Blanka Matragi: Po revoluci jsem chtěla koupit salon, ale vyhrály herny

Otec Blanky Matragi byl sklář. „Po večerech si doma kreslil motýly a různé přírodní motivy. Já mu koukala pod ruce a našla u něj možná první svou výtvarnou inspiraci,“ vzpomíná módní návrhářka a designérka na rané dětství na Vysočině ve Světlé nad Sázavou.

„Moje maminka byla zase úžasná zahradnice. Pěstovala fantastické květiny a měli jsme snad nejkrásnější zahradu ve Světlé nad Sázavou,“ líčí renomovaná návrhářka, která se v roce 1980 přestěhovala za manželem do Libanonu. „Když byla v Libanonu válka a já jednou přijela za rodiči, maminka šla a srpem posekala snad sto tulipánů, které mi věnovala, abych si je vzala s sebou do Prahy.“ 

Její otec pracoval jako brusič skla a svému řemeslu naučil i dceru, která vystudovala uměleckou školu sklářskou a potom Vysokou Umělecko-průmyslovou školu.

 „Chtěla jsem studovat sklo, ale můj velký rádce, pan profesor Stanislav Libenský, říkal: Blanko, ženy se ke mně na sklo dostávají jednou za dva tři roky, pojďte, já vás zkusím představit profesorce Zdence Bauerové na oděvní výtvarnictví.“

Šaty pro maminku

Blanka Matragi už v té době šaty předváděla a také začala sama šít na sebe, kamarádky a brala i nějaké zakázky. „O módu už jsem se hodně zajímala. Pro maminku jsem vytvořila první plesové šaty. Byly úžasné, krémové, plisované. Potom se dokonce dostaly na soutěž Mladí módní tvůrci, kam mě moje maminka přihlásila. Vyhrála jsem tehdy několik kategorií a největší úspěch měla asi sportovní kolekce. Díky tomu jsem začala spolupracovat s průmyslovými textilními podniky a skrze sportovní módu se rozjela moje kariéra,“ vzpomíná návrhářka, která později navrhovala šaty například pro zpěvačku Hanu Zagorovou či Lenku Filipovou.

30. srpna 2020

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Studium ukončila rok po svém budoucím manželovi. Makram Matragi slíbil, že se pro ni vrátí. „Tehdy jsem poprvé začala přemýšlet, že půjdu za ním, za mojí láskou, do jiné země.“

Moje šaty se neodkládají, dědí se, řekla Blanka Matragi v Rozstřelu

V Libanonu navrhovala pro firmu společenské a večerní šaty. Byla šikovná a s podporou médií si otevřela vlastní ateliér.

„Díky médiím se o mně dozvěděla a podpořila mě moje budoucí klientela.  Dostala jsem zakázku na šaty pro ministra na svatbu, seznámila se s jeho dcerou i manželkou prezidenta a práce se začala nabalovat.“

Politický vězen

Jednou dokonce přišla nabídka na spolupráci s majitelem salonu v Saudské Arábii, ale ten nakonec návrhářku podvedl. „Přišla jsem do ateliéru a celá kolekce byla pryč. On ji sbalil a odvezl do Paříže, kde ji odprezentoval jménem svého salonu,“ vzpomíná Matragi a dodává, že následovalo velká dohadování, kdy ji onen majitel označil za špionku ze socialistického státu. Na pár dní jsme dokonce skončili v politickém vězení. Pomohla nám až libanonská ambasáda a já pak hned odletěla do Paříže, kde se konala tisková konference a uvedli jsme vše na pravou míru. Když jsem se vrátila do Libanonu a situace se uklidnila, klientela se k nám začala vracet.“

Pak přišlo setkání s manželku petrolejového magnáta. „Paní Hala o mně vyprávěla dceři lídra Spojených arabských emirátů, a ta mě pozvala do svého paláce. Objednala si první troje šaty a mně se otevřely dveře do úplně jiného světa – do této velmi náročné a zároveň velmi vstřícné a pohostinné společnosti.“

V roce 1987 vytvořila návrhářka uniformy pro policejní a vojenské složky v Abu Dhabí. „Věděla jsem, že i muži jsou ješitní a chtějí vypadat krásně. Konkurz jsem vyhrála a doteď se uniformy jen trošku inovují a s velkým úspěchem nosí. Mám z toho radost.“

Nepodceňujte řemeslo

Před rokem 1989 Blanka Matragi do Česka moc nejezdila. „Bylo tu černo, nic mě nemotivovalo, země nebyla nabita žádnou energií. Ale hned po sametové revoluci jsem přijela a chodila na Václavák cinkat klíčema. Dokonce jsem plánovala, že tu založím velký salon, něco, co dones úspěšně funguje v Libanonu. Chtěla jsem koupit velké krejčovství a začít učit nové technologie, například výšivku, jako nejvyšší formu projevu v haute couture oděvní tvorbě. Jenže salon se rozprodal na herny, děly se tu neuvěřitelné věci,“ vzpomíná.

Do Česka se módní návrhářka pravidelně vrací, naposledy s nejnovější módní přehlídkou Návrat Fénixe. Inspiraci čerpala nejen v řecké mytologii. „Byl to takové můj odkaz k ekonomii, hospodářské krizi. Fénix vždy po čtyřech stech letech navrací a dává lidem naději svým znovuzrozením z popela. Kolekce se jako symbol znovuzrození Libanonu několikrát promítala i po obrovském výbuchu, který Bejrút hodně poničil. 

Návrhářka připomíná také svou módní kolekci ke 35. výročí její tvorby, kterou nazvala Elemens. „Bez čtyř elementů: země, oheň, voda, vzduch, by naše planeta neexistovala, chtěla jsem apelovat na ochranu těchto elementů i našeho zdraví a našich vztahů,“ říká.

Co pro ni její profese znamená? „Jednak komunikaci se světem, ale i vzkaz mladým lidem: nepodceňujte řemeslo, to je základ. Jděte se vyučit, naučte se základním dovednostem, pečlivě je ochraňujte a studujte dál,“ radí mladým lidem.