V době, kdy Barunka Boženy Němcové vybíhala do sadu třást bezem, aby zjistila, do které z okolních vsí se vdá, vstáváme my do Štědrého dne, který už dávno nemá žádný řád. Téměř všichni si sice doma ozdobíme stromek, ale s ostatními tradicemi to není slavné.
Ještě před dvěma lety se téměř polovina lidí chodila dívat do kostela na jesličky, dnes už je to jen čtvrtina. O něco více jich pak o půlnoci dorazí i na mši. Koledy poslouchá a zpívá si jen 60 % z nás, ještě o něco méně lidí se pouští do krájení jablka a pouštění svíček ve skořápkách z ořechů na vodu. No a olovo do vody lije už jenom 5 % z nás - zřejmě pracovníci skanzenů.
"Proti gustu žádný dišputát," řekl by pan otec z již citovaného pokladu české literatury. Každý ať si vybere tradici podle vlastního gusta. Ale co tedy rádi děláme na Štědrý den, když staré zvyky pomalu ale jistě opouštíme?
Nejhloupější dárek
Jak ukázala naše anketa mezi čtenářkami a čtenáři, jsou různé další způsoby, jak si vánoční svátky oživit a užít po svém. Někdo například chodí pravidelně na Štědrý den v poledne do restaurace na šneky, jiní "nadělují" spolu s dětmi lesní zvěři, otužilci chodí plavat, hudebníci hrát po vesnici…
Najdou se i takoví odvážlivci, kteří bojkotují všeobecné nakupování dárků. Originální tip, jak přelstít nákupní "ježíškovou" horečku, nám poslal čtenář Michal Útlý z Olomouce. Se svou sestrou loni vyhlásil soutěž "o nejhloupější dárek". Její pravidla zní: na nákup se vyráží na Štědrý den dopoledne a každý má hodinu na to, aby sehnal, koupil, vyžebral či jinak převedl do svého majetku ten nejhloupější dárek. Maximální cena je stanovena na 149 korun…
"Vloni jsem dostal metr dlouhou, ručně šitou housenku s výrazem feťáka a s vlásky z bílé záclony. Sestře jsem na oplátku věnoval dětské piano, které pod klávesami skrývalo místo tónů zvuky zvířátek."
Zvoník od svatého Víta
Tomáš Stařecký 
Už dvacet šest Štědrých večerů rozhoupává zvon v katedrále svatého Víta. Převzal totiž 450 let starou štafetu svatovítských zvoníků.
Tomáš Stařecký chodí na Štědrý den do kostela, ale nesedá tam v lavici - visí nad ní. Je totiž zvoníkem, přesněji řečeno hlavním zvoníkem katedrály sv. Víta v Praze. Už více než dvacet šest let tráví většinu nedělí a svátků rozhoupáváním tamních zvonů. "Je pravda, že Vánoce už bych si bez zvonění asi neuměl představit, stejně jako Silvestra," říká Tomáš, který kromě zvonění bude letos trávit svátky doma s manželkou a dvouletým synem Artušem.
Ke zvonění, což je činnost zcela dobrovolná a bez nároku na odměnu, ho přivedl už na střední škole zájem o starou Prahu. "Je to pro mě zvláštní poslání, tradice, kterou si svatovítští zvoníci jako štafetu předávají už přes 450 let. Navíc ve světě i u nás už ruční zvonění pomalu mizí, za chvíli to bude unikát," vysvětluje Tomáš Stařecký, jinak vystudovaný fyzik, který se léta zabýval kosmickým astrofyzikálním výzkumem v Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově. Nyní pracuje jako letověprovozní inženýr našeho národního leteckého dopravce - zabývá se bezpečností letového provozu. Potkat ho můžete nejen každý čtvrtek ve Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně, kde provádí návštěvníky noční oblohou, ale třeba i jako účastníka mnohých vytrvalostních běhů.
Na skály!
Eva a Jiří Sedláčkovi
Na Štědrý den se s kamarády scházejí u skály pod Radyní a přejí si hezké svátky. Kdo je statečný, dá si i jeden vánoční výstup.
