|
Jsem prostitutka ...nebo chcete-li luxusní společnice. Můžete to odsuzovat jak chcete, nikomu tím neubližuju, a vydělám si daleko více, než kdybych někde tvrdě dřela.Moji zákazníci jsou bohatí cizinci. Úspěšní, chytří, hezcí a většinou i mladí a svobodní chlapi. Ptáte se, proč si tihle raději za sex platí? Většina právě proto, že prostě kvůli kariéře nemají čas nebo náladu na to si opečovávat přítelkyni, která stejně většinou vidí jenom ty peníze. Tak si platí slečnu, která je v případě potřeby doprovodí do společnosti, vyslechne, či příjemně obstará, aniž by působila jakékoli problémy, nebo si uplatňovala nějaké nároky. Jsou tu prostě jasná pravidla, kde nikdo nepřichází k újmě. Naopak si myslím, že se z tohoto začíná poslední dobou stávat jakýsi trend, nebo móda. Podobně jako se chlapi předhánějí v tom, kdo si může dovolit lepší a dražší auto, začínají se předhánět i v tom, kdo si může dovolit krásnější a dražší dívku. |
"Modelingovou" agenturu, která práci nabízí, jsem snadno našla přes internet. Hned po prvním e-mailovém kontaktu jsem se dozvěděla, že poskytuje zahraničním VIP klientům společnice intimního charakteru. Představa, že bych se snad sexu vyhnula a celé noci jen proseděla v baru nad drinkem roztomile se chichotajíc oplzlým vtipům klienta, se ukázala jako velmi naivní. Mým úkolem by bylo doprovázet zákazníka na dovolené nebo obchodní cestě - jako jeho přítelkyně. Výdělky jsou prý nadstandardní!
Obratem jsem měla do agentury poslat svoji fotku a další informace jako odkud jsem, co mám za školy a jaké umím jazyky, teprve pak jsem si s paní Kateřinou, zástupkyní agentury, domluvila osobní schůzku. "Bližší informace po mailu nebo telefonicky nesdělujeme," zněla tajemně.
Jenže Kateřina byla dva týdny mimo Prahu, takže jsem na setkání už dost netrpělivě čekala. Nesešly jsme se v kanceláři agentury, ale v jednom pražském nákupním centru.
Skoro jako v harému
"Máte přítele a nějaké zkušenosti s touhle prací?" zeptala se mě hned poté, co se rozloučila s jinou dívkou (až později jsem se dozvěděla, že ta právě vyplňovala přijímací dotazník). Na obojí jsem odpověděla, že ne. A u přítele se záporná odpověď čeká tak nějak automaticky. Aby třeba nedělal nějaké problémy...
Poté se okamžitě ptám na výši výdělků. Kateřina mě ohromí částkami jako třeba sto, dvě stě tisíc za týden.
Samozřejmě jako v každém zaměstnání, i tady je praxe výhodou. Kateřina se ještě ptá, jaké jazyky umím. Odpovídám, že anglicky dobře, německy pasivně a ze španělštiny znám základy. Vypadá to, že to stačí. Hlavní je angličtina, ale o žádném testu z jazyka nemluví.
Kateřina mi prozradila, že pro začínající společnice mají v agentuře výbornou příležitost: doprovod jednoho afrického prince.
Za ním do jeho paláce pošlou několik dívek, které tam tráví asi jeden týden. Jsou k dispozici pro princovu zábavu, takže něco jako malý harém, napadlo mě. Když princ uspořádá party, dívky se jí zúčastní a baví hosty.
"Výhoda" oproti jiným formám doprovodu je v tom, že dívku si za večer může vybrat jen jeden muž. To znamená, že po poskytnutí "intimních služeb" (jak nazývala Katka sex) už si ji nikdo jiný nevybere.
Může se tedy stát, že na některou dívku se po celou dobu "řada nedostane". Anebo se na ni dostane jen jednou, dvakrát... To je vlastně skvělé, protože za ten týden si dívka vydělá až zmíněných dvě stě tisíc.
"Po této zkušenosti byste poznala, jestli na to opravdu máte žaludek, jestli tu práci zvládnete," říká Kateřina.
Pokud bych tím prošla, mohla bych pak létat po celém světě. Agentura by mě poslala do luxusního hotelu někde na druhém konci světa. A "dohazovali" by mi movité klienty, kteří by chodili za mnou na hotel nebo bych je někam doprovázela.
"Je to oproti doprovodu prince náročnější v tom, že budete muset poskytnout intimní služby více mužům. Ti za jednu jedinou hodinu strávenou ve tvé společnosti platí až 12 tisíc korun," ohromuje mě opět Kateřina.
Oproti týdnu u prince, kdy na mě ani nemusí přijít řada, jsou to tedy "tvrdě" vydělané peníze.
"Musíte jít i s klientem, který si vás prostě zaplatí. Nemůžete si vybírat a musíte být příjemná a mít sex i s mužem, který vám třeba vůbec není sympatický," upozorňuje mě Kateřina. Asi poznala, že trochu váhám.
"Jsou ale i dívky, kterým vůbec nevadí mít sex s cizím mužem. Některé si na to díky skvělým výdělkům a životu v luxusu zvykly, a některé to dokonce dělají rády, protože jsou nymfomanky," prozradila Kateřina.
