Klepu na dveře.
„Pojďte dál.“
„Já jsem ta, která by si s vámi ráda povídala o tom, co jste prožila. Prý jste souhlasila, tak jsem tady.“
„Posaďte se, ale nevím, co bych vám mohla říct, jestli vám budu připadat zajímavá...“
Klepala jsem na desítky dveří v Domově seniorů Kamenec v Ostravě. Pokaždé to začalo stejně, s lehkou nedůvěrou a pochybnostmi. Pak jsem se zatajeným dechem poslouchala příběhy veselé, smutné, neuvěřitelné, dojemné, krátké i dlouhé.
Pořád jsem slyšela, že práce šlechtí člověka. Mě vyšlechtila tak, že teď nemůžu chodit.