Pro Sáru Báchorovou byl plný žaludek dlouhé roky zdrojem stresu. Od dvanácti let trpěla poruchou příjmu potravy. K anorexii se později přidala i bulimie.
„Denně jsem vypila dva litry kávy, koly a energetických drinků bez cukru. Ještě horší než fyzické následky byly ty psychické,“ vypráví slečna, která se i několikrát pokusila o sebevraždu. Co vedlo mladou dívku k tomu, že si začala ubližovat?
„Nechápu prostě lidi, kteří si neustále dávají za úkol zhubnout a trápí se hlady,“ píše Sára Báchorová v úvodu své knihy An(n)a. Hned o pár stránek dál se ale dovídáme, že pocit hladu je ta nejhezčí věc. „Jako by vám žaludek tleskal.“
