Nepřejícné pocity nás podle něj paralyzují natolik, že nejsme schopni se posunout a čím dál hlouběji se propadáme do nespokojenosti.
Patří závist k člověku odjakživa?
Nevíme, ale řekl bych, že od časů, kdy vznikl jazyk a kdy vznikly hodnoty a normy považované za důležité, ať je to postavení, bohatství, síla… Kdy bylo co si závidět.
Co je to závist?
Psychologie není tvrdá věda, takže každá škola definuje pojmy jinak, ale u závisti máme tu výhodu, že jde o pojem tisíce let starý. V dochovaných pramenech z počátku lidské kultury se o těchto pocitech píše v podobném tónu, jako je zažíváme i dnes. V zásadě se shodujeme, že závist je zloba vyvolaná pohledem na druhého člověka, jeho životní situaci, o níž je pozorovatel přesvědčen, že ten druhý se má lépe než on. Jde čistě o negativní emoci bez motivační či obdivné složky. Závistivý člověk cítí vůči dotyčnému agresi. Nepřeje mu domnělý úspěch ani výhody a potěšilo by ho, kdyby o ně ten druhý přišel nebo kdyby se ukázalo, že mu štěstí nepřinesly.
Bez závisti se náš konzumeristický kapitalismus rozpadne, protože přestaneme kupovat zbytečné zboží, do něhož nás tlačí reklama. Museli bychom redefinovat to, kde vytváříme hodnoty. Hrubý domácí produkt, jak ho dnes známe, by těžce poklesl.
