Nacházíme se v Kunsthalle, kde jste vystavovala i svou diplomovou práci. Jaký je to pocit, vracet se zpět na místo, kde jste se svým uměním začínala?
Určitě pozitivní. Mám na tohle místo hezké vzpomínky a výstavu jsem chystala se stejně poctivou energií jako diplomku, takže jsem se na návrat těšila. Zároveň jsem si ale říkala, jestli jsem si nevzala trochu velké sousto. Tehdy jsem vystavovala na půdě opuštěné trafostanice, dnes je Kunsthalle fantastická, skvěle fungující instituce. Veškeré obavy ze mě ale spadly, jakmile mě Denisa Václavová seznámila s Christelle Havránek, které se staly mými kurátorkami výstavy a byly mi neustálou oporou.
Ze mě se stal člověk, který se vyžívá v neromantických situacích.
