Deska je na světě, pracovní nápor pominul. Nastává doba nicnedělání?
To ne. Připravuju se s kapelou na koncerty, učíme se písničky a v MeetFactory dělám hudební studio.
V tomhle multifunkčním kulturním stánku jste jedním ze tří vlastníků. To byl váš nápad něco takového v metropoli vytvořit?
To vymyslel můj kamarád David (Výtvarník Černý - pozn. redakce), když pracoval na svých věcech v New Yorku, kterým se inspiroval. Alici Nellis a mě do toho natáhnul s vizí, že by se v jednom baráku potkalo divadlo, výtvarné umění a muzika. Byl to ale zoufalý prostor, úplně vybydlený, bez elektriky a jakýchkoliv sítí.
Proč jste si ho vybrali?
Byl volný. Nikdo ho nechtěl a město nám ho dalo za to, že po něm nebudeme chtít žádné peníze na zvelebení. Takže jsme to za peníze, co jsme sehnali a co jsme do toho dali, tři roky připravovali ke kolaudaci. Dneska fungujeme sedmý rok a myslím, že to jde pořád nahoru.
David Koller
|
Vy osobně o ten prostor stále pečujete?
Abych se přiznal moc ne. Když je něco potřeba, jsem k dispozici, ale jinak jsou tam odpovědní lidé, kteří se starají o jednotlivé umělecké sekce ve třinácti ateliérech. Pořádají se tam výstavy, fungují tři galerie, divadlo pro dvě stě lidí a pro šest set sál, ve kterém žije muzika a konají se různé mejdany.
Ani dramaturgicky se nepodílíte?
Ne. Ten prostor má vlastní dramaturgii. My, jako zakladatelé, se to snažíme nějakým způsobem směrovat, ale že by člověk prosazoval své oblíbené žánry, to ne.
Proč jste pak ten podnik vlastně chtěl, když se v něm nerealizujete?
Tak kultura je svobodná. Mně se líbí, že něco takového vzniklo a jsem u toho rád. Chodím se tam občas na něco podívat, a když je potřeba přiložím ruku k dílu nebo s radostí nastrčím svůj obličej, když je třeba získat nějaké peníze.
Ještě to mohl být investiční záměr, ale jak vás tak poslouchám ....
Tenhle prostor nevydělá nikdy nic. Respektive pořád se něco generuje, ale to vracíme zpátky, aby se tam lidi cítili líp.
Takže jste filantrop, co něco vybudoval pro radost ostatním?
Filantrop zavání bohatstvím. To nejsem. Já to prostě jen nedělal pro sebe. To až teď tam buduju hudební studio jako profesionální zkušebnu i pro sebe.
Studio ve vašem mikulovském domě už nestačí?
Hraju přece taky v Praze a velká část mých muzikantů jsou Pražáci.
Pražák na jihu Moravy
Proč jste si vybral právě Mikulov pro svůj domov?
No a proč vy bydlíte v Praze?
Líbí si mi tu.
A mně v Mikulově. Je to tam příjemné. Jako ve Švýcarsku.
Měl jste k tomu městu nějaký vztah dříve, než jste v něm koupil dům?
To byla asi náhoda. Mně se líbí všude, kde mam kartáček na zuby. A ten mam myslím i v autě. Jen, aby nedošlo k omylu. Já tam původně nekoupil dům, ale zříceninu. Napřed jsem se ji snažil opravovat, než jsem zjistil, kolik bude stát renovace. Takže jsem to nakonec skoro celé zboural a postavil barák nový.
Žentour v 80. letech, kdy byl jeho členem i David Koller (druhý zprava; první zprava Janek Ledecký)
Portrét Davida Kollera z dubna 2013
A v něm studio, kde vznikala nová deska. Jak dlouho jste tam byli zavření?
Deska vznikala něco přes rok třeba, ale přímo ve studiu jsme byli třeba dva měsíce. Hodně práce bylo na textech.
Které z velké části psala slovenská básnířka. To je taky náhoda?
Vlastně ano. Koupil jsem si na Slovensku jeden bezdomovecký časopis a přečetl rozhovor s ní. Moc se mi líbil, tak jsem si na ni sehnal telefon a zeptal se, zda by mi nechtěla pomoct s deskou.
