Viděli jste animák Ratatouille, ve kterém se jedna z vedlejších postav jmenuje Anton Ego? Je to nejslavnější kritik ve Francii, ve své zbytečně velké pracovně se osamoceně krčí u psacího stolu a nad ním se tyčí jeho obraz v nadživotní velikosti.
A takto nějak to vypadá s egem mnoha z nás – představa o něm je mnohem nafouknutější než jeho skutečná potřeba. Takové ego ovšem nemusí být nutně přebujelé, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti bývá spíš křehké nebo zraněné a snaží se to kompenzovat například falešnou sebedůvěrou, neustálým posuzováním druhých, jejich zesměšňováním, urážením, vyhrožováním, srovnáváním se, chorobnou soutěživostí a přesvědčením, že úspěch jiných brání úspěchu vlastnímu.
Zastavte se a udělejte inventuru svých pocitů. Zeptejte se sami sebe: Proč cítím vztek? Co konkrétně mě na té situaci tak rozčiluje?
