Domácí vzdělávání byla jediná alternativa
Ivana Cviková je maminkou čtyř dětí, domácí vzdělávání praktikuje sedm let a zároveň je ředitelkou Lesního klubu Bezinka.
Když měl prvorozený syn Ivany Cvikové, která dnes kromě domácího vzdělávání vede i komunitní školu pro takzvané domškoláky, vstoupit do procesu vzdělávání, jeho rodiče se shodli na tom, že do tradiční školy nezamíří.
„První syn nastoupil do první třídy v roce 2013. Po vlastní zkušenosti se státním školstvím jsme touto cestou jít nechtěli. Alternativní školství bylo na úplném počátku, tudíž moc nebylo z čeho vybírat, možná ještě v Praze, ale ne na Ostravsku,“ říká Ivana.
Domácí vzdělávání byla tedy jediná alternativa. „Roli hrála i naše pozitivní zkušenost s lesní školkou. Velkou hodnotu pro nás mají pohyb na čerstvém vzduchu a lidský přístup, jenže právě to jsme ve státních školách postrádali,“ vysvětluje.
Cesta, která sedí rodině
Maminka dnes už tří domškoláků však tradiční pojetí vzdělávání přímo neodmítá, zároveň si sama na školu nenese vyloženě nepříjemné vzpomínky.„Nemusíte mít negativní zkušenost k tomu, abyste svým dětem vybrala jinou cestu. Já jsem byla jedničkářka, takže učitelky mě milovaly,“ říká s tím, že se však raději honila s kluky po chodbě.
Proti klasické koncepci školství prý nebojují, jen zvolili možnost, která sedí jejich rodině. „Být hodně spolu, učit se smysluplným věcem, učit se cestováním, učit se efektivně, učit se praxí, vidět své rodiče a jiné dospělé při práci, žít s nimi život. Dát dětem čas na to, aby poznaly, co je baví, a měly prostor se tomu věnovat,“ jmenuje Ivana všechny důvody, proč to zkusit doma.
Nové začátky
Aby měla Ivana na začátku pocit jistoty, že se synem jde správným směrem a dobrým tempem, opírala se první rok domácí školy o pomoc kmenové školky, kam chodili na přezkoušení a mohli se zde na cokoliv zeptat a o všem se poradit.
Dnes je možné načerpat spoustu informací i na internetu. „V dnešní době je tady pro vás celý svět. Ze všech stran se na vás valí tuny informací, najdete blogy, přednášky, facebookové skupiny, názorová uskupení, výukové materiály, samotné domškoláky, alternativní školy. Ohromné množství v češtině, natož v jiných jazycích.“
Kolik času je dost?
Všichni nezkušení si asi na začátku kladou otázku, jak při domácí výuce udržet pozornost a disciplínu. „Z této otázky trochu cítím představu, že domácí výuce musíte věnovat stejné množství času jako v klasické škole. V takovém případě by to jistě byl velký problém. Jenže my se věnujeme výuce třikrát týdně hodinu a půl. Po tuto dobu jsou naše děti schopny udržet pozornost,“ vnáší Ivana více světla do systému.
„Schopnost udržet řád vidím v souvislosti s typologií člověka. Znám mnoho rodin, kde děti vyučují doma, a některé s tím mají problém, jiné vůbec ne,“ konstatuje.
Děti jako součást společnosti
Stejně tak tato čtyřnásobná máma vyvrací, že by děti byly oddělené od okolního světa, stranou běžným sociálním interakcím.
„Naše děti nikdy od společnosti izolované nebyly. Setkávají se s vrstevníky, mají kamarády, chodí do kroužků. Nejsme stále s nimi, abychom je nepřetržitě chránili. Nevěřím tomu, že aby se někdo uměl v životě prosadit, měl by si odmalička zvykat na drsný svět kolem,“ upozorňuje.
„Jsem přesvědčená, že pokud dítě bude mít dobré vztahy v rodině, tím myslím hlavně s rodiči, bude znát samo sebe, bude vědět, jaké jsou jeho silné stránky a slabiny, a půjde svou vlastní cestou, prosadí se. A ještě je pravděpodobné, že bude spokojené,“ vysvětluje, proč nezastává názor, že by s „drsným“ světem zvenčí muselo být dítě konfrontované už ve škole.
