Skutečně tráví děti na mobilních telefonech mnohem více času než dospělí?
Osobně mám pocit, že na mobilech trávíme všichni příliš mnoho času, i my dospělí. U dětí je ale negativní dopad vidět asi intenzivněji a hlavně dříve, rychleji. V praxi velmi často vídám rodiče, kteří jsou hodně zaměstnaní, prací i potřebou být ve všem dokonalí, a tak si nabírají všeho stále více a více. A je pak méně a méně reálného času na děti i sebe.
Proč bychom měli řešit spíše důvody, kdy děti po telefonu sahají, a ne čas, který tam tráví?
Protože se přes ty důvody dostaneme k dětem, k jejich emocím, k tomu, co prožívají, co je baví a co trápí, kdo komu i třeba ubližuje a jak se v tom děti cítí, jak si dovolí přijmout pomoc a podobně. Velmi často sem děti utíkají mezi své skupiny kamarádů, kde cítí pochopení, podporu, sounáležitost... To samo o sobě není špatné, jen bychom my rodiče o podobných „skupinách“, kde jsou naše děti, měli něco vědět.
Známe vlastně nejčastější důvody, proč děti po telefonu sahají tak často?
Komunikace s kamarády (Snapchat, Discord, WhatsApp, Instagram...), sledování videí (TikTok, Netflix..), zábava ve formě her, poslech hudby, focení a vytváření videí.
Platforma Hedepy.czCílem platformy Hedepy je usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, a to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. |
Často se mluví o tom, že používání mobilů vede k úzkostem, depresivním symptomům nebo horšímu soustředění. Nakolik za tím podle vás stojí samotný telefon a nakolik způsob, jakým a jak dlouho ho děti používají?
Vzhledem k době, ve které žijeme, budou telefony už vždy patřit do našeho běžného života. Rozdíl je v tom, jak je používáme, ale to bychom se mohli asi bavit o jakémkoliv technickém pomocníkovi v našem životě, který přestal být pomocníkem a stal se naším pánem. I auto mohu používat jako bezpečný dopravní prostředek z bodu A do bodu B, nebo jako symbol svého úspěchu, jako formu adrenalinu a zvyšování svého ega, když předjedu kolonu aut na plné.... takže za sebe bych určitě mluvila o způsobu, jakým telefon používáme, než o telefonu samotném.
Samotný přístroj není špatný, ale to, co obsahuje může být škodlivé jako cokoliv, co je v nezdravé míře. Telefon mi umožňuje být s dítětem v kontaktu například na cestě domů, pro kontrolu, že je v pořádku, mohu fotit a uchovávat si hezké zážitky, poslouchat oblíbenou hudbu či podcasty... to samo o sobě přece není špatné. Sociální sítě ale na nás chrlí dokonalost za sekundu, porovnávání se, kyberšikanu a vyčleňování, a to už tak skvělé není.
Konec dětského scrollování. Francie jako první zakázala sociální sítě |
Jaký vliv mají na děti sociální sítě, jaké problémy se v nich probouzejí?
Sledování a porovnávání se s nereálným standardem krásy, životního stylu, bohatství a podobě vede často k úzkostem, nízkému sebevědomí, pocitům méněcennosti, i depresivním stavům. Děti také často prožívají i FOMO – strach z toho, že nebudou „součástí“. Jenže nejde žít jako na fotkách Pinterestu. A pokud nemám okolo sebe kvalitní a pevné zázemí, podporu, rodinu, přátele, zůstávám často sám, jen s tím životem na síti…
Dalším problémem je špatný spánek, následná únava, zhoršené soustředění a porucha pozornosti. A spouštějící se závislost...
Děti žijí online. Odborníci varují před novou epidemií závislostí |
Myslíte si, že plošný zákaz mobilních telefonů ve školách může dětem psychicky prospět? Nebo přinese nezamýšlené negativní dopady?
Plošný zákaz po tolika letech volnosti může působit „ode zdi ke zdi“, osobně jsem spíš pro opravdu dobré a kvalitní naučení se jej dobře používat, k dohledávání informací, komunikaci s vrstevníky, ale v té normální formě, ne jako jediný prostředek komunikace. A to, že by neměly být používány v době výuky, pokud je děti nepotřebují k práci v předmětu, je asi pro všechny akceptovatelné.
