Možná jen zkrátka zapomenete, jak moc důležití pro své dítě jste a vaše vesmíry se přestanou protínat.
Nemusí to být ani žádná dramatická scéna, ztratit bazální důvěru svého dítěte lze i v úplném tichu a ani si toho nemusíte všimnout. Jak se tomu vyhnout?
Nebagatelizujte jejich emoce
Nejde jen o toxické poznámky typu „nebreč, vždyť to nic není“, které sami ze svého vlastního dětství tak moc nenávidíte, a přesto vám občas ujedou. Jasně, nikoho neblaží pohled na plačící dítě, vaše pokusy tuto situaci z vašeho života eliminovat, jsou, ruku na srdce, sobecké. To, že nás naše děti staví na piedestal ještě neznamená, že na něj skutečně patříme. Sami musíme neustále slézat dolů a připomínat jim, že i my jsme někdy bezradní, zoufalí a vyděšení. A že takové situace k životu patří a je potřeba se jim naučit čelit.