Co pro vás znamená důvěra? Jak byste tento pojem vysvětlili třeba malému dítěti? Nebo jinak. Jakou máte o důvěře představu? Popřemýšlejte chvilku. Možná vás napadá něco ve smyslu věřím ti, nezradíš mě, udržíš mé tajemství, spoléhám na tebe, cítím se s tebou bezpečně a řeknu ti to, co nikomu jinému. Ano, s tím se dá souhlasit.
A jak vidno, vždy se to týká minimálně dvou lidí. Důvěra totiž tvoří vztahy a je jejich lepidlem, které drží vše pohromadě. Když něco přilepíte nedbale a jen lehce na povrchu, spoj nevydrží, rozpojí se. Nekvalitní lepidlo časem vyschne, rozdrolí se. Něco jde znovu slepit, ale stává se, že je povrch tak poškozen, že už dvě strany k sobě nikdy nepřilnou.
Někdy postačí sekunda a vše drží navěky. A také jsou materiály, které horko těžko s něčím spojíte. Důvěra je plná složek, které ji vytvářejí, a proto získat ji nebývá jednoduché. Ale zato lusknutím prstu ji můžete navždy ztratit.
Neviditelná měna života
Když si vybudujeme důvěru, přináší nám zisk. Když nám chybí, platíme daň, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Naše vztahy jsou buď smysluplné a prospívají nám, nebo žádné nemáme či se nám rozpadají.
Sami na ostrově zřejmě žít nebudeme, takže vždy se nás nějaký ten vztah týkat bude. Ať pracovní, partnerský, rodičovský, přátelský či jiný. O jeho kvalitě mimo jiné rozhoduje právě důvěra, jejímž stavebním kamenem je naše vlastní sebedůvěra. To, jak sami sebe známe. Takže tvorba důvěry začíná budováním sebedůvěry a pokračuje stavbou důvěry ve vztah.
Jestliže víme, kdo jsme a věříme si, známe své nedostatky i kvality, chování v různých situacích, posilujeme svou sebedůvěru, tedy dovednost, s níž se nerodíme, ale získáváme ji. Tu lze trénovat a zlepšovat. A když pak dosáhneme vysoké úrovně sebedůvěry, můžeme pracovat na jejích dalších oblastech, tedy důvěřovat druhému a sám být důvěryhodný. A tudíž vytvářet hlubší vztahy. Protože vlastníme ono lepidlo na spojení.
Důvěra nám umožňuje uvolnit se, být sami sebou a spoléhat se na druhého. „Je to stav, kdy jsme schopni ukázat se druhému kompletně ve své zranitelnosti,“ píše psychoterapeutka Michaela Bartošová v knize Smysluplné vztahy, kterou napsala spolu se svým manželem, aby pomáhali lidem odhalovat a tvořit kvalitní vztahy.
„Při hluboké důvěře je možné spoustu věcí ve vztahu stavět a budovat. Bez ní nemůže vztah dlouhodobě fungovat, protože nemůže růst. Když tato hluboká důvěra existuje, pak se partneři spolu dělí o poznatky, nápady, prožitky. Nehrozí obava, že jeden druhého zostudí, vysměje se mu. Je velmi důležité si tento druh důvěry pěstovat už od začátku vztahu. Vnímat, zda ji k partnerovi cítíme. Pokud ano, je třeba o ni pečovat jako o něco cenného. Nelze ji zneužívat. Je důležité mít stále na mysli, že ztracená důvěra se velmi těžko obnovuje a že je pro partnerský vztah velmi cenná,“ zdůrazňuje psychoterapeutka.
Deset vět, kterými zabíjíte v dětech naději i lásku. Nepoužívejte je |
S důvěrou je potřeba pracovat nejen v partnerských vztazích, ale i na poli přátelství, rodičovství, vědět, že je i nedílnou součástí komunikace v práci. Jelikož právě důvěra nám v těchto oblastech poskytuje bezpečí a jistotu, kterou potřebujeme, abychom si přišli k druhému člověku pro útěchu, ujištění, pomoc, náklonnost.
