Vztah s feministkou má mnoho výhod pro obě strany. Tak například hned seznámení – přestože dlouho zažité stereotypy velely muži udělat první krok, feministky vědí, že na tom, kdo koho osloví jako první, vůbec nezáleží.
Když se feministce někdo líbí, nebude jen koukat a čekat, jestli dotyčný něco neudělá. Často za ním proto přijde jako první a zeptá se, jestli by nechtěl někam zajít nebo by neměl nic proti, kdyby si vyměnili čísla. Časy, kdy ženy stydlivě klopily oči k podlaze a na svůj subjekt zájmu jen cudně mrkaly, jsou dávno ty tam. Dobrá zpráva pro stydlivější muže, kteří, přiznejme si, mezi všemi těmi alfasamci s nedozírným charisma a vůdčími schopnostmi v hojném počtu stále jsou.
Pokud se kontakt podaří a na obou stranách se objeví sympatie, může pár pokročit ke schůzkám. Často omílané vtipy o tom, že ženy nejvíc zajímá jedno číslo, a to PIN od karty, jsou pro feministky dávno passé. Každá feministicky smýšlející žena má ráda svou nezávislost, se kterou se samozřejmě pojí vlastní finanční prostředky.
Přestože ženy v Česku v průměru berou o 20 procent méně než muži, s feministkou se opravdu pánové nemusí bát, že jim vysaje konto a ještě po nich bude žádat drahé dary.
Projeví se to typicky hned při placení za první kávu nebo večeři – dost možná žena hned zkraje navrhne, že si účet oba rozdělí. A pokud se nechá pozvat (ano, i feministky zvládají, když za ně jídlo partner příležitostně zaplatí), na další schůzce jistě bude chtít účet dorovnat. Její protějšek se tak nebude muset bát, že si jej vybrala jen kvůli jeho majetku. Bude si moct být jistý, že ho dotyčná má skutečně ráda.
Feministky se neholí. Když nechtějí
Feministky se neholí a jsou nechutné, je slyšet z některých úst, zejména těch, která se feminismem cítí nejvíc ohrožená. A vlastně mají pravdu.
Feministky se neholí, když nechtějí. Anebo se holí, když chtějí. Zkrátka a dobře znají své tělo a snaží se, aby se v něm cítily co nejlépe. Neženou se za nesmyslnými módními trendy a ideály krásy, které můžeme vidět na televizní obrazovce během soutěží miss. Vědí, že každé tělo je unikátní, takže je třeba ho přijmout a mít ráda. A z toho samozřejmě těží i jejich protějšky.
Krása naruby. Ženy, které se neholí, propagují přirozenou krásu |
Všechna těla, i ta mužská, podléhají pod tlakem médií a patriarchální kultury uměle vytvořeným nereálným standardům. A přiznejme si, kolik skutečně vypracovaných playboyů mezi běžnými smrtelníky chodí? Asi tolik jako žen s mírami 90-60-90. A navíc, kdo nikdy kvůli obecně deklarovaným a nedosažitelným ideálům netrpěl komplexy?
Pokud muž začne chodit s feministkou, snadno budou moct zavést diskuzi na to, jak jejich těla fungují, co se jim líbí a co naopak ne, jak byste se k sobě během intimních chvil měli navzájem chovat. A protože fyzická stránka je jedna z důležitých součástí vztahu, pomůžou podobné diskuze budovat nejen důvěru a porozumění, ale i hlubokou partnerskou sounáležitost.
Ženy se v noci bojí. Mám kvůli nim přejít na druhý chodník? diví se muži |
Mimo to podle britské studie feministky mají častěji orgasmus. Naopak ženy s antifeministickými názory orgasmus častěji předstírají, a to i proto, že věří, že žena má vyvrcholit stejně snadno jako muž nebo že staví jeho uspokojení nad své vlastní.
