Pivní zahrádka v Riegrových sadech je vybavena dvěma promítacími plátny. Přítel, který má zkušenost z tohoto místa již z minulého mistrovství, tušil, že nebude snadné získat stůl, ze kterého bychom měli dobrý výhled.
Přestože zápas začínal až v šest hodin, již ve dvě odpoledne byla většina stolů obsazená a během několika hodin bylo na zahrádce možná i tisíc lidí.
| Fotbal není jen pro chlapy. Tak jako já seděly u každého stolu jedna až dvě další fanynky. |
Kdo je herečka
Na zápas jsem přišla vybavená českým dresem a několika hodin před zápasem jsem využila k lepšímu seznámení se s tématem. Nechala jsem si vysvětlit, co je to ofsajd, vápno nebo malá domů, abych se při hře lépe orientovala.
Na fotbal nevyrazil můj partner samozřejmě sám a moje dotazy rozproudily debatu u celého stolu. Dozvěděla jsem se, jací hráči jsou největší "herečky" (tzn., že často padají na zem a předstírají faul od dalšího hráče nebo simulují na trávníku po sebemenším dotyku protihráče) a kteří jsou naopak největším přínosem pro svůj tým.
Ohnivá diskuse se rozproudila hlavně kolem portugalského reprezentanta Ronalda (údajně nejvíce sexy fotbalisty Eura) a španělského týmu (ti také nejsou k zahození). Nitku suchou nenechali chlapi ani na českém týmu, přesto se všichni shodli na tom, "že to můžeme někam dotáhnout". Tady totiž nejde o českou reprezentaci, ale o NÁS.
V této chvíli jsem se aspoň částečně zvládala zapojovat do hovoru, přestože moje věty byly občas tak trochu mimo mísu. Kluci na mě ale nekoukali jako na krávu, místo toho mi všechno polopaticky vysvětlovali.
| Myslím, že klíč je v tom, projevit zájem a pokud vás někdo odbude slovy, "že tomu stejně nerozumíte", nenechte si to líbit. Jistěže fotbalu nerozumíte, když vám jej nikdo nikdy nevysvětlil a byl před vámi celý život prezentován jako mužská záležitost. To ale neznamená, že se nemůžete něčemu novému přiučit. Ostatně kluci se také nerodí se znalostí fotbalových pravidel. |
Koukáme, uhni, vole!
Nedílnou součástí sledování fotbalu je samozřejmě popíjení piva, všimla jsem si, že někteří ale díky jeho nadměrné konzumaci před zápasem měli problémy s udržením pozornosti. Já se raději brzdím a prokládám ho něčím nealkoholickým – ráda bych si ze svého fandění něco pamatovala.
Napětí stoupá a zdá se, že zahrádka je naplněna k prasknutí – lidé se těsnají u stolů a postávají po stranách a u stromů. Pokud někdo udělá tu fatální chybu, že by se v nevědomosti postavil před některý stůl, je okamžitě odměněn bučením a sprškou nadávek na svou adresu. Koukáme na fotbal, vole, uhni!
Po zahajovacím ceremoniálu přijdou na řadu hymny obou soupeřících reprezentací. Jsem zaskočená – skoro nikdo (kromě nás) nezpívá nebo nijak s hymnou nesympatizuje, až v její druhé části se k nám přidávají další stoly. Může to být tím, že ji zpívá pouze jeden muž a není doprovázen hudbou (tomu příliš nerozumím, protože všechny ostatní hymny na stadionu ten den mají hudební základ).
Padlý nepřítel? Simulant!
Úvodní výkop – vzduch by se dal krájet a všichni jsou plni očekávání. Ze začátku se nic moc zajímavého neděje a Češi nehrají zrovna nejlépe, Švýcaři na ně tlačí. Za to jsou častováni nadávkami českých fanoušků, ušetřeni nejsou ani čeští hráči. "Jak to hraješ? Kam to kopeš? Ježišmarjá, to je hrůza!" ozývá se od našeho i vedlejších stolů. Začínám se dostávat do hry a zanedlouho se zapojuji i do komentování, jde to tak nějak samo. Švýcaři několikrát vystřelí na českou bránu, Petr Čech ale všechny střely zneškodňuje, na což publikum reaguje bouřlivým potleskem a zvoláváním jeho jména.
