Jisté míře dokonalosti se část z nás přiblíží někdy kolem osmnácti let. Míváme porcelánově hladký obličej, ze kterého ještě vyzařuje kousek dětství. Myslí nám to, mozek máme protrénovaný testy z matematiky a fyziky. Často máme i dokonalé tělo.
Není divu. Ještě daleko před námi jsou porody, dlouhé večírky s partou kámošů i měsíce válení na gauči po nešťastně zlomené noze. Když vylezete ze zmatků puberty, najednou se i cítíte líp ve své kůži. Jako by vám došlo, že jste asi fakt dokonalá!
Past dokonalosti. Proč v zrcadle sami sebe vidíme horší a nemožnější |
V tu chvíli začnete tak trochu se soucitem koukat na své rodiče, učitelky a další zoufale vrásčité, oplácané bytosti. Málokomu v mládí dojde, že jeho stará, shrbená, flekatá babička byla taky kdysi hrdá, sebevědomá kočka, která motala hlavu všem klukům ve městě.
Nevím, proč se z naší „západní“ kultury vytratil respekt ke stáří. Kult mládí je přece krajně nerozumný. Mládí má sice lacinou krásu a energii, ale ještě se nestihlo nic naučit o světě. K větší moudrosti nás posunou až příběhy, které jsme prožily.
Všechny se postupem času obalíme jejich stopami. Po některých příbězích nám zůstanou veselé vzpomínky. Některé jsme málem nepřežily a vzpamatovávaly se z nich mnoho let. A z těch nejhorších jsme se nevzpamatovaly nikdy.
Podstatou kincugi je přijetí faktu, že věci se vyvíjejí, mění, nejsou dokonalé – a pro nás je správné tomu nebránit a klidně se poddat toku času.
Vaše smutné vrásky kolem úst však nejsou výrazem toho, že jste od přírody smutný člověk. Spíš pocházejí z doby, kdy jste se strašně bála o své nemocné dítě a nedokázala jste ten strach pustit ani na moment z hlavy. Jizva na vašem předloktí bude asi vidět už navždy, ale ta lyžovačka na Kaprunu tenkrát stála za to, ne že ne!
Ta trochu shrbená ramena znamenají, že už desítky let pracujete – jistě, bylo by hezké trávit dny cvičením jógy u moře, ale tak to nefunguje. No a co? Díky tomu, že jste celý život „v zápřahu“, jste dnes chytřejší, vzdělanější, moudřejší.
Máte mnohem víc soucitu s lidmi a pochopení pro jejich slabosti. Což bude tím, že vy sama už si nepřipadáte dokonalá. Hodně jste toho prožila, hodně nezvládla. Dost věcí jste zvorala a už je asi nebudete mít šanci napravit. Stejně jako vaše dvacetileté „já“ koukáte na nedokonalé lidi se soucitem – ale už to není soucit povýšený. Spíš milující a chápavý.
