Odpovědi Bohumila Kartouse najdete zde. |
„Je to jedna z příležitostí tohoto experimentu, třeba to posune hodnocení ve školách blíže formativní, podpůrné podobě,“ uvedl.
Sám považuje současný krizový stav za příležitost k tomu, abychom se naučili něčemu novému. „Proč učitelé víc ve výuce teď nevyužijí mimořádnost doby, v níž jsme se ocitli, a nevysvětlí, co se děje? To zas pak pět let potrvá, než se pandemie dostane do učebnic a teprve pak se o ní budou děti učit?“ ptal se čtenář Stanislav. „Inu, i na tomto poznáte skutečného pedagoga,“ odpověděl Kartous a dodal, že pandemie je skvělá příležitost poznat svět.
A co bude po skončení nouzového stavu? „Bude patrné, že něco ulpělo – třeba když bude dítě doma, učitel ho připojí do výuky přes laptop. Nebo způsob zadávání úkolů tak, aby byly srozumitelnější. Nebo v přemýšlení o obsahu vzdělávání. Mnohde třeba také najdou rodiče pro učitele větší pochopení a naopak. Ale počkejme, tendence vrátit se do původního stavu bude silná a svůdná,“ odpověděl expert.
Zejména základní školy Bohumil Kartous nabádá, aby sveřepě nelpěly na dodržování osnov a nepřetěžovaly úkoly rodiny s dětmi, které jsou samy v těžké situaci a nemohou zvládat nápor učiva.
Koronavirus podle experta prospěje digitalizaci školství daleko víc než předchozí vlády se svými pokusy o transformaci. Teď je podle něj ta správná příležitost.
Bohumil Kartous (1977)
 Je autorem knihy No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? (2019) |
Nouzový stav označuje za černou labuť a my jsme v situaci, z níž můžeme těžit a posunout úroveň vzdělávání v Česku. Je šance se oprostit od pocitu, že učitel musí být neomylný, je držitelem pravdy a nesmí chybovat.
Sám má dva syny. „Mladšímu je čtyři a půl roku a je to těžší vysvětlit mu, co je pandemie a proč musíme nosit roušky, ale i to je pro mě výzva. Starší studuje na gymnáziu a u něj nevidím nejmenší problém. Paradoxně tráví studiem víc času, než kdyby chodil do školy,“ uvedl Bohumil Kartous v rozhovoru s Radkem Sáblíkem, ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy.
Brzdou změny v přístupu k výuce podle něj nejsou technologie, ale obava učitelů vystoupit z komfortní, rutinní zóny.
„Teď máme obrovskou příležitost, a to se děje – mnozí učitelé to udělali, situace je k tomu tlačí a zjišťují, že technologie jim mohou opravdu pomoct i do budoucna.“
„Nabízí se spousta témat, které bylo by dobré otevřít, kdyby se školy a učitelé oprostili od osnov a předem naplánovaného obsahu výuky.“
Myslí si, že doba by mohla přinést také větší soudržnost mezi žáky a učiteli a také pochopení mezi rodiči a kantory, že si rodiče uvědomí, jak je psychicky a mentálně náročné pracovat s dětmi.