Jak poznat důvěryhodného člověka?Lidé, kteří si zaslouží důvěru, mají určité společné rysy, takže když se budete rozhodovat, komu ji dát, zamyslete se, jestli disponuje těmihle kvalitami:
|
Ve vztahu s důvěrou jsme totiž schopni předvídat, že někdo bude jednat určitým způsobem a bude spolehlivý. Proces důvěry je plný testování, zkoušení, konfliktů, proto když tím vším člověk projde a uspěje, získá obrovský poklad. Důvěra je totiž výsledek a stejně jako respekt je něco, co je třeba si zasloužit a udržet.
Bohužel její nedostatek je nejčastější příčinou rozpadu partnerských vztahů. Buď tam není, nebo byla zrazena. A naučit se někomu znovu důvěřovat je těžké, mnohdy nemožné.
Ztracený pocit bezpečí
Spousta z nás má se ztrátou důvěry v nějakého člověka zkušenost. Nejspíš tedy i vy odsouhlasíte pravdivost jednoho latinského přísloví, které říká, že kdo ztratil důvěru, víc ztratit nemůže. Ať už za ztrátou stojí zrada, nevěra, vyzrazení tajemství, zesměšnění, či jenom neschopnost dodržet slovo. Je to negativní zásah do vztahu v podobě nenávisti, podezřívání, ztráty sebevědomí, víry a bezpečí.
Nedůvěra se šíří vztahem jako požár a ničí vše doposud vybudované. Přechází z jedné etapy do druhé. Často začíná pochybnostmi, které přerůstají v podezření a kontrolu. Dostavují se pocity úzkosti a neklidu projevující se na těle různými druhy bolestí, staženým žaludkem, nechutenstvím nebo zrychleným tepem. Přestáváme být otevření, stahujeme se do sebe a přecházíme do režimu sebeobrany.
Profesionální koučka Renata Strnadová, jedna z členek týmu platformy Opravdový vztah, ve svém blogu s názvem Jak se vypořádat s nevěrou popisuje častou situaci narušení důvěry, která se ve vztahu následně drží a ničí jeho účastníky.
„Slovy jedné z mých klientek: ‚Chtěla bych to pochopit a třeba i odpustit, ale ono to nejde, stále to je ve mně a hrozně to bolí. Vždycky když je muž pryč, vidím, že je zase někde s nějakou jinou. Nejde mi se této myšlenky zbavit. Dokonce mám i tendenci kontrolovat jeho telefon a primárně mu zkrátka nevěřím, i když tvrdí opak.’ Zranění, která vzniknou při nevěře, jsou velmi hluboká a bolestivá. Prolínají se pocity smutku, zrady, společně se strachy z budoucnosti. Stabilita, jistota jsou pryč, vypařily se z minuty na minutu. Celý život je najednou jedna velká lež,“ popisuje koučka typické pocity zrazeného člověka.
Nic nefunguje jako dřív, i když se snažíte. Ovládají vás silné emoce, těžko se se ztrátou důvěry vyrovnáváte a pocit bezpečí je fuč. Je-li to na vás příliš, rozhodně se nebojte své pocity a strachy probrat s nějakým odborníkem, který vám pomůže situaci pochopit a zvládnout. I v oblasti přátelství vás může potkat rána pod pás, stejně tak od kolegy v práci, a nebolí o nic méně než nevěra v partnerském vztahu.
Kolega, kterému jste důvěřovali, vás okrade, vydává vaše myšlenky za své, vyfoukne vám zákeřně povýšení, šíří klepy. Přítel vyzradí tajemství, když na něj spoléháte, nepomůže, lže… způsobů, jak ztratit důvěru ve vztahu je mnoho. Následky? Rozpad vztahu, psychická újma a to, že už nedokážete důvěřovat lidem. Což je pro vaše budoucí vztahy dost nepříznivé.
V bludném kruhu
Jestliže je člověku ublíženo a zažije ztrátu důvěry, jeho pocit bezpečí může být narušen. Začne od ostatních očekávat to nejhorší, stává se skeptickým a podezřívavým. A problém s důvěrou je na světě, což je pro jeho duševní zdraví a vztahy s ostatními škodlivé.
Někdy si takové problémy neseme už z dětství kvůli nepříjemným zážitkům či traumatické události, kdy byla důvěra narušena, a vzniká pocit, že spolehnout se lze jen sám na sebe. Kromě dětství a zrady v dospělosti můžou stát za problémy s důvěrou i duševní choroby jako poruchy osobnosti, deprese či úzkost.
