Z traileru se zdá, že Pod parou je spíš komedie, ale jeho předlohou je oceňovaný a poměrně depresivní snímek Chlast. Do jakého žánru byste české zpracování zařadila?
Dánská verze je ze své podstaty temnější, ale Pod parou rozhodně není jen komedie. Je to především velmi lidský film – prolínají se v něm vtipné, dojemné i krásné momenty, ale taky těžké chvíle, které život občas přináší. Někdo mi dokonce řekl, že jím děláme reklamu na alkohol, ale opak je pravdou. Ukazujeme, jak tenká je hranice mezi zábavou a závislostí.
Texty pro mě nikdy nebyly problém – až do covidu. Tehdy se mi fotografická paměť úplně vytratila. Za nějaký čas se sice vrátila, ale už ne tak silná jako dřív.