Ona ale není jediná zahraniční persona ve vašem tvůrčím týmu. Proč jste si přizval britské producenty?
Proč ne?
V čem jsou lepší než Češi?
Já myslím, že české a slovenské producentské špičky jsou stejně dobré, akorát možná nemají tolik času a určitě nemají takové zkušenosti jako tihle kluci. Když si v jejich portfoliu přečtete, že mají za sebou spolupráci s velkými umělci, tak si říkáte, že se třeba něco naučíte, že to bude zábavná práce a že to někam půjde. Prostě tomu věříte.
Co přesně byla jejich práce na desce?
Tak to je nějaký proces. Máte nějaký nápad, písničku hotovou a něco si o ní myslíte. A tenhle člověk vám to buď potvrdí anebo písničku trochu rozebere - tempem počínaje a harmonií konče. Dobrý producent vlastně vytahá z muzikantů to nejlepší, co si myslí, že v nich je.
I když je dobře nezná?
Možná si nás vygůglili, než přijeli. Popravdě nějaký kontakt s nimi předem navázat musíte. Musíte se potkat. Já jsem jezdil do Londýna a tam si dával s mnohými schůzky. Dali jsme si kafe, oběd nebo večeři, byli jsme ve studiích a hledali jsme, kdo by pro nás a pro žánr, co mám rád, byl nejlepší. A vybral jsem si dva.
Synové musí za trest dělat dřepy
To vypadá, že většinu vašeho času spolkne muzika a vše kolem. Co děláte mimo ni?
Starám se o děti. Mám dva krásné chlapce ve věku 8 a 10 let a prožívám s nimi jejich mládí.
Rozvedený rodič muž je obvykle o tenhle intenzivní zážitek ochuzen. Vy máte s bývalou ženou střídavou péči?
Dá se to tak říct. Školu mají ale v Praze. Jeden z nich si teď se mnou dal koncerty na Slovensku a přitom jsme si stihli zalyžovat v Jasné.
Máte také dospělého syna z prvního manželství, který s vámi hraje v kapele. Je pravda, že si ve středním věku chlap dokáže dětí víc užít?
Je fakt, že když byl Adam malý, byl to strašný fofr. Jenže když je člověk mladý, není dítě nic navíc, protože máte energie na rozdávání. Teď už to musí člověk všechno trošku hlídat. Taky dva kluci jsou víc než jeden. Ale je s nimi velká zábava.
Sylva Kollerová a David Koller
Nejsou raubíři?
Když je nějak zaměstnáte, tak ne.
Co společně děláte, kromě lyžování a koncertů?
Hrajeme různé hry, jako každý, ne?
Hry?
Vy jste nehrála monopoly? Taky šachy, dámu a občas mi kluci hrajou na klavír. A dost často dělají za trest dřepy s výskokem nebo angličáky (dřep, klik, výskok - pozn. redakce).
Čím si to zaslouží?
Když jednomu tečou slzy, že ho ten druhý tyranizuje víc, než unese jeho nervová schránka, přichází ruka zákona. Nebo jim seberu iPady, což je asi dneska běžné u všech rodičů.
Nepadne sem tam jedna?
Jednou jedinkrát jsem to zkusil, holt ruka bubeníka je moc rychlá, rychlejší než myšlenka. Ale když vám dítě pak řekne: „tati, to jsi přehnal“, tak to není moc příjemné. Od té doby jsem to neudělal.
Očima autorkySetkání s Davidem Kollerem je lidsky moc fajn. Novinářsky o poznání zapeklitější. Občas připomíná ping pong. Odrazit otázku otázkou nečiní Davidovi problém. Osobní rovina je víceméně tabu. Na rozdíl od té občanské. Není zkrátka moc schůdné přimět ho k hovoru o svém životě. O tom, co cítí, jak smýšlí, co prožívá, kým a čím se obklopuje. S výjimkou muziky. A politické situace. Ale je si vědom své nesdílnosti. Hájí se tím, že je muzikant, za kterého mluví jeho písničky, nikoliv sociální pracovník, se kterým se dají dělat psychologické rozbory. Na to těžko něco namítat. Zvlášť, když z jeho hudební lze skutečně leccos vyčíst. A jinak? Jinak je to velký sympaťák. Nemám to slovo ráda. Ještě horší je charismatický sympaťák. Ale tady se bez obojího nějak neobejdu. |
Když jsme u té výchovy a rodiny, je vedle vás nějaká žena?
