Francouzský spisovatel Guy de Maupassant řekl, že drby jsou útěchou žen, které už nikdo nemiluje a žádný muž se jim nedvoří. Částečně měl pravdu, o jiných lidech s oblibou štěbetají právě ženy, které už nemají v životě lepší povyražení. Ale bohužel nejen ony. O jiných plkají děti ve škole, muži v práci, hospodě nebo na fotbale. Drby se cpou do debat, a když zrovna nezuří války nebo přírodní katastrofy, způsobují pomalu, ale jistě podobnou pohromu.
Projevujte zdravý zájemTi, kdo se snaží skoncovat s drbáním, se někdy přehoupnou do druhého extrému: do nezájmu o okolí. Pak jim můžou uniknout závažné skutečnosti, například domácí násilí u sousedů. Je třeba se vždy snažit dělat rozdíl mezi zdravým a nezdravým zájmem o ostatní. |
Informace o někom třetím, samozřejmě „zaručená“ a velmi často negativní, se tichou poštou šíří dál a může ničit životy. O tom svědčí třeba Janin příběh. Dvaačtyřicetiletá matka dvou dětí byla donedávna drobná podnikatelka, ale už to nemohla utáhnout, a tak si našla zaměstnání. Považovala to za novou životní etapu. Než nastoupila, šla do sebe, shodila pár kilo, dala se ostříhat, zvelebila zahradu, oběhala doktory, aby se tím pak nemusela zatěžovat, vymalovala dům…
A pak se to stalo. Budoucí šéf si ji zavolal a vyčetl jí, proč mu neřekla, že je nemocná. Že je mu to líto, ale ať pochopí, že on nemůže zaměstnat někoho, kdo teď bude dlouho na nemocenské. Jana vůbec netušila, o čem je řeč. „Přece, ehm, o tý vaší rakovině,“ vysvětlil. „Ale já žádnou nemám!“ bránila se.
Nakonec se prokázala divná souhra náhod a zlo ženských drbů. Janiny sousedky byly překvapeny změnou jejího vzhledu i tím, co dělala. „Vidíte, jak zhubla? A končí s podnikáním! Doma dala všechno do pořádku. A ty vlasy jsou jistě paruka. Fakt jste ji viděla u doktorky?“ Stačil měsíc a už se vědělo, že je na tom Jana bídně, což se samozřejmě doneslo až k jejímu budoucímu zaměstnavateli. Tento případ naštěstí dobře dopadl, ale ne každý má takovou kliku.
Proč nedrbat a proč něco takového ani neposlouchat? Tady jsou hlavní důvody.
