Ne nadarmo se mnozí rodiče bojí nechat své děti samostatně přecházet rušné ulice. Přestože neustále dokola omílají, aby se dítě rozhlédlo na obě strany a poslouchalo, jestli se k němu neblíží zvuk vozidla, skoro každý občas musel zarazit své dítě před bezmyšlenkovitým vkročením do vozovky. Většinou to přikládají nepozornosti a roztržitosti potomka, ale podle vědců je částečně na vině i nezralost dětského mozku a jeho procesů.
Horší odhad i načasování
Vědci z univerzity v Iowě zkoumali způsob přecházení u dětí ve věku od 6 do 14 let na virtuálně simulované dopravní situaci ve třech dimenzích. Jejich úkolem bylo přejít rušnou silnici, po které se proháněla auta v intervalech 2 až 5 sekund. Děti měly tedy podle obrazu blížícího se vozu a zvuku odhadnout jejich rychlost a podle ní i vhodný moment ke vkročení do vozovky. Každé dítě přecházelo virtuální ulici dvacetkrát.
Pravidla bezpečného přecházení |
Problémy to činilo skoro všem skupinám s výjimkou čtrnáctiletých, kteří neměli ani jednu nehodu. U šestiletých došlo ke kolizi v 8 % přechodů, u osmiletých v 6 %, desetiletí nezvládli přejít v 5 % a dvanáctiletí ve 2 % simulovaných přechodů.
Vědci to vysvětlují kombinací několika faktorů. V první řadě jsou to méně vyvinuté kognitivní schopnosti, tedy že děti nedokážou tak dobře odhadnout situaci. Dospělí posuzují rychlost přijíždějícího vozidla podle obrazu i zvuku, ale menší děti často nejsou schopny zvuk spojit se správným zdrojem a směrem, odkud přichází. Vědci proto doporučují rodičům nacvičovat s dětmi odhad vzdálenosti mezi projíždějícími vozy a vštěpovat jim, aby si počkaly na delší rozestup, než jaký by dospělí zvolili sami pro sebe.
Zároveň totiž děti nedokážou precizně načasovat moment vstupu do vozovky. Takže i když zvolí vhodný rozestup, než stihnou zareagovat, ztratí několik cenných sekund oproti dospělým. Pro vědce však bylo trochu překvapivé, že děti přecházely silnici stejnou rychlostí jako dospělí. Dalšími nevýhodami dětí v dopravě je jejich menší vzrůst, který jim zmenšuje rozhled, i fakt, že nemají tak široké periferní vidění jako dospělí. Jakékoliv zaparkované auto jim brání ve výhledu a zároveň i řidičům ve vidění dítěte.
Děti jsou svou bezprostředností většinou kouzelné, při přecházení ulice je jim ovšem na škodu. Pokud na druhé straně silnice uvidí třeba kamaráda nebo rodiče, můžou v mžiku zapomenout na pravidla bezpečného přecházení a vejít na přechod, i když svítí červený panáček.
Podívejte se, jaký má rozhled školák při přecházení ulice:
3. září 2012 |
Bezpečné přecházení nacvičujte
„Někteří lidé si myslí, že děti se při přecházení ulice chovají jako dospělí, ale podle našich zjištění tomu tak není. U dětí je typická kombinace méně vyvinutých kognitivních schopností s pocitem tlaku, protože se jim nechce čekat, což z přecházení dělá nebezpečnou situaci,“ vysvětluje profesorka Jodie Plumertová z katedry psychologie a mozku, která se na studii podílela, pro Science Daily.
Varuje proto rodiče a doporučuje, aby věnovali této problematice se svými dětmi velkou pozornost. Kromě společného nacvičování bezpečného chování (ideálně v týdnu, o víkendu bývá menší provoz) je to pak třeba i výběr takové školní trasy, která se nebezpečným úsekům vyhýbá, třeba i za cenu zacházky. Nezapomínejte ani na reflexní prvky na oblečení a batohu dítěte, které výrazně zlepší jeho viditelnost pro řidiče. Dítě by nemělo chodit se sluchátky nebo nosem zabořeným do telefonu, nesoustředí se pak plně na dopravní situaci. Zapomínat by rodiče neměli ani na to, že děti se více než poučkami řídí příkladem svých nejbližších.
21. září 2015 |