I muži pláčou. A mohou
Převládající genderové stereotypy nutí mužům narativ o nebojácnosti, potlačování emocí a ničení veškerého projevování „slabosti“ hned v zárodku. A nedejbože, aby muž brečel! Právě tyto stereotypy předepisované tím, že „ženské“ vlastnosti (jako třeba emoce) jsou horší než mužské, výrazně škodí mužskému psychickému zdraví.
I proto je mezi zmíněnou polovinou populace až 3,5krát větší počet sebevrahů, předčasně zemřelých při nehodách nebo obětí závislosti, zatímco ženy převažují v terapiích, protože se nebojí o svých problémech a emocích s nimi spojených hovořit. Aby ne, když jsou už odmala vychovávány v narativu, že jsou více citově založené. Jenže pes je zakopaný v tom, že pocity mají lidské bytosti bez rozdílu všechny.
Tradiční maskulinita ohrožuje mužské životy, tvrdí psychologové |
Potlačování emocí navíc může vést k přehnané potřebě dominance a ta k domácímu násilí, které v dnešní době zažije zhruba každá třetí žena.
Takže ne nadarmo feminismus nežádá nadvládu žen, ale rovnost pohlaví. A právě rovnost pohlaví nám říká, že brečet je v pořádku. A že brečet může kdokoli. Muži tedy mohou odložit pocit studu a partnerce se otevřít nejen v tom dobrém, ale zejména v tom zlém, kdy ji potřebují jako svou největší oporu. Žádná feministka se jim nevysměje, když dají najevo smutek a lítost prostřednictvím slz. Naopak. Budou to v současné společnosti považovat za velké hrdinství.
Ve vztahu pak muž randící s feministkou samozřejmě nemůže čekat perfektně uklizeno a uvařeno. Nebo vlastně může. Pokud dotyčná ráda uklízí, protože si přitom vybije třeba vztek z práce, nebo je vaření její koníček. Nejedná se o povinnost, která musí ležet jen na ženských bedrech. Vzhledem k tomu, že všichni musí uklízet, vařit i pracovat, není už dávno pokrokovou myšlenkou, že se na těchto činnostech budou podílet oba partneři. Pánové, nebojte se. Feministka z vás služku v domácnosti neudělá. Naopak, po rozdělení všech nezbytností půjdou úkoly rychle od ruky a oběma pak zbude čas na příjemný večer, rozhodně příjemnější, než kdyby žena v nočních hodinách končila svou druhou, tentokrát neplacenou, domácí směnu.
Feministky zkrátka muže potřebují. Dobře si totiž uvědomují, že bez poloviny populace změna možná není. A proto hledají muže otevřené změnám, kteří se nebojí vystoupit ze stereotypní role, která by už dávno měla být přežitá. Vztah s feministkou tedy může pomoct otevřít mnoho obzorů.
Co je feminismus v českém prostředí?„Obecně lze říci, že různé feminismy spojuje výchozí teze, že ženy a muži nemají ve společnosti rovné příležitosti. Feminismus současně usiluje o změnu tohoto stavu a umožnění stejné startovací čáry pro muže i ženy a rozšíření svobodné volby. Jde o reakci nejen na situaci žen, ale i situaci mužů a reflexi různých omezení a problémů obou pohlaví. Feminismus nehledá viníky a rozhodně za ně neoznačuje muže. Hlavní problémy tkví v tom, jak jsou nastaveny procesy v naší společnosti, a také v stereotypech, které se týkají každého z nás. Další důležitou tezí je, že muži a ženy se od sebe odlišují, ale žádné odlišnosti by neměly být základem pro diskriminaci, podceňování či zvýhodňování mužů nad ženami, nebo naopak. Genderová analýza také zdůrazňuje, že ženou či mužem se stáváme postupně. Rodiče, škola a společnost nás učí, co to znamená být správným mužem a správnou ženou. Existuje však celá řada modelů ženství a mužství a není důvod, proč by jen jeden z nich měl být společností respektován," popsala zakladatelka nevládní organizace Gender studies Linda Sokačová. |