Já mám pocit, že jsem momentálně „převztahovanej“ a do žádného se mi nechce. Prostě, když se vám pár vztahů nepovede, tak toho máte plný zuby.
Už se vám nechce dostat „přes hubu“?
To v každém případě. Ale prostě na vztah musí být dva. A když nejsou, tak se nic neděje. Já nemusím pořád s někým chodit. Takhle se mi žije dobře.
Vám nebývá večer smutno?
Vůbec, mně je veselo večer.
Může za to vaše vlastní vinice u domu?
To ne. To je maličká vinice, co u domu už byla. Pro mě je to spíš zábava, žádný byznys. Nic nevyrábím, většinu vína rozdám.
Jestli to půjde ruským směrem, odejdu
Je vám čtyřiapadesát, což se u mužů netají. Naopak, prý jsou to báječná léta. Řekněte sám, jaký je to věk pro chlapa?
Dobrý. Člověk dělá věci, které ho nějakým způsobem naplňují. A možná taky dělá méně blbostí. Dneska se občas dokážu v tom běhu zastavit, soustředit se na něco a dotáhnout to do konce. Možná i proto, že už vím, že ten čas je jen jeden. Nevzpomínám si, že bych byl v minulém životě kytička nebo něco podobného. Podle mě, co člověk nezažije tady na tom světě, neprožije už nikdy. A chci mít kolem sebe klid, protože je to lepší, než se s někým hádat. Je dobré vycházet s lidmi po dobrém a kultivovat své okolí.
Mluvíte o nějaké konkrétní zkušenosti?
Ani ne. To platí od sousedů až po domy, ve kterých bydlíte. U dobrých vztahů je jedno, jestli je to soused, manželka nebo věc.
Soudě i podle vašich politických protestsongů vám skutečně hodně záleží na prostoru pro život. Jste naštvaný na situaci u nás?
Je mi líto, že se lidi nechávají tak snadno zmanipulovat nějakou masírkou z východu prostřednictvím hlasu z Hradu. A je škoda, že demokracie je tak slabá. Musí se za ni bojovat. Zadarmo opravdu není. Oni totiž ti bezskrupolózní lidé jsou ochotni pro svoji slávu nebo pro peníze prodat klidně vlastní stát.
14. října 2013 |
Megaturné LuciePo desetileté pauze Lucie loni vyrazila na obří turné. Zazněly hity staré i dvacet let  Koncert Lucie v Košicích (26. května 2014) |
Uvažoval jste někdy, že byste žil jinde než v Čechách?
Kdyby to tady mělo jít tím ruským směrem, odešel bych. Uklízečku už jsem dělal. Za totáče ve zvláštní škole. A nevadilo mi to. Nemusím být populární zpěvák.
Vy vlastně politicky angažovaný jste. Má nějaká partaj vaše sympatie?
To je pro mě klerikální přežitek, že musí být lidi sdružení kolem nějakého vůdce. My nepotřebujeme vůdce, ale normální profíky. Zatímco tady se většina politiků snaží za čtyři roky napakovat na maximum kupením vedoucích funkcí pro vlastní profit. Když má nějaký soudruh dvanáct funkcí, tak nevím kolik času ze čtyřiadvaceti hodin je schopný věnovat práci na dvanácti židlích.
Evidentně vás to vytáčí. Je ještě něco v životě, na čem vám tolik záleží?
Ano. Bylo by dobré, kdybychom si našli nějakého príma prezidenta. Jestli se tam objeví někdo třetí z prognostického ústavu, pozvracím se.
Máte svou vizi prezidenta?
Mně by se líbil Tomáš Sedláček.
Vás zajímá ekonomie?
Pokud má nějakou normální logiku. Čísla já nesleduju.
Kromě knih na tohle téma, čtete i jiné?
Teď jsem na nic neměl čas. Jedině na básničky. Mám rád krásnou poezii.
Píšete ji?
No jasně.
Do šuplíku?
Nic z toho nevydávám. Jenom desky. To je moje parketa.
