Příběh Leony Měla to být cesta snů
Jsem už pět let rozvedená a od té doby jsem byla vesměs sama, bez partnera. Nejsem ten typ, který umí žít dlouho single, ale přiznám se, že víc než takové to sdílení všedních starostí mi chyběla možnost vyrazit s někým na výlet nebo na dovolenou.
Kamarádky se neustále vymlouvaly, že nemají čas či peníze, ale chápala jsem je, také bych jela raději s partnerem než s holkama, zvlášť s padesátkou na krku. Opravdu mi z toho bylo smutno, v práci jsem od jara ochotně zastupovala všechny dovolenkující a pak tajně fňukala na toaletách, když líčili, jak to bylo u moře skvělé.
Jo, taky jsem to chtěla znovu zažít, vychutnat si vůni slané vody, teplo, večerní klábosení a romantické procházky po pláži. S bývalým mužem jsme to takhle dřív měli, tedy než začal trávit čas s milenkou.
Příběh Lucie: Kamarádka chce, abych s ní jela na dovolenou. Loni mi to stačilo |
Byla jsem opravdu zoufalá a všichni v okolí to věděli, takže když mi jedna kamarádka překotně volala, že by mě chtěla seznámit s novým kolegou, který je v našem věku a vdovec, navíc stále mluví o tom, že mu chybí druhá polovička, okamžitě jsem se jala chytat štěstí za pačesy.
A musím říct, že jsem z toho v ten moment měla velkou radost. Ten pán byl jako vystřižený z manuálu na mého vysněného partnera, takový elegán, vysoký a přívětivý. Vůbec nejlepší na celé věci bylo to, že jsem se mu líbila. Začali jsme spolu randit a za půl roku už v katalozích vybírali první společnou dovolenou.
„Preferoval bych Itálii, mají tam dobré víno,“ navrhoval, ale já toužila po něčem víc extra. Přece jen jsem nikde nebyla roky a měla jsem našetřeno. K tomu se chystal v té době slavit narozeniny, nenapadlo mě tedy nic lepšího než ho překvapit a onen úžasný zájezd zakoupit.
Upekla jsem dort a předala mu obálku s mašlí. Velký jásot, který jsem čekala, se však nekonal. „Aha, Dubaj, no, není to úplně můj šálek kávy, ale moc děkuju, muselo to být drahé,“ reagoval poněkud jinak, než jsem si představovala. Myslela jsem, že je jen nesvůj z toho, že jsem vše zaplatila, ani ve snu mě nenapadlo, proč by mu Dubaj neměla sedět. Chyba asi byla v tom, že jsme spolu nežili a já ho až tak neznala, netušila jsem, co dělá v době, kdy společně nejsme, a to jsem se na dovolené dozvěděla. Hned v momentě, kdy jsme dorazili, mi partner oznámil, že si musí něco zařídit.
Průkopníci dovolenéDovolenou nejspíš vnímáte jako běžnou součást života, je to ale poměrně moderní vymoženost. Jejími průkopníky se stali učitelé – vlastně z nutnosti, děti musely během léta pomáhat na poli a nemohly chodit do školy. Později si dovolenou zajistili i úředníci, běžně na ni měli však nárok důstojníci, dělníci se o ni museli tvrdě prát. Nicméně zemědělci, kterých u nás bylo v 19. století požehnaně, si mohli o něčem takovém nechat zdát, stejně jako živnostníci. Až v době, kdy lidé začali ve velkém chodit do zaměstnání, se pracovní volno stalo zvyklostí. |
Naivně jsem čekala, že mi donese třeba zlatý prsten, nebo jiný dárek, ale on se po mnoha hodinách, kdy jsem trčela sama u bazénu, vrátil obtěžkán papírovými taškami plnými alkoholu. „Promiň, bylo složité tady sehnat ten specializovaný obchod, kde prodávají alkohol, jenže co by to bylo za dovolenou bez skleničky?!“ jásal a hned mi naléval. Zatímco já během toho večera vypila stěží jednu sklenku, on do sebe naládoval zbytek lahve. A příští večer další a pak zase. O žádné večerní procházky po pláži nestál, chtěl jen sedět na pokoji, tam mohl v našem hotelu, kde se jinak vůbec nepodával alkohol, jedině pít, a potom obvykle usnul. Jediným výletem pro něj byly cesty do oné prodejny, nic jiného ani nechtěl vidět, bál se, že mu v jeho milovaném krámu mezitím zavřou. „Všude jinde máš v ceně koktejly, jen tady není nic,“ brblal, když jsme leželi u bazénu.
Přiznám se, že to pro mě byl šok, chodila jsem několik měsíců s někým, na kom jsem nepoznala, že je nejspíš alkoholik! Přitom se tak nechoval, nelítal po hospodách, nebyl opilý, nic, ale každý večer bezpodmínečně musel vypít aspoň lahev vína. Když jsme spolu byli předtím v Čechách, vůbec jsem si toho nevšimla, ovšem v místě, kdy byl alkohol nedostupný, to najednou byl problém.
Už je to několik měsíců, co jsme se vrátili, a nepřekvapivě jsem zase sama. Opět zaskakuju za všechny dovolenkáře a tentokrát jim to ani nezávidím. Já jsem si svou dovolenou „užila“. Minimálně mi otevřela oči, s někým, kdo nevydrží den bez skleničky, být stejně nechci. A jestli seberu odvahu, pojedu příští rok někam raději sama. Ušetřím si aspoň další zklamání.
Leona
Kde Leona udělala chybu? Hlasujte v anketě na další straně.
