Grace Patricie Kellyová se narodila 12. listopadu 1929 jako třetí z Kellyových dětí. Byla tichá, plachá a neduživá a rodina ji považovala za nejméně ambiciózní z celého klanu. Grace a její sourozenci byli vychováváni v přísně katolickém duchu a společně s rodiči žili v obrovském domě v zámožné oblasti Filadelfie.
Martha GellhornováV dalším díle seriálu BBC Neobyčejné ženy uvidíte ve středu na ČT2 od 21 hodin portrét Marthy Gellhornové, novinářky a manželky spisovatele Ernesta Hemingwaye. |
Její otec, Jack Kelly, byl podnikavý muž, jehož rodiče emigrovali v 60. letech 19. století z Irska. Jack pocházel z chudé části města, a tak, i když byl hezký a talentovaný, s ním okolí zacházelo jako s outsiderem a on proti tomu vždycky bojoval. V roce 1920 mu výbor zakázal účast v nejproslulejší veslařské události světa – v Henley Royal Regatta, protože "pracoval rukama". Jacka tato urážka tak rozpálila, že se dostal na olympijské hry v Antverpách, kde vyhrál hned dvě zlaté medaile, a rázem z něj byl americký hrdina.
Ke své podnikatelské kariéře přistupoval Jack stejně houževnatě jako ke sportu. Rychle si vybudoval cihelné impérium a svůj první milión si vydělal už ve 34 letech. Byl zvyklý mít úspěch a totéž očekával od své rodiny.
Šťastná uprostřed davu
Jenže Grace byla jiná než její sourozenci – byla šťastná, když mohla splynout s davem. Neměla soutěživou povahu a vždycky zůstávala na konci řady. Přesto se dokázala upnout na myšlenku, že bude herečkou. Získala místo na prestižní Americké Akademii dramatických umění v New Yorku. Studia financovala příležitostnou prací modelky a dokonce jí nevadilo dělat uvaděčku v kině. Dokázala těžit ze své krásy a stále víc si uvědomovala, že se líbí mužům.
V roce 1952 se objevila ve vedlejší roli v klasickém westernu V pravé poledne. Sice tam neměla moc co hrát, ale typově byla jako hrdinka v pozadí vybrána dokonale. Během čtyřtýdenního natáčení prožila milostný románek s padesátiletým hercem Gary Cooperem a vrabci na střeše si štěbetali o tom, že se zároveň zapletla s režisérem tohoto filmu, Fredem Zinnemanem. O rok později natáčela v Africe film Mogambo a prožila další románek s Clarkem Gablem.
Dvě osudová setkání: s Hitchcockem a knížetem
Pro její další kariéru herečky bylo důležité setkání s Alfredem Hitchcockem. Vražda na objednávku, první film z trilogie, kterou s tímto režisérem natočila, zpečetil její pozici slavné herečky. Grace se stala symbolem panenské krásy, která přesto překypuje sexualitou. Při natáčení Vraždy na objednávku si znovu neodpustila sblížení se svým hereckým kolegou, jenže tentokrát toho pořádně litovala. Ray Milland byl ženatý, a když se jejich vztah provalil, Grace se musela veřejně omluvit, aby zachránila svou pověst i kariéru.
Následně se objevila v dalším Hitchcockově filmu, Okno do dvora, a pak už zazářila ve snímku Venkovské děvče. Role v tomto filmu byla pro Grace zcela nová a ze svůdnice filmového plátna se stala vážná herečka. Každopádně za film Venkovské děvče získala Grace Oscara.
Rodina Grace Kellyové (vlevo nahoře): sourozenci, tatínek a maminka
Za film Venkovské děvče získala Grace Kellyová Oscara.
Svatba Grace Kellyové a knížete Reniera
Na jaře roku 1955 dostala Grace Kellyová pozvání na filmový festival v Cannes a zároveň přijala nabídku jednoho francouzského časopisu na focení v Monaku, kde se měl navždycky změnit její život. V roce 1955 byl monacký kníže Rainier jedním z nejžádanějších svobodných mužů na světě. Jenže Monako bylo na pokraji krachu a sňatek s americkou filmovou hvězdou by mohl upoutat pozornost veřejnosti a pomoci do knížectví znovu přinést bohatství a přilákat celebrity. Zároveň existoval ještě jeden důvod, proč knížecí rodina pokukovala po Grace Kellyové – Rainier dosud neměl dědice, a pokud by se mu to ani v budoucnu nepodařilo, Monako by přestalo existovat a automaticky by bylo přičleněno zpátky k Francii. Když se Rainier a Kelly nakonec skutečně setkali, všechno nasvědčovalo tomu, že jeden druhého okouzlili.
Když se Grace vrátila do Hollywoodu, zahrála si ve třetím Hitchcockově filmu Chyťte zloděje. Ale když v lednu roku 1956 její rodiče pyšně oznamovali zasnoubení své dcery Grace s knížetem Rainierem, její herecká kariéra nenávratně končila. Pro Grace samotnou bylo důležité, že se jí naskytl skvělý způsob, jak z Hollywoodu odejít. Když v dubnu téhož roku dokončila film Z nóbl společnosti, opustila kvůli své svatbě Ameriku.
