Monika Müllerová bývala úspěšnou sportovkyní. Na vrcholové úrovni se věnovala atletice: kouli, disku a kladivu. Třikrát vybojovala titul mistryně republiky. Úspěchy ve sportu doprovodily i úspěchy v osobním životě.
Se svou ženou Týnou se Monika seznámila v Praze na Prague Pride a před natáčením Extrémních proměn spolu oslavily páté výročí. „Monika mě zaujala tím, že se chovala jinak než ostatní a měla to v hlavě srovnané,“ prozradila její partnerka Týna.
O Moniku bylo dobře postaráno, což se odrazilo na její váze. „Poznaly jsme se, začaly jsme spolu bydlet a já upřímně ráda vařím a ráda peču. Monice začalo chutnat, tak jedla a zjistila, že váha jde nahoru,“ pokračovala.
Pokus o sebevraždu a vyhoření. Extrémní proměny ukázaly Markovi cestu ze tmy |
Úspěšnou sportovní kariéru ukončilo zranění na pražském Strahově. „Bylo mokro, uklouzla jsem přímo na čéšku na koleno a tím veškerá má sportovní kariéra skončila,“ vzpomínala Monika. Její žena dodala: „Nejvíc přibrala, když měla operaci kolene. Přibližně 21 kilogramů.“
S váhou však Monika bojovala vždycky. „Jídlo jsem měla ráda od malička. V patnácti jsem měla víc než sto třicet kilo,“ prozradila nejnovější účastnice Extrémních proměn, která v současnosti pracuje jako mistrová ve výrobě na extrudovaný polystyren.
Extrémní proměnyI ty nejobyčejnější fyzické úkony jsou pro ně problém, vyjít schody je nemožné a hrát si s dětmi pouhý sen. Třináct odvážných dobrovolníků, kteří léta bojují s těžkou obezitou, se pokusí pod vedením profesionálního trenéra Martina Košťála a týmu odborníků změnit svůj osud a získat svoji druhou šanci na život. Pořad se vysílá od 4. března 2026 každou středu ve 20:20 na TV Nova. |
„Dělám často noční a jím hodně nepravidelně. Buď toho sním ranec, nebo nejím vůbec,“ přiblížila své stravovací návyky a dodala: „To, co vypiju koly, tak tolik nevypiju vody ani za rok.“ Týna na svou partnerku práskla, že během dne pije jen limonády a kávu. Věčné domlouvání je prý úplně k ničemu.
„Do zrcadla se nekoukám skoro vůbec, protože vím, jak to vypadá. A sama sebe vidím jako člověka, který má hodně kil navíc, která nechce mít,“ zkritizovala se Monika při pohledu do zrcadla.
Do Extrémních proměn nastoupila s obavou, že nejtěžší pro ni nebude pohyb, ale pravidelnost v jídle a jídlo samotné. Po narození dcery si ovšem uvědomila, že chce být aktivní mámou.
Odstrašujícím příkladem pro ni byla její vlastní matka, která zemřela v 58 letech na infarkt. „Obezita v tom hrála stoprocentně roli,“ svěřila se smutně Monika, která svou mámu před domem neúspěšně patnáct minut resuscitovala. „Kdysi jsem mámě slíbila, že zhubnu, ale zatím jsem to nedodržela.“
Scházel čas, nálada a chuť
„Monika je důkazem toho, že i mistryně republiky může spadnout do obezity,“ mínil trenér Martin Košťál. „Věřím, že když jí dám druhou šanci, tak toho sportovce uvnitř najdeme, a Monika bude moci i s partnerkou a dítětem žít aktivní život.“ Přestrojený za číšníka jí v restauraci sdělil, že si ji vybral do Extrémních proměn. Ještě ten den spolu vyrazili na třítýdenní bootcamp do Turecka.
Naposledy se Monika na atletickém hřišti objevila před osmi lety. Opět se na něj podívala hned po příletu do Turecka. „Nebyl na to čas, ani chuť, nálada, nic. Do budoucna bych chtěla předávat zkušenosti dětem a znovu si i zazávodit,“ zadoufala Monika. Společně s Martinem si hodili diskem.
Lži, podvody a noční hody. Matěj se finále Extrémních proměn málem nedočkal |
Poté už ji čekalo první vážení. Monika se pochopitelně obávala čísla, které se na váze mělo objevit. Její okolí vědělo pouze to, že váží přes sto kilo. Váha ovšem ukázala mnohem více: 130 kilogramů.
„Hodně jídla a málo pohybu,“ odpověděla Monika na otázku, co o ní tato váha vypovídá. „U Moniky jsem si skoro jistý, že u ní nebude problém ten trénink. U ní bude problém jídlo a pití. Ona nepije vodu,“ obával se Martin. Cílem měla být kompletní změna nastavení hlavy. A to tak, aby se její váha za rok pohybovala nad sedmdesáti kilogramy.
