Na vině je „morbidní zvědavost“
Představte si následující situaci. Uvázli jste v dopravní zácpě na dálnici. Jak se plížíte hlemýždím tempem, můžete vidět, že před vámi stojí policejní auta. Došlo k nehodě, a přestože vozidla, která se srazila, stojí stranou a vůbec nepřekáží na silnici, každý, kdo projede kolem, zpomalí, aby viděl škody. Vy pravděpodobně nebudete výjimkou.
Ať už je to tragédie, které jsme svědky při ranní cestě do práce, nebo zprávy o násilí, které zaplavují naše sociální kanály, cítíme se nuceni zírat na následky. Proč se nemůžeme dívat jinam?
„V jádru této problematiky se nachází hluboce zakořeněný psychologický fenomén známý jako morbidní zvědavost. Jedná se o univerzální lidskou tendenci být přitahován tragickými událostmi, která má mimo jiné své kořeny v evolučním vývoji našeho druhu,“ odpovídá na otázku, proč lidi tolik přitahují hromadná neštěstí a tragédie, psycholog a psychoterapeut z portálu Terapie.cz Pavel Pařízek.
„Tato přirozená zvědavost sloužila našim předkům jako mechanismus učení a přežití – pozorování nebezpečných situací jim umožňovalo lépe se připravit na podobné hrozby v budoucnosti,“ dodává. Zíráme-li tedy na nehodu nebo si znovu přehráváme video z katastrofy na sociálních sítích, vystavujeme se svým obavám, aniž bychom riskovali bezprostřední újmu.
Inflace, nemoci, válka. Mít strach je normální, ale nesmí vás ovládnout |
„Být svědkem násilí a ničení, ať už je to v románu, filmu nebo ve scéně ze skutečného života odehrávající se před námi, nám dává příležitost čelit vlastním strachům ze smrti, bolesti, zoufalství a zničení, a přitom stále cítit určitou úroveň bezpečí,“ vysvětluje psychiatr David Henderson.
„Podobný pocit zažijeme, pokud budeme stát na okraji Grand Canyonu nebo se budeme dívat přes sklo na divokého lva v zoo. Sledujeme, protože nám je dovoleno klást si zásadní otázky s intenzitou emocí, které jsou oddělené od skutečné reality katastrofy: Kdybych byl v takové situaci, jak bych reagoval? Byl bych hrdinou, nebo padouchem? Měl bych sílu se zotavit?. V hlavě si přehráváme různé scénáře, které nám pomáhají sladit nekontrolovatelné s naší potřebou zůstat pod kontrolou,“ říká Henderson.
Odborníci zjistili, že naše negativní zaujatost je také hnacím motorem toho, proč nedokážeme odvrátit pozornost od katastrof. Jedna americká studie potvrdila, že na negativní zkušenosti reagujeme a učíme se z nich více než z pozitivních.
Katastrofické události jednoduše psychologicky více aktivují náš mozek. Negativní potence popisuje větší množství psychického vzrušení, které člověk zažívá, když je vystaven traumatické události, ve srovnání s událostí pozitivní.
