Vizitka:
|
Její první kolekcí byly trenky pro fotbalisty. Bylo jí čtrnáct a na své mamince konečně "vyžebrala" šicí stroj. "Chtěla jsem vstoupit do fotbalového týmu, tak jsem klukům nabídla, že jim ušiju trenky. Jenže jsem zapomněla, že musejí mít sed… Takže v trenkách se nedalo běhat a já šla z hřiště s kolekcí zpátky domů," vzpomíná módní návrhářka.
V roce 1996 otevřela v Brně svůj první obchod. Mezi její první zákaznice patřila operní pěvkyně Magdalena Kožená. "Ovšem tehdy jsem nevěděla, kdo to je," přiznává.
Do jejího obchodu tehdy dorazila pihatá rezavoblonďatá slečna s pěknou postavou, která studovala v Bratislavě a ve Vídni. "Ušila jsem jí žluté šaty, a když jsme je při předání naposledy zkoušely, nechápala jsem, proč chce, abych jí je povolila, že se nemůže pořádně nadechnout. Vždyť jí seděly perfektně," vzpomíná.
"A tak jsme utíkaly přes park Lužánky ke krejčové, aby jí je povolila. Až zpětně, když jsem Magdalenu vídala v médiích, mi docvaklo, co dělá. Pak mě pozvala i na koncert, který jsem odseděla v úžasu," říká Gábina Páralová.
Stalo se jí někdy, že šaty, které klientce ušila, se nakonec nelíbily? "Občas se to stane. Je to nepříjemné, ale nemám povahu na to, abych vnucovala někomu něco, co nechce. I zákaznicím v butiku ráda se vším poradím, ale když stojí před zrcadlem a pořád váhají, tak jim řeknu, ať si ty šaty raději nekupují. Jen by jim visely ve skříni, zatímco takhle za pár dní přijde jiná paní, uvidí je a bude z nich nadšená," prozrazuje Páralová, které se před sedmnácti měsíci narodila dcera Valentýna.
Na rodičovskou dovolenou ale nenastoupila. Jak říká, po týdnu bez práce je nesvá a cuká jí ruka. S hlídáním dcery jim pomáhá pan chůva Mirek - bývalý učitel. "Manžel se s ním zná dlouhá léta, je to učitel a basák z jejich kapely Hraczki. Jednou jsme s Mirkem byli na dovolené, staral se tam o nějaké dítě a byl úžasný. Když jsem byla těhotná a řešili jsme s manželem hlídání, navrhla jsem mu, jestli by nechtěl zavolat Mirkovi. Nejdřív byl překvapený, jak mě to napadlo, pak vzal mobil a zavolal mu. Mirek šel zrovna do hodiny a můj Pavel se ho ptá: 'Nechceš se přestěhovat do Brna a dělat nám chůvu?' A on to vzal. Odstěhoval se z Mostu, změnil celý svůj život."
