No to je ale snůška keců

Tak a ted tu radu.

Na zachvaty vzteku je jednoducha rada. To, co si chce vyvztekat nesmi dostat. Bez vyjimky. Jinak receno je treba pochopit, ze vydirani nefunguje. Presneji pri tomto postupu ani nezacne. A zkusenost, ze spolupraci se dosahne lepsiho vysledku se take hodi do zivota.

Stává se :-) nejlepší je to s dvojčaty, mám to z osobní zkušenosti. To pak na ten nákup radši nejdete Já si tedy poradil, hodím je obě na ramena jako pytel a jde se. Ale žena tohle nedává

Nejde všechno řešit po dobrém. Více to odpovídá životní realitě.

Nejhorší kombinace unavené (přetažené) a hladové dítě. To pak vznikají dramatické scény hodné Oscara.

Jednou jedinkrát mi syn ztropil zuřivou scénu v supermarketu. Nechal jsem stát vozík na místě jsem si přehodil hysterické dítě přes záda, s klidem jsem vyšel ven mezi auta a nařezal mu prdel. Už si to ani nepamatuje, takže psychickou újmu očividně neutrpěl. Jisté je, že už to nikdy nezopakoval. Už moje máma říkávala, že škoda rány, která padne vedle a jeden pohlavek předčí půl hodiny domlouvání.

Ale ona to kolikrát není jedna minuta.

Kdo šetří metlu, nenávidí svého syna. To je asi 3000 let stará moudrost z Bible/ Tóry, řídily se tím generace a většinou to fungovalo. A teď se zjistilo, že všechny ty generace lidí před námi byli blbci a my máme patent na rozum. Mimochodem také je tam varování před přílišnou tvrdostí aby dítě nezahořklo vůči rodičům.

Já si tedy fyzické tresty v podobě plácnutí přes zadek nechávám jako nejextrémnější formu ve chvíli, kdy jde do tuhého, tedy dítě vyběhne do silnice a jedou auta apod. Ale to samozřejmě až ve chvíli, kdy mu to bylo půl roku vysvětlováno a moc dobře ví, že to dělat nesmí.

Nejdůležitější zásada je vytrvat. Jakmile dítko zjistí, že si "něco" může prostě vyřvat, tak pak nastává teprve ten opravdový problém.