Přestože společnice = luxusní prostitutka, tuhle profesi dělají většinou vysokoškolačky nebo "slušné" dámy, které si ale chtějí žít nad poměry. Dozvěděla jsem se, že v agentuře mají dokonce i doktorku.
Jak Kateřina také prozradila, práce společnice se většinou nedá dělat dlouhodobě. Prý tak rok, dva. Holky si chtějí vydělat na něco, na co by si jinak musely vzít půjčku - třeba na byt nebo drahé auto. Po dosažení svého cíle většinou s prací končí, nebo si alespoň dávají delší pauzu.
Ještě se ptám, jak je to se zdravotními testy. O žádném vstupním vyšetření se Kateřina nezmiňuje. "Pravidelné kontroly nevyžadujeme, u nás je pravidlo, že dívky s klienty musí používat kondom."
Do ničeho mě ale netlačí, sice "hází" do placu skvělé příležitosti, sumy peněz a podobně, ale říká, že je už na mně, jak se rozhodnu. Přesto se mi snaží naznačit, ať alespoň vyzkouším pobyt u prince... Až budu rozhodnutá, jakkoli, mám se ozvat.
Jde to i bez sexu
Při hledání informací o společnicích jsem se seznámila s třiadvacetiletou studentkou Lenkou.
Lenka sice nepracovala přímo jako luxusní společnice, ale dokázala si taky slušně přivydělat a navíc se v podobném prostředí pohybovala.
"Potřebovala jsem relativně rychle a snadno vydělat peníze, které jsem potřebovala vrátit rodičům," vypráví Lenka.
Když se jí ptám, co přesně dělala, odpověděla: "Pracovala jsem v kavárně, nebo spíš v baru v centru Prahy. Práce spočívala v tom, že jsem se měla bavit s návštěvníky baru, převážně cizinci, a flirtovat s nimi a zařídit, aby mi kupovali drinky."
"Z každého koupeného pití, které mimochodem stálo kolem pěti, šesti set, jsme měly třeba tři nebo čtyři stovky," dodává. Když tedy za večer dokázala vypít třeba i deset drinků, přišla si na slušné peníze.
Když se ptám na sex, Lenka zavrtí hlavou. "Měly jsme vyslovený zákaz poskytovat sex. Pokud měl někdo zájem, pak jsme ho měly odkázat na night club, který byl hned v patře nad námi."
Ptám se jí i na zkušenosti se společnicemi. "Mluvila jsem s holkama z night clubu a podle toho, co říkaly jen ony, si myslím, že být luxusní společnicí je náročné jak fyzicky, tak psychicky. Mně třeba vadilo jenom naše hosty vlastně klamat tím, že nevěděli, že my holky v tom baru jsme nastrčené a vyděláváme na nich," říká. Natož pak pokud jde o sex. Potom ale dodává, že si po nějaké době zvykla.
"Ta holka se prostě musí naučit brát to jako práci a srovnat se s tím," tvrdí Lenka.
"Já sama jsem to bavení se s hosty taky později brala jen jako práci. Nedělala jsem to ale moc dlouho, jen asi půl roku," říká Lenka. Skončila, protože se noční způsob života začal podepisovat na jejím vzhledu i zdraví. "Ke konci mě to už ani nebavilo. Nastala u mě jakási deziluze z mužů. A podle mě podobné pocity mají i ty společnice," říká.
Nyní však říká, že by asi do něčeho podobného nešla. "Kdybych tehdy měla jinou práci, tak bych tohle nedělala, ale potřebovala jsem rychle peníze a nechtělo se mi jít do Teska vybalovat krabice za padesát na hodinu," říká.
Zná prý spoustu dívek, často vysokoškolaček, které si v night clubech přivydělávají jako top-less tanečnice nebo striptérky.
Lenka ale takovéhle zkušenosti nelituje. Prý se díky tomu naučila být více imunní vůči různým problémům.
"Zároveň jsem ale asi víc taková cynická. Když vídáte několikrát do týdne bandu chlápků, kteří si užívají všemi možnými způsoby, tak je to "záhul". Někdy se mi z nich chtělo obrazně řečeno zvracet. Dost často jsem se prostě jen kvůli těm penězům bavila, nebo dělala, že se bavím, i s lidmi, se kterými bych se v běžném životě nikdy nebavila. Někteří mi přišli opravdu ubozí. Ale komunikovat s opačným pohlavím jsem se naučila opravdu dobře. A poznala jsem, že spousta chlapů se dá, jak se říká, utáhnout na vařený nudli."
Nakonec Lenka dodává, že společnice musí mít, hlavně na začátku, velké sebezapření. Musí se prý také vypořádat s obecnými konvencemi, které tuhle práci odsuzují.
"Přestože je to na vysoké úrovni, stále je ta holka v jádru věci vlastně prostitutka," říká Lenka s tím, že ačkoli se profese nazývá společnice, nejde o pouhý doprovod.
Pokud budu chtít být opravdu za vodou, bez sexu se prostě neobejdu. Dokážu-li tohle všechno překonat, mám vystaráno, říkám si.
Když vidím na Starém Městě vystupovat krásnou mladou dívku z posledního modelu BMW, pak už se skoro ani nedivím, kde na to vzala. A říkám si, taky bych to mohla mít. Stačí se jen rozhodnout...
