Pocházíte z Třebíče a na základní škole jste se učil němčinu. Ta vás tehdy neoslovila?
„Neoslovila“ je v tomhle případě slabé slovo. Vyloženě mi nešla, hodně jsem se s ní trápil a balancoval na hraně propadnutí. Přestože jsem měl němčinu potom i na střední, po všech těch letech jsem nezvládl vést ani jednoduchý rozhovor.
Zkoušel jste i jiné jazyky?
Ano, španělštinu, italštinu, ruštinu i návrat k němčině, ale pokaždé jsem brzy přestal. Zpětně jsem si uvědomil, že mi chyběla opravdová motivace.
Čím vás nakonec nadchla angličtina?
Pracoval jsem v krachující fabrice na pletací stroje. Sice jsem si tam musel odkroutit osmihodinovou směnu, ale něco na práci jsem měl sotva polovinu času. Nejdřív jsem četl noviny od první do poslední stránky, potom jsem se ale rozhodl trávit čas smysluplněji. Chtěl jsem se naučit něco nového. Vybral jsem si angličtinu, což dokonale navazovalo na můj plán odjet pracovat do Irska, kde zrovna panoval ekonomický boom, a vydělat si nějaké peníze.
Kantoři často nerozumějí tomu, proč některým dětem učivo nejde. Já se do nich ale dokázal přesně vcítit, protože jsem na tom kdysi byl stejně.
