začne s někým srovnávat, ale to já moc nedělám. S partnerem se snažíme vychovávat holky v lásce a úctě k pravdě. Pochopitelně, že jsme museli nastavit jasné hranice, ale holky ze zásady fyzicky netrestáme, nikdy jsme je neuhodili. Výchovu vnímáme především jako proces, který má děti rozvíjet, nikoli ponižovat a degradovat. To ale neznamená, že je občas nepotrestám nějakým zákazem. Zkrátka dělám to tak, jak to v danou chvíli cítím, a podle toho, kolik mám právě trpělivosti, prostě jsem taky jen člověk.

Kdo je ve vaší rodině nekompromisní a kdo se nechá od dětí spíš „ukecat“?
Ta přísnější jsem asi já...

Jak jste s dcerami zvládali studia v době nedávné karantény?
Docela to šlo. Holky měly často online výuku a dělaly si úkoly a vše, co bylo do školy potřeba. Do toho jsem se se starší dcerou Natálkou připravovala na přijímačky na střední školu. Vybrala si jazykové gymnázium v Praze.

Měla jste jako dívka nějaký nesplněný sen, který jste svým dcerám dopřála?
Víte, myslím si, že se moje a jejich dětství nedá příliš srovnávat. Já vyrůstala za komunismu a prostředí, ve kterém žijí dnes ony, je úplně jiné. Snažím se, aby byly šťastné a aby si občas dokázaly uvědomit, že to, co mají a jak žijí, není samozřejmost.

Kvůli situaci s koronavirem a karanténě nastaly mnoha umělcům velmi nejisté časy. Jak jste na tom vy?
Beru to tak, jak to je. A myslím, že tato naše nejistota bude trvat ještě hodně dlouho. Jsem ale aktivní na svých sociálních sítích a dělám, co mohu. Tím, že jsem právě jednou nohou na více místech a mám hodně profesí, kterým se věnuji, mi přece jen alespoň něco stále zůstává, jako například reklamní smlouvy. Je pravda, že se nám posunulo vydání mé desky až na září, ale to také zvládneme. Ráda bych však teď přes léto natočila videoklip, abych ho už v září mohla vypustit do světa.

S rodinou hodně cestujete. Jak jste trávili čas, když cestovat téměř nešlo, a jak a kde plánujete prožít prázdniny?
Nám to vůbec nijak nevadí, že se teď nějakou dobu prostě nikam do ciziny nepodíváme. V naší zemi je krásně a jsou tady tak nádherná místa, která stojí za objevování. Vystačíme si jako rodina a dokážeme se radovat z nových míst, krásných výhledů a chvilek strávených u dobrého jídla, ať jsme kdekoliv. Hlavně že jsme spolu a zdraví. O prázdninách se určitě chystáme zajet třeba do Českého Krumlova nebo na naši chalupu do Podkrkonoší.

Co je pro vás velkým relaxem a koníčkem?
Paradoxně jsem zjistila, že mě baví práce všeho druhu kolem domu. Něco kutit, renovovat, natírat, to jsem dělala během karantény nejčastěji. Mám ráda práci, která něco zvelebuje, a její výsledek pak dělá druhým radost. A u toho si ráda zpívám.

Před pár dny jste oslavila jen těžko uvěřitelné 43. narozeniny. Jak to děláte, že jste stále stejná a nestárnete?
Děkuji, snažím se sice o sebe starat, ale nijak to nepřeháním. Na kosmetiku chodím jednou za rok – a to většinou kvůli svým pigmentových skvrnám, které se mi začaly dělat na obličeji ve větší míře po porodu druhé dcery.

A doma dopřáváte pleti volno, nebo se ráda líčíte i v soukromí?
Čím jsem starší, tím se líčím méně a méně. A doma vůbec. V práci používám líčidla často, proto ve volném čase nechám pleť raději odpočinout, abych to trochu vyvážila. A ráda používám pleťové masky. Pleť je podle mého názoru většinou odrazem toho, co jíme a pijeme.

Jak si udržujete štíhlou postavu?
Ráda sportuji, hlavně takzvaný kruháč, což je kruhové opakování cviků, které postupně posilují svaly celého těla, a také kardio. Během karantény jsem začala cvičit každý den a udělala jsem nám doma místo, kde cvičíme celá rodina.

Jako modelka máte jistě módu v malíčku. Jaký je váš oblíbený styl?
Tak teď vás asi trochu zklamu. Módu jsem vždy vnímala jako něco, co je nutné, ale nikdy mě to nijak extra nezajímalo. Baví mě divadlo, moderování, prostě činnosti, kdy můžu mluvit. Móda je u mě tak trochu na vedlejší koleji. Nosím většinou sportovní styl, takže ve volném čase mě v sukni opravdu nikdo neuvidí.

Neříkejte mi, že jako každá žena nemáte nějakou tu módní slabinu, které jen stěží odoláte. Na čem frčíte vy?
V posledních letech na teniskách.

Žijete léta ve spokojeném a naplněném vztahu. Čemu za to vděčíte?
Určitě je dobré nikdy nezapomínat na to, že vztah je živý organizmus, který je třeba opečovávat. A i když máte děti, nezapomínat na vás dva a komunikovat spolu, to je základ. Důležitý je i fyzický kontakt – doteky, polibky, pohlazení, držení se za ruku, to všechno jsou věci, které jsou ve vztahu důležité, ať už jste spolu deset nebo třicet let. Jinak recept na spokojený život v páru samozřejmě nemám, ale možná bych ženám poradila, aby si vybíraly muže, kteří jsou na ně hodní a nemyslí jen na sebe. A to se dá docela dobře rozpoznat už v začátku vztahu.

22. května 2018

Proč jste se s partnerem vlastně nikdy nevzali?
Prostě nemáme tu potřebu. Osobně nemám pocit, že by se tím něco změnilo. Vyhovuje mi být svobodná. Nezní to dobře?

Máte pravdu, zní to skvěle. A jaké máte profesní plány, až se život zase rozjede naplno?
Natočím už zmíněný videoklip a v září s radostí představím, co jsme s Michalem Pavlíčkem společně vytvořili. Těším se, že se díky své desce propojím s lidmi, kteří vnímají svět podobně jako já, a že budu mít možnost se s nimi setkat na plánovaném turné a spolu s nimi sdílet emoci, kterou jsme do jednotlivých písní dali – já textem a Michal hudbou. Nečekám, že začnu vyprodávat sály, je mi jasné, že to se dít nebude. Také jsem připravená na vlnu kritiky a předsudků, s tím se musí počítat. Naštěstí jsem nikdy moc nehleděla na to, co kdo říká. Kdybych se řídila tím, co si kdo myslí, nikdy bych nic nedotáhla do konce. Je dobré jít v životě cestou, kterou cítíte jako tu vaši, neměli byste si do ní nechat moc zasahovat, spíš se jen s okolím navzájem podporovat. Člověk neví, na jakou cestu ho jeho život zavede. A já teď na té své doufám, že budu mít možnost začít komunikovat s lidmi, kteří mi už léta píší, že je oslovuje můj pohled na život a že s ním souzní.