Pohádkový vztah zhatila realita
Samotný obřad byl velkolepou záležitostí pod taktovkou produkční společnosti MGM, se kterou měla Grace stále smlouvu. Role v dokumentu, který studio o této svatbě natáčelo, byla jejím posledním smluvním závazkem. Přímý přenos ze svatby sledovaly miliony lidí po celém světě. Novomanželský pár poté odplul na měsíční líbánky na španělské ostrovy.
Jenže po návratu se věci rychle změnily – Grace si stále víc uvědomovala, že její a manželovy zájmy jsou rozdílné. Rainier uměl být velmi mrzutý a nerudný, panovačný a diktátorský. Navíc se k ní hezky nechovalo ani staré a tradiční služebnictvo. Každodenní život byl plný šlechtických zvyků a etikety, což Grace nesmírně vyčerpávalo. Navíc celé Monako na svou novou kněžnu pohlíželo skepticky. Pak ale Grace zjistila, že čeká dítě, a konečně v lednu roku 1957 porodila dceru Caroline.
V Monaku propuklo nadšení – z každé budovy vlály státní symboly, Grace vyhrála nad pochybovači a s narozením Caroline byla filmová královna konečně přijata také jako kněžna Monaka. O více než rok později se Grace narodil také syn Albert. Další události ale už tak veselé nebyly. V červenci roku 1960 zemřel Grace otec. To jen prohloubilo dlouhodobý stres monacké kněžny, která se jen těžce vyrovnávala s propastným rozdílem mezi svými vlastními pocity a nutností být veřejným symbolem, který "živil" Monako.
O dva roky později za Grace přijel Alfred Hitchcock a nabídl jí další roli. Grace toužila znovu hrát, jenže její plány pohoršily celé knížectví. Představa, že by se měla líbat s jiným mužem, byla nemyslitelná, a tak se musela podřídit. Přestože dobře věděla, že tím se jí dveře do Hollywoodu opravdu zabouchly. A aby toho nebylo málo, krátce nato Grace potratila. Přesto se třetího dítěte nakonec dočkala – v roce 1965 porodila dceru Stephanii.
Grace Kellyová se svou mladší dcerou Stephanií
Grace Kellyová a monacký kníže Renier
Rodinné neshody přerušila tragická nehoda
Ale jak jejich děti rostly, panovnický pár se stále více odcizoval. Navíc se začaly šířit zvěsti o tom, že má Rainier nemanželské poměry. Grace se cítila ponížená a osamělá. Aby unikla svému neštěstí, ponořila se do charitativní práce a věnovala se svým koníčkům. Dala Monaku kouzelnou atmosféru, jakou celé roky postrádalo. Navrhla, aby každé dítě v Monaku dostalo od Gramaldiů každé Vánoce jednu hračku a jeden kus oblečení. V Monaku založila jesle a řídila charitativní organizace sociální péče o děti po celém světě.
Zahlédnout manželský pár pohromadě bylo stále vzácnější. A když si Grace koupila byt v Paříži, Evropou se šířila zpráva o jejich rozchodu. "Pro mě znamená přestěhování do Paříže něco na způsob rozvodu," svěřila se Grace svým kamarádkám. Musela utéct z Monaka, které ji tolik omezovalo. Chtěla lepší vzdělání pro svoje děti, se kterými měla stále horší vztahy.
Albert býval vždycky tiché a klidné dítě, zatímco z jejích dcer vyrůstaly nepoddajné slečny. Pohybovaly se v prostředí obzvlášť rozmazlených a bohatých dětí a jejich soukromý život plnil stránky evropských novin a časopisů. Obzvlášť Caroline byla velmi tvrdohlavá. Chtěla se vdát za staršího podnikatele a nechvalně známého návštěvníka nočních klubů, Phillippea Junota.
V létě roku 1982 si Grace během rodinné dovolené stěžovala na bolesti hlavy. Září téhož roku pak rodina trávila na venkovském sídle ve Francii a během jednoho víkendu se Stephanie hádala s Grace o tom, kde bude dál studovat. Zatímco maminka upřednostňovala módní školu, Stephanie chtěla řídit závodní automobil.
Grace se nakonec rozhodla odvézt dceru zpátky do Monaka. Jenže stačila chvilka nepozornosti v nebezpečné zatáčce a auto se zřítilo ze srázu. Stephanie se od vraku auta dokázala sama odpotácet, ale Grace skončila s kritickým zraněním a v bezvědomí v nemocnici. Jako pravděpodobnou příčinu nehody lékaři určili lehkou mrtvici, která by sama o sobě Grace nezabila.
S Grace zmizel z Monaka život
Následujícího dne, 14. září 1982, kníže Rainier udělil lékařům svolení odpojit Grace od přístrojů, které ji držely při životě. Tři dny ležela kněžna na katafalku v kapli královského paláce, aby mohli lidé uctít její památku.
Celý svět byl v šoku. Následoval řádný panovnický pohřeb v katedrále svatého Mikuláše. Rakev ležela na oltáři, před kterým stáli Grace a Rainier před šestadvaceti lety. Rainier byl na dně a až po její smrti si uvědomil, že byl na Grace závislejší, než si uvědomoval. Z Monaka jakoby najednou zmizel život.
Od její smrti uplynuly téměř tři desítky let, přesto zůstává Grace Kellyová ikonou. Jako kněžna přinesla do Monaka grácii, důstojnost a kouzelnou atmosféru. V Hollywoodu pak zářila jako nádherná, kultivovaná i rozpustilá dívka, která byla obdařená talentem a nevšední krásou.
