Příběh Pavlíny V jeho očích jsem viník všeho
Někdy si říkám, že jsem pro společnost vážně nebezpečná. Ne, neřídím opilá, nekradu v samoobsluze ani netýrám děti – jen jsem, ovšem po boku mého manžela.
Když jsme se před lety brali, byl to celkem normální chlap. Sice občas brblal a jindy se vztekal, ale vždycky to dokázal vykompenzovat tím, že s ním byla legrace a uměl se postarat o rodinu. Zvrat přišel až s příchodem padesátky. Zrušili mu pracovní pozici a v nové práci nezapadl.
Je nešťastný, chápu to, jenže namísto toho, aby se pokusil hledat něco uspokojivého, úplně rezignoval. Prostě tam chodí, odbyde si své, pak přijde domů a snaží se nějak odreagovat. Bohužel si vybral poněkud nešťastný způsob, aspoň co se mě týká.
Podle mého manžela totiž v současnosti mohu prakticky za všechno. Větu: „Je to tvoje chyba!“ teď slýchám z jeho strany častěji než ahoj. Vlastně ji mám na talíři od rána do večera.
Příběh Ludmily: Manžel tvrdí, že si hledá práci, doma se mu ale až moc zalíbilo |
Moje chyba je, když má hlad – uvařila jsem málo vydatné jídlo. Moje chyba je, že nejde v televizi nic zajímavého. Moje chyba je, že musel brzy vstávat. Nechápu, jak to dělá, ať se bavíme o čemkoliv, vždycky to skončí tím, že na mě začne útočit a vyčítat mi, za co všechno můžu.
Takhle to u nás funguje na denní bázi několik let. Byla jsem proti těm jeho útokům už celkem obrněná, nebrala jsem si je nijak osobně, aspoň jsem si to donedávna myslela. Ale jak se ukázalo, asi si na mně manželovy způsoby ve výsledku vybraly svou daň.
Synovi se narodilo vytoužené dítě, holčička (mimochodem, moje chyba je, že manžel nemá vnuka, ačkoliv si ho vždycky přál), a protože on i jeho žena podnikají, nabídla jsem se, že jim s malou budu pomáhat.
Vnučka však měla nedávno drobnou nehodu na hřišti, když jsem ji hlídala. Nic vážného se nestalo, ale já byla úplně na nervy. Bála jsem se, že na mě budou mladí křičet, že je to moje chyba. Ještě než jsem jim řekla, co se stalo, rozbrečela jsem se, a aniž bych si to uvědomovala, pořád jsem opakovala, že je to moje chyba, jako kolovrátek.
Jste nemožná a vše je vaše vina. Jak poznat, že je váš partner manipulátor |
Syn vůbec nechápal, co se děje, snacha mě konejšila víc než malou. Všichni mě ujistili, že o nic nejde, že jsem neselhala, když vnučka zakopla, děti přece venku padají každou chvíli. Tehdy mi došlo, jak moc mě manželovo chování rozežírá zevnitř.
Nepřipouštěla jsem si to, stále jsem ho omlouvala, že je nešťastný, že za to nemůže. Ale začínám si uvědomovat, že může. Taky jsem jen člověk, chodím do práce, starám se o živobytí, mám toho dost. Všechno bych to asi dala, kdybych se vracela do domácnosti, kde mě někdo uvítá úsměvem a vřelým slovem.
Nicméně, to je jenom zbožné přání. Začínám v sobě sbírat odvahu, abych se od manžela odpoutala. Šanci změnit se mu hodlám dát, ale jen jednu.
Pavlína
Co má podle vás Pavlína dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
