Je neděle a skupinka mladých lidí si právě symbolicky odpískává přátelský zápas na hřišti v pražských Riegrových sadech. Na tom by nebylo nic zvláštního, dokud člověk nepřijde blíž a neprohlédne si osazenstvo tartanu. S kamarády zde totiž trénuje dívčí tým nově založené ženské ligy strahovské studentské soutěže.
Družstva jsou smíšená, kluci jdou většinou do brány, aby si dívky pořádně zakopaly. O krátké pauze na vydýchání je konečně chvíle se zeptat dvaadvacetileté Ivety, proč se rozhodla hrát fotbal.
"Asi hlavně z hecu kamarádky, že bychom my holky mohly dělat taky nějakou sportovní aktivitu společně, jako to dělají kluci. Takže spíš než nadšení tím samotným sportem to nejdříve byla touha se 'socializovat'," říká se smíchem." Ale pak mě to popravdě začalo dost bavit," dodává a odkopává míč na brankáře.
Ovšem ne všechny dívky z týmu jsou z okruhu přátel, naopak téměř většina se "chytla" na inzeráty, které na nástěnky vysokých škol 'zakladatelky' týmu vyvěsily. A tak na sebe teď "Záda!" a "Přihraj!" pokřikují budoucí právničky nebo absolventky humanitních studií. Kromě vlastních zápasů a utkání kamarádů ale fotbal nijak zvlášť neprožívají. "Beru to jako skvělou hru, díky které se proběhnu, mám pohyb a jsem mezi lidmi, ale že bych sledovala, jak skončila Sparta se Slavií, to asi ne. Hrajou hrozně, když už, tak se radši podívám na Manchester," usmívá se třiadvacetiletá Míša.
"To já jsem fotbal vždycky sledovala asi víc než 'průměrná' holka, takže se moje pozornost o něj tolik nezvedla. Rozhodně ale dokážu líp ocenit kvalitní hru," vmísí se do rozhovoru dvacetiletá Anna. "Od malička mám ráda týmové sporty, zkoušela jsem různé, ale u žádného jsem nezůstala. Když jsem se dozvěděla, že se bude otevírat ženská liga malého fotbalu, nadchlo mě to a je vidět, že takových holek, co to tak berou, není málo.
A má pravdu, když se na jaře rozjela na Strahově ženská soutěž, začalo ji hrát hned jedenáct týmů. Pro někoho je to číslo překvapivé, ne však pro Evu Šmeralovou, kapitánku české reprezentace a Sparty.
"Za poslední tři roky se v ženské kopané udělal velký pokrok, ale jde to pomalinku, nemůžeme chtít všechno hned," říká.
Že se ženská kopaná dostává do širšího povědomí, dokázalo i nedávné pozvání Pavlíny Ščasné, jediné české hráčky působící v zahraničí, k mikrofonu komentátorů Ligy mistrů.
"Je to skvělé pro ženský fotbal, že si ji takto vytáhli. Na druhou stranu to ale měla strašně těžké, protože komentovala zápas jako první žena u nás. Ale zvládla to se ctí a zase pomohla ženskou kopanou trošku medializovat," míní Šmeralová.
Nejslavnější tým hrál pro charitu
Přítomnost žen ve fotbalu je přitom stará jako sport samotný. Fresky z pozdních dob čínské dynastie Han (v letech 25-205 n. l.) zobrazují dvě dívčí postavy hrající míčovou hru tsu chu, ze které dnešní fotbal vychází.
Ovšem první čistě ženský zápas se konal až o devatenáct století později, roku 1895 v severním Londýně. Fotbal se mezi ženami ujal hlavně v Anglii během první světové války, jako způsob získání peněz pro nemocnice a zraněné vojáky. Dělnice zbrojní továrny Dick Kerr's v Prestonu v roce 1917 za tímto účelem sestavily tým, aby se vzápětí vydaly na šňůru vítězných zápasů po Británii, Francii a nakonec i Spojených státech. Zde porazily dokonce i muže výsledkem 5:4.
Na své cestě vybraly fotbalistky 70 tisíc liber na charitativní účely. Přepočítáme-li sumu na dnešní peníze, jde o čtrnáct milionů liber. Nesmírná popularita tohoto týmu, která vyvrcholila zápasem na liverpoolském stadionu Goodison Park, kde se shromáždilo na 53 tisíc fanoušků, předznamenala i jeho pád.
Britská fotbalová asociace začala stále hlasitěji namítat, že se z ženské kopané stal až přílišný showbyznys a že tato hra pro svoji tvrdost stejně není vhodná pro dívky. Asociace ženský fotbal v roce 1921 oficiálně vypověděla ze svých hřišť. Kdo ví, jakou roli na tomto rozhodnutí hrála mužská ješitnost, zápasy žen byly totiž divácky mnohem populárnější než ty mužské. Zákaz nakonec trval až do roku 1969.
Situace není růžová ani pro dnešní fotbalistky. Eva Šmeralová i další musejí zvládat jak práci, tak náročné tréninky a zápasy. Odměny nejsou buď vůbec žádné, nebo opravdu skromné.
"Holky ten sport dělají, dá se říci, srdcem. Chlapi to berou jako svojí práci a toho srdce tam dávají velmi málo. Když se podíváme na první ligu mužů, na to, jaké mají podmínky a výsledky, tak to se nedá srovnat," komentuje rozdíl mezi ženským a mužským přístupem k fotbalu.
"Teď už ale vidíme, že to jde nahoru. Dnešní dvacetileté holky už budou mít požitek z toho, že za určitou práci dostanou i určitou odměnu. Velkou zásluhu na tom má Dušan Žovinec, trenér Sparty i reprezentace."
Ať už jde o malý fotbal nebo velké soutěže, přístup k ženské kopané se v českém prostředí začíná pomalu podobat situaci v západní Evropě nebo Americe. Fotbal už není sportovní alternativa jen pro chlapce, vznikají i týmy, které si budoucí talenty vychovávají i z malých holčiček.
"Je tu velký posun v posledních deseti letech. Dřív žádné informace o ženském fotbalu nebyly, dnes vlezete na internet a zadáte "ženská kopaná". Pokud už je to takto v povědomí lidí, má to vliv i na ty mladší dívky, když se rozhodují o tom, jaký sport chtějí dělat. Mohou si najít svůj tým; je jich sice málo, ale jsou," podotýká Šmeralová.
Pokud přemýšlíte, že byste dcerku přihlásili na fotbal, a ve vašem okolí žádný dívčí tým není, nezoufejte. Dívky mohou oficiálně hrát s chlapci až do čtrnácti let!
|
Kde získat informace o ženském fotbalu: http://www.fotbal.cz/ |
