Přijedete-li v sobotu po obědě k pražskému Gymnáziu Na Zatlance, přepadne vás pocit, že jste si spletli den a ještě je pátek, případně už je pondělí. Takový tam panuje šrumec. Zmíněný ústav totiž provozuje "zkoušky nanečisto", zkrátka připravuje zájemce k přijímačkám na gymnáziu.
Otevřené dveře má každý, včetně těch, kteří o studia příliš nestojí a třeba jen plní ambice svých rodičů. Každý týden tu pokouší své znalosti z matematiky, češtiny, obecného přehledu nebo z angličtiny. Přijímací zkoušky se blíží…
Přijato. Ale co dál?
"Byl to pro nás náročný rok," říká Jana Ondříčková, matka dvanáctiletého Lukáše. Ten je dnes v šesté třídě základní školy, neboť na gymnázium ho nepřijali. "Půl roku před přijímačkami jsme jezdili na scio-testy, Lukáš musel zrušit fotbal, protože sobotní turnaje absolvovat z časových důvodů nemohl. Kurzy nás stály několik tisíc."
Lukáše nakonec nevzali. "Po tom všem, co jsme tomu obětovali, to bylo velké zklamání," přiznává maminka. Lukáš měl přitom vždy samé jedničky a dvojky. Ani to však nevypovídá o tom, že by byl jasný adept na osmileté gymnázium.
Rodiče, netlačte na pilu
"Setkávám se často s rodiči, pro něž je přijetí dítěte na víceleté gymnázium prestižní záležitostí," říká ředitelka základní školy Na Slovance Alena Pelantová. "Dělají vše pro to, aby se jejich dítě na gymnázium dostalo, i když z našeho pohledu je sice snaživé, ale studijní typ to není. Děti navštěvují různé přípravné kurzy, mají doučování a podobně. Stává se, že jsou na zkoušky vydřené, udělají je, ale co dál?"
Dobrá otázka. Nároky, které na žáky osmiletá gymnázia kladou, nemusí každé dítě zvládat bez problémů.
Martin Kopecký má dvě dcery, dvojčata, obě studují v primě. Zatímco jedna si víceméně udržela svůj standard a má jedničky, dvojky, sem tam trojku, její sestra už bojuje se čtyřkami.
"Gábina byla vždycky méně sebevědomá, vynervovanější, gymnázia se docela obávala," říká její otec. "Ale na základce měla stejně jako Martina jedničky. Byli jsme rádi, že se na gymnázium dostaly obě. Teď však nevím, jestli jsme s Gabčou udělali dobře."
"Špatný prospěch jí na sebevědomí ještě více ubírá, ze školy chodí unavená, pak se celý večer učí, zatímco její kamarádky, které zůstaly na základní škole, brouzdají po venku," vypráví pan Kopecký. "Martině jde učení lépe a škola ji baví. Jenže kdo tohle dopředu odhadne?"
Základka není brzda
Víceletá gymnázia mají samozřejmě svá plus. Bývají lépe vybavená než základní školy, nabízejí širší škálu možností. Ale také kladou vyšší nároky. "Určitě jsou přínosem, ale pro děti, které jsou vyhraněnými studijními typy," říká Alena Pelantová.
Pro rodiče to znamená zajímat se o to, jak moc baví dítě "ležet v knížkách", jak lehce mu jde učení, s jakým zájmem vítá nové informace, má-li nějakou vlastní motivaci se vzdělávat. Známky na základní škole nemusejí být vždy tím nejsprávnějším měřítkem - jsou učitelé přísnější a učitelé, kteří i průměrného žáka odmění samými jedničkami.
Každopádně je dobré si uvědomit, že setrvání na základní škole neznamená automaticky zbrzdění rozvoje žáka. I z devátých tříd se odchází na prestižní čtyřletá gymnázia a s bonusem navíc - o něco jasnější představou dítěte, co by chtělo v životě dělat.
Alena Pelantová to jen potvrzuje: "Máme a měli jsme velmi schopné žáky, kteří neodešli na víceleté gymnázium. Dnes jsou lékaři, skvělými ekonomy, právníky. Pokud dítě touží po vzdělání, jsme schopni mu ho poskytnout i na základní škole."
 |
