Dospělý, kterého trápí stres, má po ruce celou řadu možností, jak si od tlaku trochu ulevit. Ať jde o skleničku něčeho ostřejšího, relaxační masáž, hodinu jógy, nebo se spolehne na pomoc léků. Jak se ale se stresem potýkají děti, pro které žádná z těchto variant nepřipadá v úvahu? Stres přitom může malého školáka trápit stejně tak jako jeho rodiče.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z vašeho kraje. |
Se stresem se děti potýkají v daleko nižším věku, než si mnozí myslí. Podle Jany Zapletalové, předsedkyně Asociace školní psychologie, rozhodně nejde o problém, který se objevuje až v adolescentním věku či v pubertě.
„Stresové situace se začínají objevovat už velice záhy v dětském věku. Spouštěčem bývá, když jsou na dítě kladeny požadavky, které nemůže zvládnout. Například když dostane úkol, na který neumí najít odpověď,“ vysvětluje.
Pro mnohé školáky je stresující už samotný poprázdninový návrat do lavic. „Třeba na druhém stupni se už ono těšení do školy začíná vytrácet, protože se zvyšují nároky na žáky. Dnes možná víc než dříve, jelikož současná společnost je hodně orientovaná na výkon a úspěch,“ uvedl psycholog Martin Hofman.
Důvěra v dědu a babičku
V lepším případě si skutečnosti, že dítě je v zátěži, někdo z dospělých všimne. Často ale na svůj stres zůstává samo. „Signálem může být, pokud o sobě děti dávají víc a nápadnějším způsobem vědět. Častěji se ale naopak stáhnou do sebe. Začnou být velmi nekomunikativní a například se vyhýbají rozhovorům s rodiči. Najednou kolem sebe začínají budovat jakousi hráz,“ líčí Zapletalová.
Protistresové trioZásadní problémy pochopitelně nevyřeší, přesto mohou protistresově působit například některé druhy potravin jako hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa. Dále také pomeranče, banány nebo vlašské ořechy. Ještě lepší účinky má potom pravidelný aktivní pohyb. Rodiče by proto měli své děti nejen vést ke sportu, ale ideálně se některým aktivitám věnovat společně s nimi. Jako účinný pohlcovač stresu může zafungovat také čas strávený s domácími mazlíčky. Ostatně vědí to i lékaři, proto se tento způsob terapie už dávno dostal i do dětských nemocnic. |
Na rozdíl od dospělých, kteří se stresem bojují cíleně různými podpůrnými prostředky, děti jednají přirozeně. A tou nejpřirozenější cestou je vypovídat se. Často mohou být těmi nejlepšími terapeuty kamarádi a zejména také prarodiče. „Prarodičů se děti většinou nebojí, takže se jim neváhají svěřit i s věcmi, které tají rodičům nebo se je například stydí říct přátelům. Jejich význam je v tomto směru obrovský,“ říká Zapletalová.
Spouštěče stresu mohou mít často sociální charakter, kdy jsou kamenem úrazu vztahy. Podle odborníků je nesmysl, že by dnešní děti lépe snášely třeba v současnosti tolik časté rozvody, než tomu bylo u dřívějších generací. Jedním z nejčastějších problémů, který zraňuje mladou duši, je situace, kdy dítě nezapadá do školního kolektivu. Nemluvě o šikaně.
„Z odborných studií vyplývá, že je jen velmi málo školního prostředí, kde by se neprojevovaly alespoň některé příznaky šikany,“ upozorňuje Zapletalová. Ačkoli se šikana v posledních letech uhnízdila také v online světě, podle odborníků nic nenasvědčuje tomu, že by takzvaná kyberšikana vytlačovala tu klasickou.
Šikana „jen jako“
Zajímavostí je, že se objevují i nové „zábavné“ aktivity, které pracují s násilím, ovšem pouze předstíraným. Pochybnému fenoménu se říká ruská škola. „V principu jde o to, že děti natočí zesměšňující video, někdy i s prvky agresivity, ale všechno je to domluvené. Mnohdy taková videa vypadají velmi realisticky a jejich aktérům záhy dojde úsměv, když například škola takovou nahrávku začne řešit,“ vysvětluje Zapletalová.
Pokud má škola dobrého psychologa či speciálního pedagoga, právě on bývá často tím, kdo rodině doporučí návštěvu pedagogicko-psychologické poradny, popřípadě návštěvu specializovaných zařízení, kde se začíná pracovat psychoterapeuticky. A to nejčastěji ve skupinách vrstevníků s podobnými problémy. Takové terapie pomáhají dětem zvládat nejen stres, ale také předcházet dalším závažnějším potížím. Zájem a pozornost je v případě tak zdánlivě banální a všudypřítomné věci, jako je stres, naprosto zásadní. „Pokud se se stresem nepracuje, může se stát, že děti sahají až k těm nejhorším řešením. To znamená, že se objevují například pokusy o sebevraždu,“ varuje Zapletalová.
Obavy přerůstají v deprese
Jako u dospělých, i mezi dětmi nastávají případy, kdy je nutná farmakologická léčba a pomoc psychiatra.
Víte, že......když školní psycholog dobře funguje a získá si důvěru, může jej podle odhadů vyhledávat i 40 % dětí dané školy? |
Také u školáků se totiž mohou rozvinout projevy deprese. Ochota vyhledávat při psychických potížích odbornou pomoc je obecně u dospělých stále vyšší. S mírnou nadsázkou by se dalo říci, že docházet k psychologovi, potažmo k psychiatrovi, se stalo tak trochu módní záležitostí. Ovšem pokud jde o děti, situace je o poznání jiná.
„Rodičovská populace v tomto ohledu není jednotná. Jsou zde ti, kteří obrazně řečeno kvůli každé bolístce vyhledávají odborníky, ale pak je tady také velká část rodičů, kteří stav dětí dlouhodobě přehlíží,“ vysvětluje Zapletalová.
Ani odborníci napříč obory však nejsou vždy stoprocentně zajedno. „Psychiatři si poměrně často stěžují na to, že někteří psychologové mají tendenci řešit všechny potíže behaviorálně – to znamená, že pouze hledají cesty, jak změnit přístup klienta a jeho chování bez farmakoterapie,“ uvádí Zapletalová s tím, že nakonec se pacient dostává k psychiatrovi až ve fázi, kdy už je těžké s ním účinně pracovat.
Další extrém pak nastává v situaci, kdy má dítě užívat farmakologickou léčbu, ale rodiče ji odmítají dodržovat. „Například určitou dobu léky dítěti podávají, ale jakmile vidí, že se jeho stav navenek zlepšil, přestanou, ačkoli léčba by měla být dlouhodobější, aby měla žádaný efekt, “ uzavírá Zapletalová.