Mezi jasné znaky problémů s důvěrou, na kterých se psychologové shodují, patří například perfekcionismus, kdy člověk není schopen spolehnout se na druhé a vše si musí dělat jen sám.
Dalším ukazatelem je problém s intimitou, jelikož ta s sebou přináší zranitelnost – ukázat druhému svůj vnitřní svět, to je risk. Proto žádné závazky a hlubší vztahy.
Negativní pohled na svět a zášť také souvisí s neschopností důvěřovat. Stejně jako neustálý pocit, že budete opuštěni nebo odmítnuti. Příklad? Když dostanete e-mail od šéfa, abyste se zastavili v jeho kanceláři, přepadne vás v tu chvíli pocit, že jdete na kobereček, protože jste něco pokazili. Přátelé šli na večeři bez vás? Určitě to podle vás udělali schválně. V romantických vztazích pak vidíte v mnohém číhající možnost, že vás partner chce opustit.
Druhy důvěryOba jsou důležité, propojené a měly by se rozvíjet ve vztazích současně. 1. Praktická důvěra: Když řeknete, že něco uděláte, tak to uděláte. V práci ji prokazujete tak, že dodržujete termíny, odevzdáváte projekty včas a zadanou práci zvládáte. Ve vztahu partnerském jste spolehlivými. 2. Emoční důvěra: Vytvoříte ji tak, že půjdete až nad rámec toho, co se od vás očekává, vybudujete s lidmi smysluplná pouta. Jste pro lidi – případně oni pro vás – oporou, podporujete se, chováte se k sobě s respektem a nebojíte se sdílet nápady, myšlenky ani pocity, které byste jen tak někomu neřekli. |
Ze strachu z opuštění či něčeho špatného všechny dusíte. Poznáváte se v některých rysech? A jste si vědomi, že důvěru vůbec nerozdáváte? Zřejmě máte nějaký problém. Ale naštěstí má řešení.
Konec kontrolování
Pro začátek stačí, když budete k sobě laskaví a začnete postupovat krok po kroku. Nejprve zjistěte, v čem tkví kořeny vaší nedůvěřivosti, a zkuste si přiznat, že máte problém. Neznamená to, že ho musíte přijmout, jen to, že o něm víte a jste ochotni s ním bojovat.
Pokud cítíte, že navrácení schopnosti důvěřovat nezvládnete sami, pomůže vám s tím například terapeut nebo kouč. Sami u sebe můžete začít třeba tak, jak radí Kendra Cherry, americká pedagožka a autorka knihy The Everything Psychology Book (Vše o psychologii).
„Začněte říkat věci na rovinu, to, co si opravdu myslíte. Vyhnete se tak negativnímu výsledku a poznáte, jací lidé vás mají opravdu rádi, a bez kterých vám bude lépe. S poznáváním lidí si dejte načas, pouštějte si je do života, zajímejte se o ně a důvěru v ně vkládejte postupně.“
U svých současných vztahů se také zamyslete, jak u vás souvisí důvěra s kontrolou. Je-li intenzivní, snižuje důvěru. Kontrolování, kam kdo jde a s kým, zda to či ono udělal, jak a kdy, jestli to a to zvládne, rozhodně neukazuje na vztah plný důvěry. Máte totiž pocit, že když nebudete mít přehled a dohled, někdo vás zradí či využije. Od kontroly můžete zkusit začít ustupovat v pro vás méně důležitých situacích a pak postupovat výš.
Bude to chtít soustředit se na důvěru, vnímat své pocity a umět se ovládat. Buďte ochotni věřit a povězte, co v danou chvíli potřebujete. Klidně druhému řekněte, že se o něj bojíte a že by vám pomohlo, kdyby vám zavolal. Nebo že pracovní projekt je hodně důležitý a vy tedy máte strach, aby se něco nezanedbalo. Nutkání opakovaně volat nebo něco ověřovat a kontrolovat, se bude časem vytrácet.
A odměna pro vás? Menší emoční vypětí, stres a silnější vztah s druhým člověkem. Jedním z nejlepších způsobů, jak praktikovat důvěru, je důvěřovat sobě ‒ věřit svým volbám a úsudkům, sem tam je zpochybnit, ale věřit si.
