Prezidentka na Pražském hradě, to je jako první žena v kasárnách nebo na vesmírné stanici. Jistě to vyvolává spoustu filozofických a společenských otázek, ale taky se bude muset rozhodnout, jak se bude říkat jejímu muži, kde bude stát na vojenských přehlídkách a kdo ji bude hlídat tam, kam muži nesmějí.
Ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky se s námi o tom odmítl bavit (zřejmě si právě balí kufry), tak jsme se pustili do spekulací. Spoluautorka tohoto článku žije v Kosovu, kde mají jednak podobný volební systém a jednak od loňského jara prezidentku. Sedmatřicetiletá policistka, generálka Atifete Jahjaga nám s dovolením poslouží jako srovnání.
První pán či muž
"Role první dámy není v českém právním řádu naprosto nijak ukotvena," říká advokátka Klára Samková a tím potvrzuje, že ani na prvního muže republiky by se nevztahoval žádný právní dokument. "V Kanceláři prezidenta republiky je oddělení manželky prezidenta, ale to je pouze organizační záležitost, která není upravena ani vyhláškou, natož nějakým zákonem."
Tudíž by si u nás volba prezidentky a příchod jejího partnera (na Hrad) nevynutila žádnou legislativní změnu. V Kosovu je tomu jinak. Vyhlásilo samostatnost v roce 2008 a z té doby také pochází jeho ústava, proti které je ta naše devadesátiletá babička. Normy psali zahraniční i kosovští experti, mezi nimi i mnoho žen. A přesto – ani takto mladé zákony nebyly a nejsou na ženu v čele stoprocentně připraveny.
Hned v druhé větě zákona o prezidentovi čteme: "…prezident může mít své (v originále doslova ,jeho‘) vlastní symboly, které může užívat společně se státními…" Párkrát se objeví varianta on/ona: "Každý občan Kosova může být nominován jako prezidentský kandidát, pokud on/ona předloží podpisy alespoň 30 poslanců…" Ale to platí jen do doby, než se na scéně objeví odstavec 13 – První dáma.
V tomto případě jiná varianta neexistuje, mluví se jen o ženě. Takže manžel kosovské prezidentky, Astrit Kuçi, zubař z Prištiny, je vlastně ze zákona ženou. U nás zůstává otevřená jen otázka titulu partnera případné prezidentky. Všechny nabízející se varianty jsou trochu směšné, tak by snad nejlepší bylo zavést oslovení "pan Novák, manžel prezidentky České republiky".
Doba papírová
Čeština není tak laskavá jako třeba angličtina, a změna v pohlaví hlavy státu by znamenala přejmenování Kanceláře prezidenta na Kancelář prezidentky a všechny následné oficiální a razítkové výměny názvosloví.
Kde všude mají prezidentku?Libérie: Ellen Johnson Sirleaf je Ve funkci téměř sedm let a je první ženou v čele afrického státu. |
Což by nebylo zadarmo a u národa, který prskal jako kočka při přejmenovávání největšího letiště podle významné hlavy státu, by to asi znamenalo hromadné protesty. I když by se vzhledem k naší příslovečné odvaze zřejmě odehrály v internetových diskusích.
V Kosovu změna názvu proběhla, a to za pochodu, protože nikoho nenapadlo dřív, že by byla zvolena právě paní Jahjaga. Před ní byl pouhý jeden měsíc prezidentem nejbohatší muž Kosova, ale přišlo se na to, že byl zvolen nelegálně. Odstoupil a následovalo několik týdnů, kdy se vybíralo mezi několika dalšími kandidáty. Až pak se z neznáma vynořilo jméno současné prezidentky.
Bodyguardky
Když byla v roce 2011 zvolena do svého úřadu brazilská prezidentka Dilma Rousseff, běžely ve slavnostním průvodu vedle jejího vozu výhradně ženy. V tu chvíli to bylo spíš gesto, ale jistě nastane v životě prezidentky moment, kdy je tichý muž v saku s drátem vedoucím z ucha do klopy na překážku. Kosovská prezidentka proto začlenila do své tělesné stráže ženy a podobnému kroku by se asi nevyhnula ani ta naše.
Pokud by samozřejmě bodyguardi z Pražského hradu nepokračovali v načaté linii a nechránili hlavu státu s drdolem stejně efektivně jako v chrastavské akci. V tom případě by nebylo nutné najímat ženy, protože tělesní strážci by stejně dobře mohli hrát před dámskými toaletami nebo ordinací gynekologa mariáš.
Osma kormidelnic
Na světě je momentálně osm prezidentek. Prezidentka Švýcarské konfederace pro rok 2012, Eveline Widmer Schlumpf, má tak trochu výjimečné postavení. Vede zemi, kde ženy získaly volební právo v roce 1971 a na kantonální úrovni dokonce až v roce 1990. My jsme na tom byly lépe, tak snad se třeba jednou prezidentky dočkáme. Když ne teď v lednu, tak příště.
