Připustíme-li si, že počítače a internet budou naše děti provázet celým životem (dokud se neobjeví nějaké ještě vychytanější technologie), je načase dát tomu všemu řád. Ideálně už v době, kdy naši potomci chodí na základku.
"To, o čem jsme my ani nesnili, je dnes pro naše děti denním chlebem. My dospělí jsme si vědomi, že počítače a internet nám v mnoha oblastech zjednodušují a zefektivňují práci, pokud však zmíníme moderní technologie v souvislosti s našimi dětmi, je najednou všechno jinak," upozorňuje dětská psycholožka Anna Páchová na riziko, že s vaničkou vylijeme i dítě.
"Samozřejmě nemůžeme schvalovat, když dítě před monitorem tráví veškerý volný čas," říká psycholožka. "Ale zejména u menších dětí mají rodiče mnohem víc možností, jak situaci, která se jim nelíbí, změnit, než si sami myslí." Stojí i mezi vámi a vaším potomkem počítač? Zkuste následující praktické tipy:
První, co nás jako rodiče napadne, když náklonnost dítěte k virtuálnímu světu přerostla únosné hranice, je křik. Zlobíme se, rozčilujeme se, zakazujeme... Ano, je to přirozené, ale moc to nepomáhá. "Nejdůležitější je s dítětem komunikovat," radí dětská psycholožka.
"Zkuste s ním více mluvit, zajímejte se o jeho virtuální svět. Pokud se vám podaří alespoň zčásti do něj proniknout, jeho virtualita se rázem sníží." Podle Anny Páchové bychom také měli dítěti více naslouchat a snažit se je pochopit. Je to sice náročnější, než je rovnou odsoudit, ale možná zjistíme, že dítě do nereálného světa jen utíká před nepříjemnostmi ve škole, dusnou atmosférou doma nebo vlastním pocitem méněcennosti.
Možná to znáte sami – řeknete si: jen si projdu maily a podívám se, co je nového na Facebooku... A najednou zjistíte, že jsou dvě hodiny pryč a vy stále třímáte v ruce myš a brejlíte do monitoru. Kontrolovat čas strávený u počítače nebo na internetu není snadné ani pro dospělého, natož pro školáka.
"Je jasné, že dítě bude raději koukat do obrazovky, než aby psalo domácí úkoly. Příkazy typu: Vypni ten počítač a běž se učit! ale nic neřeší," míní Anna Páchová. "Dítěti je potřeba jeho čas strukturovat a přesně vymezit."
V praxi se dětské a školní psycholožce osvědčila strategie smluv. "Taková smlouva musí obsahovat všechny náležitosti," upozorňuje. Musí mít svůj název, pravidla pro jednotlivé účastníky smlouvy, sankce za nedodržení pravidel a samozřejmě podpisy všech zúčastněných.
"Velice důležité je tuto smlouvu brát opravdu vážně a jakýkoli prohřešek kohokoli ze zúčastněných trestat dle stanovených pravidel," nabádá Anna Páchová. "Mám vyzkoušeno, že taková smlouva může ve výsledku zabránit neustálému dohadování a omezit dětské přemlouvání ohledně dalšího času před obrazovkou."
Pravidla jsou totiž nekompromisně dána, a pokud budete opravdu důslední, potomek to pochopí a časem vás přestane přemlouvat. "A naopak - dítě z takovéto smlouvy může vytěžit to, že si čas určený k trávení před obrazovkou může v klidu vychutnávat bez rodičovských výčitek," dodává psycholožka.
Je snadné stále jen se rozčilovat, že potomek vysedává u počítače a nic kloudného nedělá. Je však také dobré zamyslet se nad tím, co bychom chtěli, aby dělal jiného. Dobře, učení a příprava do školy, to je samozřejmost, ale hlavně to není žádná velká zábava. A pak? V určitém věku vám sice dítě na jakoukoliv nabízenou aktivitu otráveně opáčí: "To je nuda!" Přesto je dobré hledat způsoby, jak je zabavit jinak než v namodralém odlesku monitoru...
Samozřejmě platí, že čím dříve, tím lépe. Pokud začnete dítě poprvé lákat na společný výlet na kole v adoslescentním věku, asi vám budou odpovědí panenky protočené vzhůru nebo udiveně zvednuté obočí. Ideální je podnikat něco s dětmi už od nejmenšího věku, a to i v případě, že máte náročnou práci nebo ještě další dvě děti na krku. I krátký čas, je-li strávený kvalitně a společně, je pro dítě velkým vkladem do budoucnosti. A děti, které se nedovedou nudit, se také mnohem méně stávají závislými na čemkoli včetně počítačů.
Počítačové hry jsou velice chytlavé, a když je do nich dítě vtaženo, je podle psycholožky obtížné zlákat je k jiné, byť atraktivní činnosti. "Pokud dítěti vezmeme jeho svět a nenabídneme mu jiný, může to napáchat více škody než užitku," varuje Anna Páchová.
Jako vhodnou alternativu k osamocenému vysedávání u PC doporučuje dětská psycholožka rodinnou zábavu pomocí herní konzole. (Ilustrační snímek)
"Je proto vhodné začít od menších cílů. Zkuste si třeba s dítětem zahrát hru společně." Za prvé se dozvíte, čím se vlastně váš potomek baví, a za druhé půjde o společnou aktivitu, což se cení.
"Také můžete vyzkoušet hry s využitím herních konzolí, které jsou více sociálně orientované a často určené pro více hráčů. Konzole navíc bývají v bytě většinou umístěné u televize v obývacím pokoji, takže i jejich lokalizace podporuje zapojení celé rodiny," doporučuje psycholožka.
"Soupeř najednou není virtuální, ale jedná se o skutečného člověka. Skvělá je také možnost snímání pohybů. Dítě nemusí při hraní sedět na židli, ba naopak. U mnoha her je potřeba, aby dítě stálo a zapojilo do hry celé své tělo. A to už je jen krůček k tomu, abychom dítě nalákali k reálné sportovní aktivitě," dodává.
Moderní technologie podle dětské psycholožky nemusí být pro děti jen zlem. "Je nutné si uvědomit, že nejsou špatné samy o sobě," říká Anna Páchová. "Jde spíše o to, jak s nimi my jako dospělí nakládáme a do jaké míry se snažíme o nich s dětmi mluvit a být pří tom."
