Ráno zazvoní budík, předtím pod okny projedou popeláři nebo tramvaj, pustíme si rádio jako kulisu. Poté se pohybujeme v hlučném městě, v ulicích a mezi kolegy, pokud možno ve velkých open space místnostech. A po návratu domů hned zapneme televizi, i když se na ni vlastně ani nedíváme. Při procházce si pro jistotu nasadíme sluchátka, při jízdě autem zapneme autorádio, před spaním ještě trochu hudby…
A potom se divíme, že se nám nejen zhoršuje sluch, ale jsme nervózní, máme v hlavě zmatek, nemůžeme se soustředit, špatně spíme. Je z toho nějaká cesta ven?
Mozek nedokáže vypnout
Silnější zvuky nebo hluk byly pro naše dávné prapředky vždy alarmující znamení, že se kolem nich děje něco divného nebo i nebezpečného. Proto se jim začaly vyplavovat stresové hormony. I dnes na spoustu zvuků a hluku reagujeme stejně a nemusí jít jen o chvíle, kdy náš soused začne hrát na trubku nebo spolupacienti v nemocničním pokoji odmítají vypnout televizi, když chceme spát.
Ani si už neuvědomujeme, že i zvuky, které si pouštíme do života dobrovolně, a dokonce i jakoby kvůli relaxaci, nás znervózňují. Hudba nás aktivuje, takže si nemůžeme odpočinout. I ta vážná a tichá zaměstnává náš mozek, poslech je aktivní činnost, nikoli oddech.
Televize nebo rozhlasový přijímač puštěné jako kulisa na nás doléhají záplavou slov a muziky, které sice možná vědomě nevnímáme, ale přesto zaměstnávají naše uši a samozřejmě také mozky, podvědomě se zvuky zabýváme.
Vědí to například lidé pracující v reklamě. Jak jinak vysvětlit, že jste sice třeba při řízení auta reklamy vědomě nevnímali, a přesto jste později v nákupním centru uložili do košíku produkty, kterých se týkaly?
Když je mozek neustále něčím aktivován, musí to chtě nechtě zpracovávat. Tím se ovšem unavuje, navíc nemáte prostor pro to, co opravdu potřebujete vyřešit. Unavená hlava dělá unavené tělo. Je možné, že vaše vyčerpání nebo jiné obtíže může způsobovat permanentní záplava zvuků, která ztichne jen na pár hodin v noci.
O dovolené zkuste změnu
Zvuky jsou opravdu návykové. Vybavte si chvíle, kdy vypadl proud a najednou se rozhostilo ticho. Člověka to úplně rozhodí. Pokud chcete prospět svému zdraví a mít v životě méně hluku, nebude úplně snadné se od zvuků odstřihnout. Pro někoho je to snazší, pro někoho skoro nemožné, někdy se to srovnává s odvykáním kouření či omezováním cukru.
V běžném pracovním dni to může být velmi obtížné, jedeme v rutinním programu. Šance však nabízí doba dovolených. Budete obklopeni novými zážitky, a tudíž máte možnost něco v životě změnit.
Omezte používání mobilu. Neberte si ho do rukou ani kvůli fotografování, jste vystaveni pokušení někomu zavolat, nebo si něco pustit. Lepší je klasický fotoaparát. Snímky si do něj jen uložte, nebude vás to opět svádět ihned je s někým sdílet. Vyberte si hotelový pokoj bez televize, anebo ji nechte odnést. Nepouštějte si hudbu. Mimo domov to bude asi náročnější, záleží na tom, jak moc jste na zvucích závislí, ale na druhou stranu máte víc jiných podnětů než doma. Po návratu se musíte udržet, abyste nenajeli na „klasický model“.
O víkendech se často vydávejte do přírody. Halasící rodinka, kterou potkáte, vás nevykolejí. Sedněte si na hodinu či dvě do klidu a zavřete oči. Když ze začátku omezíte vizuální podněty, půjde vám to bez mnoha zvuků lépe. Časem si lze zvyknout na větší ticho. Je blahodárné, mozek lépe regeneruje a pracuje, smysly jsou bystřejší, celkově se méně opotřebováváme a stárneme.
„Nulový hluk“ nejde snést
Příliš silný nebo dlouhotrvající zvuk může poškodit organismus, a to nejen sluch. Jistě jste zažili takový hluk, který vás dokonce bolel. Nicméně, zničující je i velké ticho. Komory úplně izolované od zvuků jsou účinným nástrojem k mučení lidí, stejně jako samotky s úplnou tmou.
V místnostech s absolutním tichem, které slouží k vědeckým účelům, vydrží lidé jen pár minut, déle to prý nejde snést. Dostavují se pak u nich nervozita, zmatenost i halucinace.
Putují také ateisti
Slavné španělské poutní místo Santiago de Compostela navštíví ročně stovky tisíc turistů. Většinu z nich tvoří poutníci, kteří prošli nějakou část Svatojakubské cesty po svých. Někdo to bere od hranic s Francií, někdo ujde alespoň kousek, další putuje přes půl Evropy, třeba z Česka, a je na cestě dlouhé týdny.
K hrobu apoštola Jakuba se ovšem nevydávají jen věřící, ale i ateisti. Proč to dělají? Většina z nich chce být nějaký čas sama se sebou a také víc v tichu. Za dobu putování jim tolik nezvoní mobil, nekoukají na televizi, slyší jen ruch z cesty, která ovšem často prochází klidnou přírodou.
Většina z nich se vrací domů zvláštním způsobem zotavena. Nohy jsou sice plné puchýřů, ale srovnané myšlenky, odstup od běžných starostí nebo občerstvené uši a mozek jsou k nezaplacení. Z tohoto důvodu si také řada lidí chodí jenom tak na chvíli posedět do ticha kostelů.
Není nutné vydat se na západní pobřeží Španělska a ani není potřeba jít na nějaké poutní místo, stačí se jen na pár dní vydat z bodu A do bodu B, s vypnutým mobilem, bez muziky v uších. Doma bychom si tyhle věci jen těžko odpírali, vždy se najde důvod, proč nebýt v tichu a klidu. Když jdete pěšky, máte jiné starosti.
Co si přečíst?
|