„Tréninky mi nevadí, ale s jídlem začínám mít trošku problém,“ potvrdila jeho obavy Monika. „Nemůžu vidět už ani kuřecí, vajíčka a jogurty, už mi lezou i ušima.“ Na trénincích ovšem dřela jako snad žádný jiný účastník Extrémních proměn. Bylo vidět, že se v ní skrývá sportovkyně.
Bootcamp jí však připadal dlouhý, chyběla jí partnerka a dcera. Dospěla k názoru, že by si přála ještě jedno miminko. Zhoršený psychický stav se propsal i do Moničiných výkonů. „Když je v psychické nepohodě, tak prostě nemaká na tréninku,“ všiml si Martin. „Musí na ni být pořád vyvíjen tlak. Kdybych ji dneska nechal, tak se na to vykašle.“ Poslední trénink Moniku zmohl. „Já tě nemám ráda,“ zašeptala Martinovi. „A já tě žeru,“ odvětil.
Dneska jsou na oběd knedlíky
Doma Moniku vítala žena s dcerou a tchyně. „Já bych řekla, že jí přijelo o kousek míň,“ všimly si. Aby Moniky ještě více ubývalo, nechal jí Martin vybavit malou domácí posilovnu. Předal jí také permanentku do sportovních zařízení a poukázky na nákup potravin. Tříměsíční cíl nastavil na 109 kilo.
V následujících týdnech se Monika snažila vtěsnat všechny tréninky mezi náročné směny. „Ty ranní nejsou zas tak hrozné. Ty noční jsou komplikovanější, protože většinou jsem na nich nejedla, takže to pro mě bude největší boj,“ přiznala.
Přijel za ní výživový poradce, aby jí pomohl s režimem. „Budu se jí snažit vysvětlit, že stravovací režim pokračuje tak, jako by žádná noční nebyla,“ sdělil divákům. „Jíst se při noční má, protože tělo pokračuje ve své aktivitě.“ Lidé podle něj buď nejedí, nebo jedí naopak potraviny bohaté na energii, ale chudé na bílkoviny a zakládají si tím na stresový tuk a obezitu. Jíst by se mělo každé tři hodiny. S Monikou a Týnou připravil pětichodové „noční“ menu.
Po Novém roce Martin Moniku pozval do sportovního areálu na Lipno, kde se intenzivně chystali na tříměsíční vážení. Společně stoupali do kopce na sněžnicích. „Před třemi měsíci bych to odmítla dělat a vyjela bych lanovkou,“ sdělila trenérovi. Nyní se skoro ani nezapotila.
Tříměsíční vážení Martin svolal do Moničiny bývalé tréninkové haly a přizval i její kolegy a trenéry. „Myslela jsem si, že to bude náročnější,“ zhodnotila Monika uplynulé měsíce. Cíl splnila přesně, navážila kýžených 109 kilogramů.
„Naše družstvo žen závodí v první lize a chybí nám vrhačky. Já věřím, že Monika tomu týmu pomůže,“ začala si dělat naděje trenérka. Své bývalé svěřenkyni předala schválně o číslo menší dres a disk. Od partnerky dostala Monika nové tretry. „Uvidíme se na tréninku,“ kývla hlavou. Její nový cíl byl 94 kilo.
A jak slíbila, tak učinila. Po šesti letech vrhala disky, později došlo i na kouli. „Cítila jsem se šťastná. Čím míň kilo budu mít, tím to bude lepší,“ uvědomovala si. Rovnou se začala chystat na první závody.
Ve video deníku se pak Monika a Týna svěřily se šťastnou novinkou: na podzim se jejich rodina měla rozrůst o dalšího člena. „Určitě potřebuju zhubnout, protože budu běhat za dvěma dětma a ne jen za jedním,“ okomentovala novinku Monika.
Kvůli novele zákona o partnerství se nejdřív musely znova vzít. Jejich snem byla svatba na hradě Hněvín, bohužel si však takový obřad nemohly finančně dovolit. Vypadalo to, že se budou muset spokojit s radnicí.
Mezitím ovšem musela Monika podstoupit operaci žlučníku. Lékař jí jako rekonvalescenci doporučil několik týdnů klidu. To se podepsalo nejen na hubnutí, ale především na plánovaných závodech.
Dominika z Proměn: Přijmout, že jsem štíhlá? Práce s hlavou je doživotní |
Z každodenních návštěv fitka se staly „pouhé“ procházky. K těm ji motivovala především žena. „Jsem utahaná jako pes, ale prý nebudu sedět doma,“ postěžovala si Monika ve video deníku. Opatrně se vrátila ke tréninkům, ale jak prozradila trenérka, po pěti hodech už Monika jen seděla na trávě a pozorovala ostatní.
Pevná vůle ji opustila i ve stravě. „Dneska jsou na oběd knedlíky, tak já zhřeším a dám si taky dva,“ práskla na sebe. Při jiné příležitosti se nechala vidět se zmrzlinou. Nutriční terapeut ji upozornil, že zmrzlina by mohla nastartovat jojo efekt.
