Počátky létání
Operní začátkyNarodila se 11. prosince 1888 v Praze. Ve dvaceti letech se rozhodla, že bude operní pěvkyní. Začala zkoušet ve Vinohradském divadle, ale na generální zkoušce svého prvního představení přišla o hlas a hlavní roli nemohla zazpívat. Od režiséra dostala radu, že je to kvůli netrénovanosti jejího hlasu a že by pomohlo studium zpěvu. Proto se Božena vydala do Paříže studovat zpěv. K tomu přidala i sochařství, žila bohatým kulturním životem a začala se scházet s českými krajany, mimo jiné i se Štefánikem.
|
"V době kolem roku 1910 nastal obrovský rozmach aviatiky, byl překonán kanál La Manche a piloti byli celebritami své doby," vysvětluje režisér a letec Jan Kiss, který o významné ženě chystá televizní dokument.
Po návratu z Paříže, kde Láglerová studovala operní zpěv, začala navštěvovat přednášky o letectví na ČVUT, kde působil její švagr. S jeho pomocí pak plánovala, že po završení plnoletosti, která byla tehdy 24 let, poletí do vzduchu.
V té době se pokoušely létat všehovšudy dvě ženy, ale pilotka s pilotním certifikátem, dnes bychom řekli průkazem, nebyla na světě ani jedna. Božena se však rozhodla jít za svým cílem a po odmítnutí na několika místech odjela do Borku u Berlína k Hansi Grademu, slavnému konstruktérovi letadel, kam ji doprovázela starostlivá matka.
"Nemohu vypsati všecky dojmy, které zmítaly mou duší, když jsem konečně vyjela z Prahy ve druhé polovici února. Připravovala jsem se tak dlouho a bojovala tolik o to, že když se konečně vlak rozjel, měla jsem pocit jásavé radosti. Naproti mně matinka, už docela odevzdaná osudu, dívala se z okna. A mně bylo veselo! V takové náladě jsem přijela do Berlína a druhý den do Borku," vzpomínala později ve svých pamětech.
U pana Gradeho si každý žák nejen zalétal, ale část studia si musel odpracovat v továrně, aby letadlu rozuměl. Na konci studia si ho pak většinou odkoupil.
"Pro letectví to byla velice půvabná doba. Létání se nejprve učilo tak, že žáci dostali vrtule, se kterými se nedalo vzlétnout, a jenom jezdili po přistávací ploše a učili se přidávat a ubírat plyn, což bylo na tehdejších strojích mnohem komplikovanější než dnes. Když jim to šlo dobře, dostali dřevěnou vrtuli a pokoušeli se o první vzlet. Mezitím také létali s Gradem v jeho dvojmístném letadle, aby si na pocit ve vzduchu zvykli a nepodléhali panice," přibližuje situaci režisér.
Těžký život aviatičky
K vydání leteckého osvědčení musela Božena vzletět před komisí, vykroužit ve vzduchu několik osmiček a přistát. Bohužel při jedné z osmiček ztratilo letadlo rychlost a zřítilo se k zemi. Poranila si páteř a měla výron do míchy, čímž přišla o ženské letecké prvenství v Německu. Zatímco se v Praze zotavovala ze svých zranění, stala se první aviatičkou na území Německa Amélie Beeseová.
Pro Láglerovou to bylo velmi těžké období, protože mnoho lidí cítilo potřebu se jí za její sen o létání vysmívat i přes její zranění. Nepříliš poeticky ji přirovnávali ke slepici, co chtěla létat a spadla na "pozadí".
"Je to k zlosti, proč jsem se tak ukvapovala? Právě teď, když se na mne obrátil krajan letec Benda z Itálie. Nabídl turné po Itálii a Francii. I smlouvu jsem podepsala. A teď je konec všemu. Druhý a třetí obratel mám podélně prasklý, krevní výron do míchy a další pohmožděniny. Byl prý zázrak, že jsem vyvázla životem. Uložena jsem byla do sádry od hlavy až k patě. Nebylo jiné pomoci, všechny kosti byly uvolněny, takže tělo by se neudrželo vzpřímeno. Budu ještě schopna vsednouti do letadla?" trápila se Láglerová pochybnostmi.
Právě tehdy projevila svou pevnou vůli. Když se po půl roce vyléčila ze zranění, vydala se zpátky do Borku, složila zkoušky a stala se první aviatičkou v Rakousku-Uhersku. Nezvolila si ale jednoduché povolání, aviatici tehdy žili z peněz vybraných na svých exhibicích, vlastně šlo o "létající cirkus".
Gradeho letadla byla velice lehká, vyrobená z několika bambusových tyčí, a proto bylo skoro nemožné s nimi létat za silnějšího větru. Ten doprovázel i Láglerové představení v Kladně. Lidé byli otrávení a naštvaní a ona se proto rozhodla přeci jenom vzlétnout. Hned při vzletu ale letadlo havarovalo a poničilo se.
Po opravách pokračovala v exhibicích. Odjela do Hannoveru, kde dokázala Němce Beeseové, že sice není první ženou v Německu, co umí létat, umí to ale nejlépe. Získala totiž pohár za nejlepší exhibici. V zápětí přišly nabídky na zahraniční turné od několika slavných letců a konstruktérů. Jedním z lidí, co jí nabídli spolupráci, byl jakýsi pan Lutge. Ten jí slíbil turné po Karibiku.
