Učíš se pro sebe, ne pro mě!
Možná si sami pamatujete, jak těžko vám bylo nad knihami s látkou, která vám ne a ne vlézt do hlavy. V tu chvíli vám rodičovské „knížecí“ rady nejen že nepomáhaly, ale ještě přitěžovaly. Co si o této hlášce myslí psycholožka Šárka Miková, autorka Teorietypu.cz a také knihy Stres: Proč zpomalit nestačí?
„Tato věta je v principu pravdivá, jenže dítěti příliš nepomůže. Zvlášť ty mladší se neučí kvůli vzdálené představě své budoucnosti. Potřebují mnohem konkrétnější důvod, strukturu a někdy i naši podporu,“ upozorňuje.
Podle ní navíc tuto větu často říká rodič ve chvíli, kdy předtím známky a učení sám intenzivně kontroloval. „Dítě pak dostává rozporuplnou zprávu: výsledky rodiče zjevně hodně zajímají, ale když se nedaří, najednou je to jen jeho věc,“ dodává terapeutka.
Retro s aktovkou na zádech. Kdo vyhrál čtenářskou fotosoutěž na téma škola? |
Co říct místo toho: „Je to tvoje škola a postupně za ni budeš přebírat víc odpovědnosti. Já ti můžu pomoct, když budeš potřebovat, ale učit se za tebe nemůžu.“
Můžete také nabídnout pomoc: „Co dnes potřebuješ udělat a s čím případně chceš pomoct?“