Martin měl z Moniky pocit, jako by se vzdávala. „Je čas, kdy je třeba zatnout zuby. Ten čas, kdy se většina lidí vzdává,“ promlouval jí do duše. Vytáhl Moniku na osobní trénink. Zprvu si stěžovala, že jsou zátěže těžké, a že určený počet kliků nedá, ale nakonec zuby opravdu zatnula a bojovala ze všech sil.
Tolik jsem měla naposledy ve čtrnácti
Na šestiměsíčním vážení Týna přiznala, že poslední tři měsíce byly náročné. Monika byla podle jejích slov „nabručená a vzteklá“. „Mám obavy, že nenavážím,“ přiznala Monika.
Obavy byly na místě. Její váha byla o šest kilo vyšší, než byl cíl: rovných sto kilo. „Je dobrá,“ ozval se potlesk z přihlížejícího hloučku. Ona sama ale vypadala zklamaně. „Cítila jsem zklamání. Dá se určitě přitlačit, sama to vidím,“ hlesla.
Nový, devítiměsíční cíl Martin nastavil na 89 kilo. „Tolik jsem měla naposledy ve čtrnácti,“ okomentovala ho Monika. Došlo ovšem i na pozitivní zprávy. Martin měl pro ni a Týnu překvapení: zařídil jim obřad na vytouženém svatebním místě, hradě Hněvín.
Monika dělala všechno proto, aby další cíl splnila. Kromě hubnoucího programu měla i jinou motivaci – nadcházející atletické závody. V tomto ohledu si věřila: „Závodila jsem i při 130 kilech, to bylo obtížnější. Přece jenom mám už dost kilo shozených, takže to bude snadnější.“
Její meta byla hodit disk alespoň třicet metrů. To se bohužel nestalo, hodila 29,88 metru a do finále nepostoupila. Martin ji konejšil: „Je to teprve začátek, teď se vracíš do sportovní kariéry, po šesti měsících ses postavila do kruhu. To je super věc, je to fantastické!“ Nyní ovšem měla jiné starosti, čekala je s Týnou druhá svatba.
Ta se vyvedla – odehrála se koneckonců na jejich vysněném místě – hubnutí se ovšem jaksi zastavilo. „Začíná mě všechno pěkně s**t, ať dělám co dělám, cvičím jak mám, jím jak mám, ale váha nejde dolů,“ přiznala. „Jsem na hraně toho se na to úplně vy**at.“
Hádky, slzy i 141 kilo dole. Marie a Luděk z Extrémních proměn chtějí dítě |
Martin ji proto vyvezl na malý osobní bootcamp do Prahy, kde se mohla soustředit jen na svou proměnu. Společně běhali, posilovali a jedli pod dohledem odborníků. Ani tak se ovšem výsledky nedostavovaly. „Dřu jak kůň, ale nejde to tak, jak bychom si s Martinem představovali,“ svěřila se Monika. Martin ji ovšem chválil, tréninky byly podle něj špičkově „odmakané“.
Na převážení ovšem váha ukázala číslo 98,4. „Když tě vidím, co tady děláš, tak ten tvůj úbytek váhy by měl být dvojnásobný,“ prohlásil zklamaně. Společně se snažili najít zdroj problému. Shodli se, že za vším by mohly být gynekologické, respektive hormonální problémy. Domluvil jí vyšetření u svého tchána, špičkového gynekologa. Ten přišel na syndrom polycystických ovarií a s tím související inzulinovou rezistenci. Byla nasazena léčba a nutriční terapeut jí upravil jídelníček.
Monika začala opět hubnout. Byla si však vědoma toho, že se jí devítiměsíční cíl pomalu ale jistě vzdaluje. Se svým vzhledem nebyla spokojená: „Ta převislá kůže je ve finále snad ještě horší než to velké břicho.“ Devítiměsíční vážení dopadlo tak, jak předpokládala. Cíl zůstal nesplněný, Monika navážila 93 kilo. „Čekala jsem to horší,“ přiznala. „Každé kilo je pro mě výhra.“
Martin byl spokojený, gynekologická léčba podle něj očividně zafungovala. Připustil ji proto na konzultaci k plastickému chirurgovi, který jí měl sdělit, zdali je vhodnou kandidátkou pro operaci převislé kůže. Verdikt nebyl příznivý. Monika měla zhubnout tak, aby měla BMI méně než 30. „Důležité je, že víme, kde je problém,“ chlácholil ji Martin.
Monika tedy makala dále. Mezitím se jim narodil syn, což pro ni byla další vlna motivace. Kam Monika za rok došla, se ukázalo na závěrečném gala. „Cítím se dobře, jsem klidnější,“ okomentovala svou proměnu výrazně pohublá Monika. „Člověk cítí, že může žít jinak.“
„Taková věčně načuřená, podrážděná Monika dnes s takovým úsměvem, to se jen tak nevidí,“ smál se Martin. Důvod k úsměvu zde opravdu byl. Na váze se objevilo zelené číslo – 83 kilo – což znamenalo, že Monika mohla podstoupit vytouženou operaci převislé kůže. Za rok se jí podařilo zhubnout 47 kilogramů.
