Letní shakespearovské slavnosti, kde ve hře Othello ztvárníte roli Biancy, začínají už za pár dní. Máte respekt z akustiky
a rozmarů počasí?
Určitě, protože vím, jak to chodí: něco se vymyslí, vypadá to jako super nápad – a pak přijde realita. Největší zkušenosti s hraním pod širým nebem mám z Jihočeského divadla. Na otáčivém hledišti v Českém Krumlově jsem v inscenaci Dracula měla v jednu chvíli jen takovou noční košilku a běhala tam bosky, jenže bylo osm stupňů a pršelo. To se pak může stát, že to herec odskáče. Takže respekt mám. A zároveň se moc těším na hraní v plenéru. Je to zkrátka zase jiná zkušenost a jiné herectví.
Musela jste někdy odehrát představení nemocná?
Poprvé se mi to stalo při klauzurách (závěrečné veřejné prezentace – pozn. red.) na DAMU, hrála jsem s horečkou a bylo to vážně šílené. A potom v Českých Budějovicích v krásné hře Téměř dokonalá láska. Bylo mi opravdu hodně zle, měla jsem teplotu a chtěla jsem to vzdát, protože jsem během představení opravdu neslezla z jeviště. Jenže přijeli kritici z Prahy a prostě se to muselo odehrát. Pamatuju se, jak jsem vešla na jeviště a měla jsem říct první repliku, jenže ze mě vyšly takové přiškrcené zvuky a kolegové se vyděsili. Nakonec jsem to nějak zvládla, ale myslím, že můj výkon nebyl úplně převratný.
Nejvíc na mě reagovali, když běžel seriál Zlatá labuť. Teď jsem se na obrazovce dlouho neobjevila a vidím, jak rychle lidi zapomínají.