Když je odpískán českému hráči faul, všichni kolem mě se rozkřičí, že hráč na zemi je simulant, ať se kouká zvednout a že je rozhodčí snad slepý. V opačné situaci všichni naopak cítí s faulovaným hráčem a volají po jeho potrestání. Fandí se prostě jenom našemu týmu, objektivita jde v tuhle chvíli stranou. Ono vás v tu chvíli stejně nenapadne litovat protihráče – je to prostě nepřítel.
Dohrává se první poločas a zápas je zatím bez gólu. Všichni se rychle rozebíhají do fronty na pivo, já si jdu vystát nekonečnou frontu na dámských toaletách, která mi zabere celou pauzu mezi poločasy. Rychle se vracím na své místo a za pár minut se rozbíhá druhá polovina zápasu. Švýcaři se do ní pouštějí s vervou, která způsobuje špatnou náladu všem kolem. "To je v pytli, takhle to projedeme," zaznívá i z mých úst. V tuhle chvíli není sledování zápasu taková zábava, spíš ve mně vyvolává nervozitu a bojím se, že Švýcaři skórují.
Nemůžu se na to koukat...
Fandové kolem mě se tváří podobně a já si vzpomínám na svého dědečka. Pokud jeho tým prohrával, oznámil, že se na to nemůže koukat, a odešel od televize. Tehdy jsem si myslela, že přehání, teď mu začínám rozumět. No tak kluci, opřete se do toho!
Trenér Brückner střídá Kollera za Svěrkoše (podle české vítězky Miss Euro 2008 nejvíce sexy hráče našeho týmu). Fandové jsou ze střídání zmatení, nastává dřív, než je obvyklé. Namísto Svěrkoše navíc očekávali spíš Baroše nebo Fenina, který exceluje v německé lize.
"Nebojte, Kája ví, co dělá!" ozve se odněkud a dav spokojeně zamručí. Trenér Brückner se evidentně těší velkému respektu fanoušků (fanynky zase obdivují jeho charizma a dlouhé šedé vlasy). A opravdu – v sedmdesáté minutě se Svěrkoš dostane k míči a vstřelí krásný gól! Zahrádka i s tisícem lidí jako by vybuchla.
| Všichni okamžitě vyskočí a jásají, ihned se nechám strhnout davem a raduji se také. Cítím, jak mi stoupá adrenalin v krvi a způsobuje mi příjemné mrazení po celém těle. Tento pocit je opravdu nezapomenutelný. Myslím, že jsem právě zcela pochopila, proč to chlapy táhne na fotbal. |
Radují se s námi i přítomní Španělé a Portugalci, všichni jsou hrdí na české reprezentanty. Euforie nebere konce, objímáme se a opěvujeme Svěrkoše.
Příště jdu zas
V zahrádce se rozšíří pocit nervozity ze Švýcarů a prosby na rozhodčího, aby zápas už odpískal ke konci. Zmocňuje se mě také a do zápasu jsem teď mnohem víc vtažená, prožívám každou šanci soupeřů jako tragédii. Dokonce se přistihnu, jak se chytám za hlavu, když Švýcaři střílí na naši bránu. Zdá se, že dav mne zcela vtáhl mezi sebe a splynula jsem s fotbalovými fanoušky. Posledních dvacet minut zápasu se strachuji o naše vítězství a nadšeně tleskám každému zásahu Petra Čecha, když zneškodňuje šance protivníků.
Konečně je odpískán konec a celá zahrádka opět exploduje nadšením. Následuje připíjení na zdraví jednotlivých hráčů a rozebírání jednotlivých situací. Vyhráli jsme první zápas a já jdu příště zas!
Sledujete fotbalové ME?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 14. června 2008. Anketa je uzavřena.
