Už vaše jméno napovídá, že nejste Češka. Jak jste se sem dostala?
Na to se mě samozřejmě ptá každý… Narodila jsem se v ruské Kazani, v Praze žiju od sedmi let. Přestěhovaly jsme se sem s maminkou po rozvodu rodičů, a musím říct, že ze začátku to pro mě byl šok.
Po jedné zkoušce si mě Jana Preissová zavolala a řekla: „Holčičko, ty ale vůbec nevíš, co říkáš, viď?“ Byla to obrovská škola a jsem za ni moc vděčná.
Elizaveta Maximováherečka
Byla jste tedy věkem prvňačka – šla jste do nějaké speciální školy pro cizince?
Šla jsem na normální českou základku, kde všichni mluvili česky. Prvního září jsem uměla říct jenom dobrý den, děkuji a na shledanou. Měla jsem ale obrovské štěstí na úžasnou paní učitelku, která rusky uměla a po každé hodině si mě brala do kabinetu, kde mi vše probrané ve zkratce překládala. Navíc jsem měla spolužačku, která mi hodně pomáhala. Také pocházela z Ruska, ale už se česky hezky dorozuměla. Opravdu jsem měla velkou kliku.
