Obvykle je máme za aspiranty na rodiče roku. Velká škoda, že se za dokonalé rodičovství neudílejí ceny, protože se svou agilitou by ji každoročně dostali: s dětmi tráví spousty času, a když s nimi čas netráví, vždycky zaručeně vědí, kde děti jsou a co dělají. Povídají si s nimi, znají jejich aktuální trable i všechny kamarády včetně jejich povahových vlastností.
A pokud se mláďatům něco děje, rozhodně se nebojí ozvat. Chrání je před bolestí i neúspěchem. Ve skutečnosti představitelé helikoptérových rodičů.
Jste helikoptérový rodič?
|
„Je to vlastně obraz, který si většina z nás intuitivně vybaví. Rodič „krouží“ nad dítětem, hlídá každý krok, zasahuje, chrání, předchází jakékoli bolesti,“ popisuje psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová.
Strach i péče o svůj „nejlepší projekt“
Proč někteří rodiče nechají dítě poletovat bez jakéhokoli dohledu a jiní mají tendenci opečovat i neopečovatelné?
„Z psychologicko-fenomenologické perspektivy může být tato péče motivována hlubokou láskou, ale i strachem. Rodiče, kteří mají zkušenost s vlastním zraněním, chaosem v dětství nebo úzkostí z nejistoty světa, mohou nevědomě toužit dítě před tím vším uchránit,“ vysvětluje psychoterapeutka.
„A často jsou to lidé, kteří mají vysoké nároky na sebe, obtížně snášejí nejistotu nebo selhání, a proto se snaží i svět kolem ‚udržet pod kontrolou‘. A dítě coby ‚nejcennější projekt‘ se tak ocitne pod drobnohledem,“ dodává.
Což byl případ i Milana: Ten je dnes úspěšným právníkem středního věku. Během svého studia na gymnáziu ale nenapsal jedinou slohovou práci ani čtenářský deník. Nesnášel to, a tak za něj úkoly vypracovávala jeho matka, která „svoji práci“ zvládala na jedničky, dvojky. Když se Milan jednou se spolužáky utrhl z volitelných hodin a šli za školu do hospody, byla to zase matka, která žehlila průšvih u ředitele, takže Milan ze situace unikl bez kázeňského opatření. Spolužáci se mu tenkrát smáli a nad hladkým průběhem pohodlného studia kroutili hlavou, většina z nich mu akční mámu záviděla. A Milan? Před maturitní slohovou prací se málem zhroutil, protože to bylo vůbec poprvé, co měl něco sepsat sám.
Chybí prostor i sebedůvěra
Co se vlastně děje v nitru dítěte, které je takto neustále „sledováno“? „Nemůže si skrz obyčejná zranění hledat hranice a sbírat zkušenosti, které jsou pro svobodný a pestrý život nejcennější. Rodičovská ochrana jim neumožní, aby si mohly začít věřit a budovat tím vlastní sebedůvěru a identitu,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová s tím, že dítě potřebuje především prostor a důvěru, ne kontrolu.
„Potřebuje zažít, že může něco pokazit, něco si zažít na vlastní kůži, a přesto být milováno,“ doplňuje.
Snaha o to, aby se dítě mělo co nejlépe, se občas probudí v každém z rodičů. Chceme, aby bylo ochráněno před nebezpečím dnešního nestabilního světa. Chceme, aby si prožilo šťastné a bezstarostné dětství. Jenže když s věkem dítěte nedokážeme sundat nohu z plynu, začne se nám to nejpozději v pubertě vracet ve zlém.
Mgr. Zuzana Steigerwaldová
|
„Dlouhodobé působení helikoptérového stylu rodičovství může vést k oslabení vnitřní autonomie dítěte, ke zvýšené závislosti dítěte, k úzkosti z neúspěchu a ke snížené schopnosti dítěte čelit frustraci. Děti se pak často bojí udělat chybu, protože si nejsou jisté, jestli budou milovány i v nedokonalosti. A taky jestli to jednoduše zvládnou samy,“ upozorňuje psychoterapeutka.
Milan nedokázal zdravě zareagovat na první náročnou situaci ve svém životě, když přišly maturity. Děti helikoptérových rodičů se pak také často nedokážou vyrovnat s nepříjemnými situacemi, na které zkrátka nejsou připravené, často si neuvědomují důsledky svého chování, neumí se s druhými domluvit na kompromisu, protože ho nikdy nepotřebovaly…
A není třeba zmiňovat rodiče, kteří se samou snahou, péčí a ochranářstvím dozajista rychle vyčerpají a mohou vyhořet. Co tedy s tím?
Vyskočte z helikoptéry včas
Jak s helikoptérou bezpečně přistát, pokud možno bez doživotních následků? „Není třeba dramatických gest. Někdy stačí položit si otázku: ‚Co teď vlastně chráním – své dítě, nebo sebe?‘ Nebo: ‚Může tuto zkušenost moje dítě zvládnout bez mého zásahu?‘ A pokud ano, může být právě teď čas trochu ustoupit,“ radí psychoterapeutka.
Důležité je s pilotováním helikoptéry praštit zavčasu. Klidně teď s přicházejícími prázdninami, což je mimochodem ideální období pro změnu.
Helikoptéra, generálka, sdílečka, srdcařka a další tři typy matek |
„Prázdniny jsou pro přistání ideální, protože jsou pomalejší, rytmus není daný rozvrhem, máme víc prostoru pro spontánnost. Můžeme trénovat důvěru v dítě, nechat ho plánovat, rozhodovat, nést odpovědnost. Tím posilujeme jeho kompetence a zároveň si dovolujeme i my jako rodiče spočinout, být víc přítomní, míň ve výkonu. A to může být ten nejcennější dar pro příští školní rok: dítě, které ví, že mu věříme. A rodič, který ví, že nemusí být všude,“ doplnila Zuzana Steigerwaldová.
Pomáhejte, podporujte, neplašte je přílišným strachem z okolního světa. Více důvěry a méně kontroly se vám brzy vrátí.
