Když chcete vědět, jak bude, podíváte se z okna, nebo na numerické modely počasí v počítači?
Rozhodně na modely. Ačkoliv první, co každé ráno udělám, je, že se kouknu z okna a vyběhnu na pět minut na zahradu. Ideálně bosa, abych případně nacítila ranní rosu. Rána jsou nejkrásnější těsně před východem slunce, kdy jsou teploty nejnižší. U nás na Zličíně hodně fouká, takže se nechám ofouknout větrem, což mi o počasí ten den leccos napoví, a díky tomu vím, čím předpověď počasí otevřít. Malou součástí mé práce je totiž předávat informace o počasí divákům, takže potřebuji vědět, jak se cítí, co je ten den zajímá a co trápí. Teprve pak běžím na dvě, klidně i tři hodiny k počítači.
Celý život si dělám statistiku, abych byla meteorologickou AI. Důležité údaje – jako třeba kdy tu byla ledovka nebo prach ze Sahary a podobně – si zaznamenávám. Zatímco když se zeptám AI, není na ni spolehnutí. Pokud se o něčem nepsalo, neví nic. A modely si porovnávám sama, abych předpovědi rozuměla a uměla o ní mluvit.
