Romana a Jan si syna moc přáli. Roční dcerku už mají.
Romana (34) a Jan (22)
Poslední pár dorazil k porodu až z Ostravy, a mladí rodiče nepřijeli sami. Měli s sebou i roční dceru, kterou si na sál vzít nemohli. A protože manžel chtěl být za každou cenu u porodu, tak mu nezbývalo, než ji na chodbě hlídat, a přitom shánět někoho, kdo by na ni dohlédl, aby mohl být ženě oporou. Ta zatím absolvovala vyšetření a porod se pomalu rozbíhal.
Jan3 560 g, 49 cm |
„Kvůli epilepsii, kvůli té nemoci, je každé těhotenství pro mě nebezpečné. Je větší pravděpodobnost, že bych mohla u toho porodu ten záchvat dostat,“ vyprávěla na kameru Romana, která měla poslední záchvat asi pět měsíců před porodem.
Strach z projevů epilepsie nebyl jedinou komplikací porodu. Stále neměli hlídání, takže Romana jako matka malé dcery využívala přestávek mezi kontrakcemi ke kojení na chodbě.
„My jsme se s manželem seznámili v Ostravě, on se mi líbil, byl sympatický, mladý, hodně. O dvanáct let ode mě. Z toho důvodu jsem myslela, že by mě odmítl, že bude chtít mladší holky,“ vzpomínala Romana, jak se s partnerem seznámili.
„Byl jsem spíš na starší než na mladší holky, s mladýma jsem si moc nerozuměl. Starší má větší rozum, větší zkušenosti. Padla mi do oka,“ popsal i Jan, co ho zaujalo na Romaně.
Romana měla čím dál větší bolesti a Janovi se nakonec podařilo sehnat paní, která přijela malou Emu pohlídat. Mohl tak partnerku psychicky i fyzicky podpořit; také stihl udělat na porodním pokoji pár vtípků, které však rodičku v bolestech moc nerozesmály. Byla vyčerpaná, a dokonce to vypadalo, že se o ni pokouší další epileptický záchvat.
Romana s Honzou přijeli k porodu až z Ostravy. Měli s sebou i roční dceru.
„Začíná mě být úplně divně,“ vysvětlovala porodní asistentce. Ta jí otírala čelo a snažila se ji uklidnit. Romaně bušilo srdce, začaly jí brnět ruce. Poté přestala reagovat a začala se klepat.
„Cítíte se jako na záchvat?“ ptala se jí porodní asistentka, zatímco volala lékaře. „Trošku ano,“ odpovídala Romana. Naštěstí se situace uklidnila, Romana začala více vnímat, vrátily se jí pravidelné kontrakce a porod se chýlil do finále.
Vyčerpaná maminka sbírala poslední síly, aby synovi pomohla na svět. „Zařvi, Romano,“ radil jí partner, čímž uvolnil atmosféru. Pak už přišel na svět malý Honzík a mladého pyšného tatínka přemohlo dojetí. Přestřihl pupeční šňůru, a už se mohl jen radovat, že všechno dobře dopadlo.
„Syn je to nejkrásnější, co nás mohlo potkat,“ konstatovala šťastná Romana. Syna si totiž oba moc přáli. Ale další dítě už kvůli Romanině zdravotnímu stavu riskovat nechtějí.
