Kdybychom byli důslední, zaháněli bychom do postele školou povinné potomky, vstávající ráno o půl sedmé, ještě před večerníčkem. Nepředstavitelné, že? S přihlédnutím k tomu, že mnohé děti se v tuto dobu teprve vracejí domů z kroužků a čekají je úkoly, navíc takřka nemožné.
Málo spánku, špatný prospěch
"Se spaním máme problém," říká matka desetiletého Františka. "Neusne před desátou, ale ráno je takřka nevzbuditelný. Někdy ho musím v posteli soukat do trička a ze všech sil tahat ven. Vidím, jak je nevyspalý, ale večer se situace opakuje. Do deseti kouká do stropu, převaluje se, chodí pít a pak zase na záchod…"
Podobné je to v mnoha rodinách. Aktuální epidemiologické studie navíc ukazují, že v posledních desetiletích se průměrná doba spánku zkrátila o více než hodinu, což platí nejen pro dospělé, ale i pro děti.
"Ve spánku je vylučována řada důležitých hormonů včetně růstového, dochází k obnově imunitních schopností a dostatek spánku je nutný i pro schopnost učení a paměťové funkce," říká profesorka Soňa Nevšímalová z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN v Praze. "U dětí s deficitem spánku nebo nekvalitním spánkem se mohou objevit poruchy soustředění, únava až ospalost…"
Pediatři poukazují též na to, že nevyspalé děti jsou podrážděné, snadno zapomínají a mnohdy se paradoxně projevují výraznou hyperaktivitou. "To se týká zvlášť mladších dětí, u nichž mohou důsledky nedostatku spánku skutečně napodobit tzv. ADHD - syndrom nepozornosti s hyperaktivitou," tvrdí doktorka Nevšímalová "Nedostatečný spánek tedy může navodit poruchy chování, nálady, emocí a negativně ovlivnit i výkonnost dítěte a jeho školní prospěch."
Pozdní usínání jako diagnóza
Ač lékařské tabulky hovoří o tom, že školáci by měli spát deset až dvanáct hodin (starší teenagerové pak osm až deset hodin), skutečná potřeba spánku je poněkud individuálnější. "Musíme vycházet z toho, že každé dítě je jiné," konstatuje primářka Dětské psychiatrie Thomayerovy nemocnice v Praze Jana Šplíchalová. "Záleží na celkové zralosti centrálního nervového systému, odkud se pak odvíjí potřeba školáků spát průměrně osm až deset hodin."
Podle odborníků je každému z nás doba večerního usínání a ranního probuzení dána do značné míry geneticky. Platí to i pro děti. Velkou roli však hrají také získané návyky.
"Rodina se dnes sejde zpravidla až večer doma u večeře, děti dělají často úkoly až v pozdních hodinách, dívají se na televizi, zabavují se různými hrami, včetně počítačových, a podobně. Přitom pro navození spánku by bylo přirozené, aby se dítě naopak navečer zklidnilo," podotýká doktorka Nevšímalová.
Za všechno však výchova nemůže. Soňa Nevšímalová poukazuje i na to, že asi 7 % dětské a dospívající populace trpí takzvaným syndromem zpožděného usínání. Děti, které jím trpí, jsou schopny usnout opravdu až v pozdně večerních či nočních hodinách a ráno jsou k neprobuzení.
Přes den bývají samozřejmě unavené, ospalé, budí dojem flegmatiků se špatným prospěchem, ty starší potom mívají i zvýšený sklon například k nadužívání návykových látek. V takových případech je ale už namístě indikovat léčbu a rodiče by se měli obrátit o radu a pomoc do některého ze spánkových center.
