Jako introvert, který se hroutil už jen ze zkoušení u tabule, jsem nikdy nechápal jednu věc. Jak to, že introverti jsou i mezi herci? Kde v sobě berou sílu působit sebevědomě před kamerou i na jevišti? A tak se mezi svými dobrými známými introverty s populární tváří trochu poptávám.
Nejčastější příznaky introvertní povahy najdete na internetu za pár sekund:
- Neradi zvedáme cizí čísla.
- Občas telefonáty prostě ignorujeme.
- Radši se vyjadřujeme písemně než slovně, tam jsme si jistí.
- Když si s někým píšeme, tak jsme úplně jiní, než když s ním mluvíme.
- Trpíme syndromem věčně naštvaného obličeje.
- Na akci se držíme jediného člověka, kterého dobře známe a cítíme se s ním komfortně.
- Naše opakující se noční můra je, že v obchodě za námi stojí dlouhá fronta a my nemůžeme najít kartu ani peníze.
- Největší hrůzu máme z toho, když nás vyvolají: „Postav se a řekni nám něco o sobě.“
- Po příchodu domů analyzujeme každé slovo, které jsme řekli.
Když ze seznamu volně cituju před herečkou Lucií Štěpánkovou, pobaveně naváže: „Tohle bych vlastně mohla podepsat všechno.“ Přidá, že i ona trpí takzvaným schodišťovým efektem. Asi ho znáte taky: když odcházíte z neúspěšné zkoušky, z pohovoru nebo třeba v případě herců z castingu, až na schodišti vás začne napadat, co jste měli v rozhodujícím okamžiku říct.
Život mě vycvičil třeba v tom, že cokoliv si koupím, má poruchu. Možná je to tak nastavené schválně, abych byl upozorněn, že i já můžu mít poruchu, aniž by to vadilo.
