I když je Klára blondýna vzdělaná a emancipovaná, prověřovala Davida vlastně jednoduchým psím testem: "Nemáš rád mého, psa, tak nemáš rád ani mě a neměl bys rád ani naše dítě!"
|
Podle psychologa Petra Šmolky se domácím mazlíčkem logicky může nejsnáze stát tvor, jemuž jsme s to přičítat lidské charakteristiky. "Psi a kočky mezi ně nepochybně patří. Jen málokdo z nás by asi chtěl napodobovat hollywoodského krasavce George Clooneyho a chovat doma roztomilé prasátko. Už malé děti tíhnou k ´měkkýšům´, tedy k nejrůznějším plyšákům, které pak později mohou celkem organicky zaměnit za živé chlupáče." |
"Mám rád tvého psa, ale tebe mám raději. Proto bych chtěl v noci objímat tebe a ne tu chlupatou chrápající bestii, co spí mezi námi," přece se neovládl. Nerozdýchal ani noční vstávání, kdy ho funící "bestie" pokaždé doprovázela tmou až na záchod. "Fakt jsem se bál, že mu přeskočí a ukousne mi ho," líčil nám své pocity.
Boj o teplou postel
Ať už je to pes nebo kočka, případně jiný "chlupáč", kterého jsme si v osamocení nebo z útlocitu nastěhovali do své ložnice a kterému patří veškerá domácí privilegia, s příchodem partnera může nastat konflikt.
Jiný známý, dnes už pětačtyřicetiletý počítačový odborník Petr, kdysi důsledně (a samozřejmě tajně) terorizoval přítelčina kocoura v domnění, že když pak bude s ní, zvíře se strachy ani neukáže. "Kuba tě nemá rád. On se špatným lidem vyhýbá," usoudila jeho přítelkyně. Petrův plán skončil ve chvíli, kdy se zamiloval do jiné ženy (neměla žádného domácího mazlíčka) a s tou se pak oženil.
V případě Davida se sice Klára pokusila psa zavřít za dveře, ale když jejich milostné dovádění provázel zuřivý štěkot, posléze úpěnlivé kňučení a nakonec škrábání na fungl nové dveře, zvíře nad Davidem zvítězilo. Útok na nervy, pečovatelskou strunu i na majetek Kláru spolehlivě knockoutoval a zlatý retrívr byl vpuštěn. Labužnicky se rozvalil doprostřed manželského lože, lízajíc vděčně paničce ruku. Tím pádem svým zadkem vymezil Davidovi na spaní hranu postele těsně před pádem na zem.
Patří domácí mazlíček do postele?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 23. března 2010. Anketa je uzavřena.
Chlupáč se lísá, nementoruje
|
Čtyřnohý mazlíček nementoruje, spokojí se s tím, co bychom mohli s jistou licencí nazvat milostnou předehrou (mazlení, laskání), tedy přesně s tím, co by někteří muži měli nejraději co nejrychleji za sebou, pokud by to rovnou nezrušili. |
"Žádná kočka či pes (snad s výjimkou závodních chrtů) nejsou tak výkonově orientovaní jako většina mužů. Čtyřnohý mazlíček nementoruje, spokojí se s tím, co bychom mohli s jistou licencí nazvat milostnou předehrou (mazlení, laskání), tedy přesně s tím, co by někteří muži měli nejraději co nejrychleji za sebou, pokud by to rovnou nezrušili. Nejlépe nějakým přílepkem k zákonu na ochranu pánů tvorstva," uvažuje Šmolka a s úsměvem dodává, že kočky přece nechrápou, ale předou, chrápající pes, je-li jemně vzbuzen, nenazve svou paničku bezohlednou bestií, která ho nenechá ani vyspat, když přece dobře ví, že on musí ráno do práce.
Nechoďte k nám, my háráme
Jak se zdá, mazlíčci jsou novodobý fenomén. Souvisí se stresy, citovým strádáním a, jak se domnívá Petr Šmolka, také s měnícím se poměrem městské populace na úkor venkovské.
"Na vsi zřejmě opravdu jen málokdo nazýval u boudy uvázaného statného hafana domácím mazlíčkem," říká psycholog. Zatímco ve městech jsme se jistě již nejpozději v 19. století s domácími mazlíčky setkat mohli, tenkrát však především v rodinách patřících k místní "smetánce". Což už dnes platí jen v omezené míře. I mazlíčci nám nějak ´zlidověli´.
Pokud si čtyřnohého miláčka pořídí osamělá důchodkyně, v její posteli chlupáč nejspíš nikomu vadit nebude. Může nastat problém pouze v případě, kam s ním, kdyby se s paní něco stalo. Nepříjemná pro sousedy snad může být i kakofonie ženských hlasů a štěkot jejich venčených mazlíčků, které nás ráno budí okolo šesté hodiny ranní, v níž občas zazní i pravá perla: "Pane, nechoďte s ním k nám, my háráme…!".
Zvířecí radary
Někdy si mazlíčka pořídí i bezdětný pár společně. Mají přitom pocit, že se v péči o něj v plné nahotě projeví jejich budoucí rodičovské schopnosti. Velký průšvih však může nastat, pokud se jejich vztah rozpadne.
"Už jsem opravdu zažil dvojice, které po rozchodu měly mazlíčka ve střídavé péči. Jakož i dvojice, které se kvůli němu raději ani nerozešly," vzpomíná psycholog, ale varuje, že mazlíčci mají na panující atmosféru velice citlivé radary.
"Měl jsem v péči dvojici, která spolu už asi rok zůstávala jen kvůli společnému německému ovčákovi. Až je sám vysvobodil – spáchal ´sebevraždu´. Dokud byli v pohodě, poslouchal na slovo. Po jedné z jejich hádek se jim však vytrhl a zcela cíleně vběhl přímo pod kola kolem projíždějícího náklaďáku," vypráví a dodává, že ho poněkud mrazí, když si představí, kolik dvojic spolu zůstává tak zvaně kvůli dětem. I ony mají totiž radary…
Moudrý muž se inspiruje
Ale zpátky do postele k Davidovi a ke Kláře, kterou jim nejméně z třetiny zabírá retrívr. Po několika týdnech už David psa vyloženě nenáviděl. Byl vážně zoufalý, když vyprávěl, že zkoušel napřed přesvědčit Kláru. Ale marně.
Pak si chtěl získat psa a pomocí pamlsků ho udržet za dveřmi ložnice. Jenže jakmile je chlupáč sežral, začal opět kvílet a škrábat na dveře.
Jako třetí postup zvolil nadávky a kopance. A výsledek? Nenávist. Když pes zaútočil na jeho hýždě v misionářské poloze, odkopl ho, ale i tak ho pes stačil kousnout do nohy. "To zvíře za to nemůže," nenáviděla už Davida i Klára. A tak se nakonec rozešli.
Podle psychologa je přinejmenším sporné hledat v příběhu viníka. Zpravidla se na stupňování konfliktu podílejí oba, takže než se obviňovat, je lepší hledat řešení. Jak ale zařídit, aby partner nad mazlíčkem v posteli zvítězil?
Petr Šmolka má jasno: "Muž by se měl projevovat tak, aby si jeho návrat do svého lože přála především jeho partnerka." Přitom je nad slunce jasné, že jakýkoli tlak bude vzbuzovat spíše protitlak. Zpravidla moc nepomohou ani hrozby, případně ultimáta.
Muž moudrý, a podle psychologa jsou prý i tací, s mazlíčky nebojuje, ale raději se jimi nechá inspirovat.