Netradiční vánoční zvyk má i Eva Sedláčková s manželem, jejichž koníčkem je sportovní lezení. "Štědrý den pro nás není jen chystáním se na slavnostní večeři a čekáním na dárky," vypráví. "Část Štědrého dne strávíme vždy na čerstvém vzduchu společně s kamarády a všemi ostatními, kteří mají jako koníčka sportovní lezení - stejně jako my." Už během dopoledne se scházejí u skály pod Radyní na Plzeňsku lezci a jejich rodinní příslušníci, aby si popřáli pěkné svátky.
A nejen to. Vždy se najde i několik "statečných", kteří bez ohledu na počasí sundají rukavice, obují se do těsných lezaček a přiváží se na lano s cílem zdolat nevysoký skalní vrcholek. Ostatní jim samozřejmě fandí, přitom ochutnávají přinesené vánoční cukroví, pijí z termosek horký čaj s rumem, vzpomínají na zážitky z ukončené lezecké sezony a spřádají plány pro sezonu nadcházející.
Děti většinou skotačí kolem rozdělaného ohníčku a opékají na něm buřty. "Koneckonců, kdo je dnes zvědavý na zlaté prasátko, že?" dodává paní Eva, která se na Radyni chystá i letos. "Ale tentokrát pojedeme navíc všem představit také jednoho ,nováčka‘ - naši čtyřměsíční dceru Kláru. A budeme doufat, že jednou najde v tomto sportu zalíbení podobně jako její rodiče."
Vánoční hádání
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a míru. V mnoha domácnostech však mají vánoční svátky a období, které jim těsně předchází, k rodinné pohodě hodně daleko. Místo krájení jablíček a zpívání koled se někteří lidé zuby nehty drží hádek. Své o tom ví i čtenářka Vlaďka Vrbovcová z Prahy, která této "tradici" čelí s humorem.
"Hádáme se každé Vánoce již od té doby, co máme se sestrou vlastní rozum; předtím se hádali jen rodiče sami se sebou, a to pouze koutkem úst, aby dětem nepokazili dojem svátků klidu a míru... Hádáme se, když se sestrou a matkou funíme v zimních kabátech po narvaném obchodním centru při společném nákupu dárků. Další hádka přichází při pečení cukroví. Pak se hádám s otcem, když mě 22. prosince požádá, abych za něj vybrala dárek matce, neboť on jako obvykle dosud nic nevymyslel, a co myslím, že by řekla na novou žehličku/nádobí/fritézu? Poslední hádka připadá na samotný Štědrý den, kdy se od rána smaží, vaří, připravují misky s cukrovím, ovoce, tabule, je nutno se umýt, zkrášlit a během těchto procedur si ještě matka vzpomene, že musí balit dárky, přičemž stráví dvě hodiny zavřená v pokoji, kde má sestra své krášlicí prostředky a slavnostní oblečení. Následuje křik přes dveře a hádka, kdo toho přes den zařizoval víc, a měl tudíž málo času na přípravu. Ale všechna témata pro hádky se vyčerpají v momentu, kdy se poskládáme kolem našňořené tabule. Tehdy si připijeme, obejmeme se a víme, že se vlastně hádáme jen tak z tradice a že si to napřesrok zase hrozně rádi zopakujeme."
Letos už má Vlaďka vlastní rodinu a Vánoce bude poprvé trávit mimo domov. "Na jednu stranu je mi to líto a na druhou se opravdu moc těším na vytváření nových tradic s mým přítelem a mojí malou holčičkou. Jedno vím ale jistě - určitě se to ani letos neobejde úplně bez hádek…"
Zapomenuté zvyky
Co dělali na Vánoce naši předkové a proč?
TŘEPALI BEZEM
Dívka, která se chtěla vdát, měla vyjít na zahradu, zatřepat bezem a říkat: "Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milej dnes!! Odkud se pes ozval, tam se provdala.
HÁZELI STŘEVÍCEM
Svobodné dívky házely střevíc přes hlavu; když ukázal ke dveřím špičkou, znamenalo to, že se provdají a odejdou z domova, když ukázal patou, zůstaly doma.
NEVSTÁVALI OD STOLU
Kdo vstal od štědrovečerního stolu, tomu byla předpovídána pro následující rok smrt nebo nemoc.
NEZAMETALI
Během Štědrého večera bylo zakázáno zametání, protože by při něm mohly být zraněny duše předků, které by se později mohly mstít.
KRMILI DOMÁCÍ ZVÍŘATA
Krávy dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípků a zbytků z máselnice, aby dobře dojily.
