Proč ženy zůstávají s násilníky? Děti musí mít tátu a všude je něco

To, jak budeme žít v dospělosti, se většinou nastaví už v dětství, říkají psychologové. Ovlivní nás i věty, které jsme slyšeli jako malí. Domácí násilí je pácháno ženami na mužích, rodiči na dětech, dětmi na rodičích seniorech, nejčastěji však bývají týrány ženy svými muži, a to jak fyzicky, tak psychicky. Takové násilí je velmi vážné i proto, že mu přihlížejí děti, nebo jsou mu dokonce také vystaveny.

Mnoho psychologů, k nimž patřila i loni zesnulá Jiřina Prekopová, se domnívá, že na vážné problémy se „zadělává“ už v dětství. „Jestliže dívka vidí, jak maminka jedná s tátou, jaký rovnocenný vztah mají, je daleko menší šance, že jednou na sebe nechá vztáhnout ruku svým partnerem,“ tvrdila doktorka Prekopová. Upozorňovala, že pro oběť, násilníka i jejich okolí bývá někdy obtížné násilí rozeznat.

„Měla jsem případ, kdy muž dal manželce pár facek. Domácí násilí jak vyšité, viďte? Teprve pak se ale ukázalo, že žena celá léta nepustila muže ke slovu, ubíjela ho řečmi a hodnoceními, pořád vůči němu něco měla, a tak se mu jednou vzbouřil adrenalin a uhodil ji. Nebylo to správné, ale on už nevěděl kudy kam.“

Jiřina Prekopová se zmínila i o větách, které můžou stát za budoucím domácím násilím na ženách nebo za nevyváženým vztahem mezi partnery. Maminky a babičky, ale i tátové nebo dědové je nemusejí dívkám říkat přímo, úplně stačí, když je holčičky slyší kolem sebe, třeba když se máma baví s kamarádkou. Tyhle věty také částečně odpovídají na otázku, proč ženy zůstávají s násilníky. Některé se zmátoří ve chvíli, kdy muž vztáhne ruku na jejich dítě, jiné ale po dlouhá léta přihlížejí zneužívání dcer, chrání násilníka a stále ho milují. Jaké mýty dělají ženám peklo ze života?