S dobrodružnou povahou jste se narodila, nebo jste ji postupně získala?
Měla jsem k tomu sklony odmalička. Byla jsem taková holka-kluk, mezi kamarády jsem měla hodně kluků. Vyrůstala jsem po válce ve velmi těžké době. Naše rodina byla politicky pronásledovaná. Tatínek jako právník z první republiky přišel za komunistů o práci. Taky nás po únoru 1948 vyhodili z bytu. Pamatuju si, jak přišli esenbáci se samopalem a vystěhovali nás. Bydleli jsme pak u dědy, všichni v jednom pokoji i se psem. Rodiče toho měli hodně, byla jsem ze sourozenců nejstarší a na mě neměli moc času. Nechtěla jsem jim přidělávat starosti.
Jedna z mých teorií, proč to děláme, je spojená se smrtí. Všichni se bojíme smrti. A při lezení si vyzkoušíte, jaké to je předtím, než umřete, i když neumřete.