Problém je, že často dospělí ve škole (nejen ve škole) neumí toto kvalitně dětem vysvětlit, ukázat, inspirovat – a to pak vede raději k plošnému zákazu, který ve finále působí kontraproduktivně. Pro mnoho dětí je možnost přes telefon komunikovat vlastně velmi široká sociální síť kamarádů, kde se setkávají – a zase, jako vše musí být dobrým sluhou, ne jediným pánem.
Dá se odhadnout, jaké to u dětí spustí reakce?
Může to působit jako druhý extrém. Je nutné dětem vysvětlit, proč, kdy a jak bude škola vyžadovat, uklidnit je, že se nejedná o odebrání jejich majetku – i tak jsem už zaslechla, že mají děti obavy, že jim telefony škola zabaví...
Reakce mohou být samozřejmě různé, celé spektrum – od klidného přijetí, přes úzkost, že najednou nemám možnost kdykoliv mobil použít, až agresivitu u dětí, kde jsou již známky závislosti nebo závislost sama.
Jak dětem tuto novinku doma efektivně a ohleduplně vysvětlit?
Možná jen prostě pravdivě, bez omáčky, že se to tak musí. Vysvětlit, proč tomu tak je a doufat, že škola dokáže dětem nabídnout natolik bezpečné, stabilní a dobré zázemí s empatickými pedagogy 21. století, že si v době výuky na telefon ani nevzpomenou.
Dětství bez obrazovek se stává privilegiem bohatých, líčí socioložka. A varuje před AI |
Můžeme je jako rodiče znovu naučit, jak smysluplně trávit čas bez telefonů? Čím začít?
Sebou. Začít bychom měli skutečně sami u sebe, abychom byli pro své děti dobrým a přirozeným vzorem. Pokud sama trávím na mobilu například čas u jídla, u stolu, nemohu po dítěti chtít, aby to nedělalo. A myslím, ze zkušenosti i vím, že pokud se nám povede překonat počáteční vzdor a nechuť, pokud nabídneme dětem svoji pozornost a zájem, po počátečních rozpacích a nechuti jsou moc rády. U teenagerů je to už trochu složitější, ale ani tady to nevzdávejme: oč složitější je získat zpět jejich pozornost, zájem a chuť být s námi, o to větší je pak odměna.
Pokud sama trávím na mobilu například čas u jídla, u stolu, nemohu po dítěti chtít, aby to nedělalo.
Ve světě se stále častěji diskutuje o zákazu sociálních sítí pro děti do určitého věku. Má podle vás omezování sociálních sítí větší smysl?
To mi rozhodně větší smysl dává, algoritmy jsou nekompromisní a byznys světu vládne. Cílí se na nejzranitelnější témata a skupiny – děti, seniory. Telefon jako přístroj může být užitečným nástrojem, sociální sítě naopak velmi destruktivním nástrojem vůči dětské a dospívající psychice, osobnosti.
Omezení je ale velmi těžko realizovatelné, pokud nefunguje ověřovací mechanismus: děti jsou zdatnější než my a obejdou tyto zákazy velmi snadno. Aby to nedělaly, musí mít motivaci a vzory, proč to nedělat.
Pokud byste měla rodičům i školám poradit tři konkrétní kroky, které dětem skutečně pomohou nastavit zdravý vztah k mobilům a digitálním technologiím, jaké by to byly?
Rozhodně jako ve všem, zkusit vždy mimo jiné používat „zdravý selský rozum“. Zajímat se, proč mají děti takovou potřebu zde trávit tolik času – komunikovat spolu, zajímat se o své děti, dát jim svoji emoci, čas a zájem a nechat si od nich vysvětlit, často se zde odehrává jiný skrytý příběh, který děti řeší a na telefonu jsou ti kamarádi, kteří je vyslechnou (samozřejmě ale bohužel nejen oni)....Pomáhá také inspirovat se od lidí, kteří opravdu umějí technologie a mobily používat, využívat, jak na to – pouhé zákazy nikdy toho moc nevyřešily.