Turné po Karibiku
Láglerové se nápad zalíbil. Na nabídku přistoupila a odletěla spolu s dalším pilotem Schuphausem, mechanikem a impresáriem.
"Prvním znamením, že něco není v pořádku, měl být fakt, že si musela sama zaplatit cestu na lodi na Kubu," uvažuje Jan Kiss.
La Aviadora (španělsky letkyně, aviatička) měla na Kubě velký úspěch a vzbudila zájem místních. Jenže pak impresário zmizel i s pokladnou a Láglerová s kolegou pilotem a mechanikem zůstali bez prostředků. Naštěstí se z ní mezitím stala místní celebrita a místní honorace jí pomohla k dalším exhibicím na Haiti, a tak si s pilotem a mechanikem vydělali na cestu domů.
Na Haiti se Láglerová opět zařadila mezi hvězdy večírků vyšší společnosti a místní honorace se jí dvořila až do osudové tragedie. Při letu kolegy pilota se příliš mnoho diváků natlačilo na přistávací plochu, aby viděli letadlo, když jeden malý chlapec vběhl pilotovi přímo pod vrtuli, byl na místě mrtvý. Rozzuřený dav místních letadlo zcela zdemoloval a pilot tak tak unikl lynčování.
"Je sobota. Letiště bylo plné, a jak to bývá obyčejně, že neplatící obecenstvo nejvíce se tlačí kupředu, vtlačilo se až do samé dráhy letounu několik malých černoušků. Letoun odstartoval. Sotva se ale odlepil, uchopil ho silnější závan větru od moře, a Schuphaus byl nucen obrátit ho proti větru. Tím se dostal nad hlouček malých hochů, stojících nehybně, vzdor nebezpečí, a hledících na podivný stroj. Přestala jsem se dívati…(…)…Letadlo zničeno, peníze zabaveny...do noci seděla jsem u okna hotelu a hleděla do tropické noci. Prohrála jsem v sázce života a úspěchu."
Následoval soudní spor, ve kterém Schuphausovi zřejmě uškodilo to, že byla Láglerová trnem v oku mnoha místním dámám. U soudu vypovídaly v pilotův neprospěch a rozsudek zněl osm let vězení. Bylo nutné jednat, protože osm let v žaláři v tropickém podnebí by mohlo znamenat velmi vážně podlomené zdraví, možná i smrt.
Láglerová donutila právníka k odvolání a mezitím získala pro pilota lodní lístek na falešné jméno. Jako movitější vězeň měl pilot možnost opustit na oběd vězení (ušetřil mu tak náklady), avšak jen tehdy, pokud z ostrova neodjížděla loď.
"Láglerová pilota ukryla přes noc, druhý den ho namaskovala a poslala s lístkem na loď. Těsně před vyplutím se také nalodila," popisuje Jan Kiss dramatický závěr karibského turné. Mechanik zůstal na Haiti, kde se začal živit opravováním strojů na zpracování třtiny.
Krátká návštěva USA
Loď měla namířeno do USA. Láglerová zůstala v New Yorku, zatímco pilot odjel za svou rodinou. Jenže neuměla moc dobře anglicky, a tak se živila jako švadlena. Zkoušela i navrhovat své vlastní modely, zřejmě bez příliš velkého úspěchu.
"Podle některých zdrojů se dostala i v Americe k létání, dokonce i u slavného Curtise, ale zatím se to nepodařilo ověřit," spekuluje letec a režisér.
Po roce měla dost peněz na cestu do Evropy a vrátila se domů. Když vypukla první světová válka, přihlásila se jako pilotka k letectvu, ale její žádost byla zamítnuta. Později se nechala slyšet, že měla v úmyslu s letadlem uprchnout a bojovat za Spojence.
Tou dobou se také seznámila a později vdala za pana Peterku, který pracoval jako úředník, ale velmi se zajímal o meteorologii a létal balónem. V balónu zřejmě absolvovala své poslední návštěvy oblak, protože k pilotování se už nikdy znovu nedostala.
Po válce upadla v zapomnění
Po vzniku samostatné republiky se Láglerová začala angažovat v prvním českém aeroklubu. Své zážitky také začala sepisovat pro časopis Letec, nikdy je však nedokončila. V roce 1941 zemřela. Jediným vodítkem k Láglerové se tak stala kniha jejího synovce ze čtyřicátých let a její časopisecké články.
V současné době připravuje Jan Kiss, ve spolupráci s historiky letectví a kameramanem Richardem Šourem, dokumentární film, který by měl tuto neobyčejnou ženu připomenout, včetně ukázek strojů na kterých létala.
"Mě na ní naprosto fascinuje, že v době kdy to rozhodně nebylo samozřejmostí, se tak trochu bezhlavě vrhala za tím, co jí bavilo a zajímalo. Vydržela kvůli tomu mnoho útrap, šla si za svým cílem a dokázala to. Baba k pohledání! U nás je s historií aviatiky pro všechny spojeno jméno Kašpara, ale úžasná Láglerová je přitom známá i v zahraničí," vysvětluje Jan Kiss své zaujetí La Aviadorou.
